Přeskočit na obsah

Jan Vincenc Diviš

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Jan Vincenc Diviš
Jiná jménaJan Vincenc Diviš rytíř Čistecký ze Šerlinku
Jan Vincenc Diviš-Čistecký
Narození6. dubna 1848
Pardubice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí13. října 1923 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníPolytechnický ústav v Praze
Povolánícukrovarník, c. k. konzervátor, starosta, spisovatel
TitulIng.
DětiJiří Diviš syn
PříbuzníVáclav Diviš bratr
Ferdinand Hugo Diviš bratr
Ivan Diviš vnuk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan V. Diviš v roce 1892

Jan Nepomuk Vincenc Diviš, v letech 1882–1895 Diviš-Čistecký v letech 1895–1908 rytíř Čistecký ze Šerlinku[1] (6. duben 1848, Pardubice[2] – 13. říjen 1923, Praha[3]), byl český cukrovarník, vynálezce, básník a spisovatel, překladatel, c. a k. konzervátor a v letech 1914–1919 starosta města Přelouče. Byl autorem řady spisů o cukrovarnictví, prací historických a memoárů.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině pardubického krupaře v Pernštejnské ulici č. 38.[2] Měl dva starší bratry. Václav Diviš (1839–1934) byl později archeologem, Ferdinand Hugo Diviš (1837–1870) lékařem. Studoval pardubickou vyšší reálnou školu, kde maturoval v roce 1865. V době jeho studií byl ředitelem školy Jiljí Vratislav Jahn. V letech 1866–1870 pak studoval chemii na Polytechnickém ústavu v Praze. Během studií pracoval v laboratoři Národního muzea u Antonína Friče a v letech 1867–1868 byl asistentem Joachima Barrande.

Po ukončení studia začal v roce 1870 pracovat jako praktikant v pardubickém cukrovaru, kde byl tehdy ředitelem Josef Pflegr. Spolu zde vypracovali metodu pro regeneraci spodia. Ve školním roce 1871–1872 vyučoval chemii a přírodopis na pardubické vyšší reálné škole a rovněž na vyšší dívčí škole. Pak se opět vrátil do cukrovaru. V roce 1873 získal Gerstnerovo stipendium a podnikl studijní cestu do Německa, Francie a Belgie.

V roce 1876 se stal ředitelem cukrovaru v Josefově a v roce 1879 ředitelem cukrovaru v Přelouči.

Dne 14. května 1883 se oženil s Jindřiškou, rozenou Hlouškovou.[3] Jejich synem byl lékař Jiří Diviš.[4]

V roce 1897 byl za předsednictví Josefa Hlávky zvolen jednatelem České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovsnost a umění. [5]

V letech 1905–1907 si dal postavit v Přelouči tzv. Divišovu vilu kterou navrhl architekt Rudolf Kříženecký. V letech 1914–1919 byl starostou Přelouče za Národní stranu.

Zemřel 13. října 1923 v Praze-Podolí, pohřben byl v Přelouči.[3]

Šlechtický titul

[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1882–1908 používal se svým bratrem Václavem šlechtický titul Diviš-Čistecký. V roce 1895 mu byl zvláštní milostí udělen titul rytíř Čistecký ze Šerlinku. Později se ukázalo, že dokumenty, na jejichž základě byl titul povolen byly podvrhy a oba bratři Divišovi se stali ve své touze po šlechtictví obětí podvodníků. Užívání titulu bylo c. a k. místodržitelstvím v Praze v roce 1908 zrušeno.[1]

Vynálezy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1879 Samočinné elektrické difuzní počítadlo, spolu s Bohumilem Ferdinandem Grossem
  • 1885 Difuzní regulátor (Regulátor proudu šťávy difusní), patent Diviš-Schwarz.
  • 1892 Bareoscop – přístroj na plynulé stanovení hustoty difusních šťav, spolu s Josefem Janem Fričem

Vedle toho držel další patenty v oblasti cukrovarnictví.[6]

Spisy

[editovat | editovat zdroj]
Publikace O starých památkách uměleckých a historických děkanského chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích ve formátu djvu

