Gustav Hodek
| Gustav Hodek | |
|---|---|
 Gustav Hodek z Želevic (cca 1899) | |
| Narození | 12. dubna 1832 Jihlava  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 20. dubna 1917 (ve věku 85 let) Pětipsy  Rakousko-Uhersko |
| Alma mater | Pražská polytechnika |
| Povolání | chemik a podnikatel |
| Choť | Josefína Hodková (roz. Wolfová) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gustav Hodek z Želevic (německy von Zielewitz, 12. dubna 1832 Jihlava[1] – 20. dubna 1917 Pětipsy[2]) byl český chemik, cukrovarník, velkostatkář a podnikatel, a byl průkopníkem oboru cukrovarnictví v zemích Koruny české. Byl zakladatelem a vlastníkem cukrovaru v Pětipsech nedaleko Kadaně, který patřil k jedněm z nejmodernějších v celé Rakousko-Uherské monarchii.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí a studium
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Jihlavě, jeho otcem byl hospodářský správce zdejšího kláštera. Roku 1836 se rodina přestěhovala do Pátku a v roce 1846 Gustav začal navštěvovat střední školu na Malé Straně.[3] Jakožto student vyšší reálky se jako šestnáctiletý účastnil Pražské červnové revoluce roku 1848. Na přímluvu ředitele zbraslavského cukrovaru Františka Wintera se zaměřil na studium hospodářské výroby a chemie.[zdroj?!] Od roku 1851 studoval pražskou německou polytechniku, jejíž čtyřletý studijní program dokončil během tří let.[4] Navštěvoval přednášky chemika Karla Ballinga.[zdroj?!] Dne 11. září 1961 se v kostele Panny Marie Sněžné oženil se s Josefínou, rozenou Wolfovou, se kterou založili rodinu.[5][6]
Praxe
[editovat | editovat zdroj]
Roku 1853 nastoupil jako chemik na praxi v cukrovaru v Postoloprtech, kde setrval jeden rok. Poté přestoupil do cukrovaru na Zbraslavi, pak přijal místo v cukrovaru v Židlochovicích. Ještě téhož roku se stal ředitelem cukrovaru v Dolních Beřkovicích u Mělníka vlastněného Josefem Lobkovicem a Františkem Horským.[4] Byly zde instalovány centrifugy pro jímání šťáv při zpracování cukrové řepy, což zajišťovalo závodu mimořádnou efektivitu, takže se stal po jistou dobu nejvýkonnějším cukrovarem v celé Rakouské monarchii. V rámci spolupráce s plzeňským průmyslníkem Hugo Jelínkem a Bedřichem Freyem mladším instaloval již roku 1864 mechanismus pro tzv. Frey-Jelínkovu saturaci, která napomohla kvalitnější a rychlejší výrobě řepného cukru, pouhý rok po představení technologie.
Samostatné podnikání
[editovat | editovat zdroj]Hodek roku 1866 místo ředitelé beřkovického cukrovaru opustil a rozhodl se podnikat samostatně. Podnikání mu umožnilo našetřených dvacet tisíc zlatých a půjčka dalších 110 000 zlatých. Jeho tichou společnicí byla podle smlouvy na dvacet let Marie Sidonie z Lobkovic.[7] Téhož roku si pronajal pozemky v obci Pětipsy mezi Kadaní a Žatcem v severních Čechách od šlechtického rodu Thun-Salmů a začal zde hospodařit. Nechal ve vsi postavit cukrovar,[8] ve kterém byla roku 1868 poprvé zavedena technologie účinného lapače šťáv v odparkách.[9] V cukrovaru se zpracovávala cukrová řepa, která se pěstovala v okolí Vintířova, Polák a Ahníkova. Hodkova rodina pak žila na zdejším, rovněž pronajatém, pětipeském zámku.
V oboru se řadil mezi prvotřídní odborníky a svůj cukrovar neustále modernizoval a zdokonaloval. Roku 1876 byl zakládajícím členem Spolku pro průmysl cukrovarnický v Čechách, kterému pak více než třicet let předsedal.[nenalezeno v uvedeném zdroji][10] V roce 1891 se podílel na přípravě cukrovarnické expozice Jubilejní zemské výstavy v Praze, konané na Výstavišti Praha. Dlouhodobě se identifikoval s českou národní myšlenkou. Rovněž byl koncesionářem soukromé železniční společnosti Kadaňské místní dráhy budující dráhu z Radonic do Doupova.
Za jeho zásluhy v podnikání a chemicko-technologickém vývoji byl Gustavu Hodkovi udělen císařem Františkem Josefem I. šlechtický titul rytíř s přídomkem z Želevic. Gustav o povýšení žádal opakovaně a uspěl až 20. dubna 1897. Genealog Jan Vašák, jemuž Hodek zaplatil za zpracování rodokmenu, který by jej spojoval s ve středověku vymizelou rodinou Hodků z Želevic, se dopustil podvodu. Při soudním řízení bylo doloženo sedm falz týkajících se Gustava Hodka, a ten byl proto 19. dubna 1905 šlechtického titulu zbaven.[11]
Úmrtí
[editovat | editovat zdroj]Gustav Hodek zemřel na zámku v Pětipsech 20. dubna 1917 ve věku 85 let. Roku 1926 Gustavův syn Zdeněk Hodek zámek i s dvorem od Thunů odkoupil. Založené podniky pokračovaly pod vedením Hodkových v činnosti až do převzetí moci ve státě komunistickou stranou v Československu v únoru 1948, kdy byly podniky a rodinný majetek znárodněny. Pětipeský zámek pak po letech chybějící údržby zchátral.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Hodek, Gustav, rytíř ze Želevic, 1832-1917 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
- ↑ VOLF, Vladimír. Gustav Hodek, český podnikatel 2. pol. 19. století. Památky, příroda, život. 2003, roč. 35, čís. 4, s. 5. Dále jen Volf (2003). ISSN 0231-5076.
- ↑ a b Volf (2003), s. 6.
- ↑ Volf (2003), s. 7.
- ↑ Svatební oznámení. Národní listy. 6. květen 1900, roč. 40, čís. 124, s. 19. Dostupné online. ISSN 1214-1240.
- ↑ Volf (2003), s. 8.
- ↑ Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Pětipsy, s. 199–201.
- ↑ HOUDEK, František. Dobyvatelé bílého zlata [online]. Vesmír, 2014-12-23 [cit. 2015-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Pozvání k řádné valné hromadě Spolku pro průmysl cukrovarnický. Národní listy. 16. květen 1906, roč. 46, čís. 134, s. 16. Dostupné online. ISSN 1214-1240.
- ↑ Volf (2003), s. 13.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOLF, Vladimír. Gustav Hodek, český podnikatel 2. pol. 19. století. Památky, příroda, život. 2003, roč. 35, čís. 4, s. 5–16. ISSN 0231-5076.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Hodek na Wikimedia Commons - DIVIŠ, Jan Vincenc. Příspěvky k dějinám průmyslu cukrovarnického v Čechách. Období druhé 1830-1860. Kolín: Komitét pro uspořádání kolektivní výstavy cukrovarnické, 1891. 140 s. Dostupné online. S. 120.
- Historický vývoj zámku Pětipsy [online]. Občanské sdružení pro rekonstrukci a revitalizaci areálu zámku Pětipsy [cit. 2021-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-26.