Cukrovarnictví

[editovat | editovat zdroj]
  • Rukověť rozborů cukrovarnických k potřebě p.p. továrníků, tech. úředníků, lučebníků a posluchačů chemie, V Praze : I. L. Kober, 1872
  • Pokroky průmyslové a národohospodářské, Praha : vlastní náklad, 1874
  • Kronika práce, osvěty, průmyslu a nálezův. Díl V., Chemie denního života. Část první, V Praze : Nakladatel kněhkupectví I. L. Kober, 1891 - zpracoval kolektiv autorů
  • Příspěvky k dějinám průmyslu cukrovarnického v Čechách. Období 2. 1830-1860, Kolín : Komitét pro uspoř. kolektivní výstavy cukrovarnické, 1891, vyšlo též německy (Beiträge zur Geschichte der Zuckerindustrie in Böhmen : Zweite Epoche 1830-1860)
  • Příspěvky k dějinám průmyslu cukrovarnického v Čechách, V Pardubicích : Nákladem Spolku cukrovarníků východ. Čech, 1894
  • Saccharimetrie na základě fysikalném a chemickém, V Praze : F. Šimáček, 1897
  • Přednášky v I. kursu cukrovarnickém 1901 v Praze, Praha : K.C. Neumann : J.V. Diviš, 1903
    • I. Čistění odpadních vod
    • II. Ochrana proti úrazům a nebezpečím
  • Cukrovarnictví, V Praze : I.L. Kober, mezi 1918 a 1938
  • Několik vzpomínek na založení cukrovaru v Přelouči, Přelouč : Cukrovar, 1920
  • Vzpomínky cukrovarníka : 1866-1874, V Praze : Ústř. spolek čsl. průmyslu cukrovar., 1923

Historie

[editovat | editovat zdroj]
  • Genealogische Studien aus Pardubitz, 1897
  • Instrukcí od J.M.C. na panství pardubské vydaná Léta 1652, Pardubice : Musejní spolek, 1901
  • Studie rodopisné z města Pardubic, přednáška dne 28. září 1905, Pardubice : Musejní spolek, 1908
  • O starých památkách uměleckých a historických děkanského chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích, přednáška ze dne 25. března 1907, Pardubice : Jednota pro rozšíření děkan. chrámu Páně, 1908
  • Věstník Musejního spolku v Přelouči, V Přelouči : Musejní spolek, 1923 – editor

Vlastní tvorba

[editovat | editovat zdroj]
  • Ze života sirky
  • V pokojíku magnetiséra
  • Chemická pohádka o hadru

Překlady

[editovat | editovat zdroj]
  • Jules Verne: Dobrodružství tří Rusův a tří Angličanův v jižní Africe, V Praze : Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1875 – pod pseudonymem Jan Čeněk, dostupné on-line

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta Rakouského císařství. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 452 s. ISBN 80-86781-08-9. Kapitola Diviš Čistecký ze Šterlinku. 
  2. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1841-1853 v Pardubicích, sign. 1510, ukn. 7213, str.93. Dostupné online
  3. ↑ a b c Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Podolí POD Z5, str. 201. Dostupné online.
  4. ↑ MÁDLOVÁ, Vlasta. Jiří Diviš (1886–1959). Akademický bulletin Akademie věd České republiky [online]. 2009-06-11 [cit. 2012-07-20]. Čís. 6. Dostupné online. ISSN 1210-9525. 
  5. ↑ Almanach České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Ročník VIII., Praha 1898, s. 36
  6. ↑ DOLENSKÝ, Jaroslav; ŘÍHA, Oldřich. Diviš Jan Vincenc (1866-1923) : Prozatímní inventární soupis. Praha: Národní technické muzeum, 1940. 9 s. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • šifra J. Jan V. Diviš Čistecký. Zlatá Praha. 20. květen 1892, roč. 9, čís. 27, s. 322. Dostupné online. 
  • DOLENSKÝ, Jaroslav; ŘÍHA, Oldřich. Diviš Jan Vincenc (1866-1923) : Prozatímní inventární soupis. Praha: Národní technické muzeum, 1940. 9 s. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  • KOTYK, Jiří. Jan Vincenc Diviš (1848 – 1923) a Přelouč v díle jeho vnuka básníka Ivana Diviše. Vlastivědné listy Pardubického kraje. 2011, čís. 3. Dostupné online. ISSN 1214-9721. [nedostupný zdroj]
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 122. 
  • PODHORA, Josef. Ing. Jan Vinc. Diviš. Listy cukrovarnické. 26. 10. 1923, roč. XLII, čís. 4. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig-Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 237–238. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Vincenc_Diviš&oldid=24187518“