Přeskočit na obsah

Götz von Berlichingen (Goethe)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Götz von Berlichingen
Návrh Götzova kostýmu pro uvedení hry roku 1879
Návrh Götzova kostýmu pro uvedení hry roku 1879
Základní informace
AutorJohann Wolfgang Goethe
Žánrtragédie
Jazykněmčina
Premiéra1774[1] (tiskem již 1773)[2]
Místo premiéryBerlín[1]
PřekladJosef Jiří Kolár roku 1856
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Götz von Berlichingen mit der eisernen Hand (Götz von Berlichingen se železnou rukou) je tragédie o pěti jednáních německého básníka a dramatika Johanna Wolfganga Goetha (první verze hry vznikla roku 1771, druhá roku 1773, premiéra se konala roku 1784 v Berlíně). Jako první z Goetheho dramat se hra dočkala širokého úspěchu v celém Německu a je považována za jedno ze základních děl německého preromantismu nazývaného Sturm und Drang (Bouře a vzdor).[2]

Pojednáním o národních hrdinech místo klasických antických témat navázal Goethe na hry Williama Shakespeara, ve kterém viděl také alternativu k pravidly svázanému klasicistnímu dramatu. Záměrně ve hře porušoval nastavená pravidla pro drama, zejména zásadu tří jednot a děj hry vystavěl jako volný sled více než padesáti scén.[3]

Hlavním hrdinou tragéde je švábský loupeživý rytíř ze 16. století Götz von Berlichingen (1480-1562). Ten po sobě zanechal autobiografii vydanou roku 1731, kterou se Goethe inspiroval k napsání hry. Přezdívku „se železnou rukou" získal Götz proto, že v bojích přišel o ruku, kterou nahradil železnou protézou.[4] Goethe Götze vykreslil v idealizované podobě jako spravedlivého a ctnostného muže, který neváhá bránit svobodu nejen vlastní, ale i ostatních. Je to muž, který nedělá mezi lidmi rozdíly a pomůže komukoli, komu se stala křivda, pokud se to shoduje s jeho rytířskými zásadami.[5]

Obsah hry

[editovat | editovat zdroj]
Titulní list vydání hry z roku 1773
Hrad Jagsthausen

Götz von Berlichingen je dlouhý čas ve sporu s bamberským biskupem, protože chce žít vlastním, svobodným životem nesvazovaným starými pravidly. Když se dozví, že biskupovi žoldnéři zajali jednoho z jeho lidí, unese na svůj hrad Jagsthausen jako rukojmího svého bývalého přítele z mládí Adelberta von Weislingena, který se během doby hodně změnil a dal se do biskupových služeb.

Scéna ze hry, litografie Eugèna Delacroixe

Na hradě se ale Weislingen zamiluje do Götzovy sestry Marie, usmíří se s Götzem a s Marií se zasnoubí. Po návratu do Bamberku však podlehne půvabům intrikánky Adelheid, kterou mu představil biskup. Zapomene na své sliby, Aldeheid si vezme za ženu a stane se Götzovým úhlavním nepřítelem. Pomluví Götze u císaře, který na něho uvalí říšskou klatbu a pošle proti němu trestnou výpravu. Götz padá zradou do rukou císařských vojáků a je předveden do Heilbronnu na radnici. Osvobodí jej se svými vojáky jeden z jeho věrných druhů Franz von Sickigen, který se mezitím oženil s Marií.

Götz se uchýlí do ústraní na svůj hrad. ale když propukne selské povstání, vyslyší prosby sedláků a stane se jejich vůdcem. Stává se však svědkem nekončících selských násilnosti a krutostí a proto opustí jejich ležení. Ukryje se v cikánském táboře, ale nakonec je zajat říšským vojskem, vyslaným selské povstání potlačit, a následně je uvězněn.

Adelheid je z Weislingena unavena, usiluje o přízeň císaře a roste v ní zášť proti manželovi. Využije bezmezné náklonnosti svého milence a Weislingenova panoše Franze k tomu, že Weislingena otráví jedem, který mu dala. Franz pak ze zoufalství z toho, co provedl, spáchá sebevraždu. Aldeheid je odsouzena k smrti za cizoložství a vraždu.

Götz je uvězněn v Heilbronnu, kde za přítomnosti své ženy a sestry nakonec umírá. Jeho poslední slova jsou: Svoboda! Svoboda!

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]

České překlady

[editovat | editovat zdroj]

Götzův citát

[editovat | editovat zdroj]
Götz von Berlichingen vyobrazený se svým citátem, Weisenheim am Sand

Z této divadelní hry i pochází známý tzv. Götzův citát (v originále Götzzitat) označovaný eufemisticky také jako Švábský pozdrav (v originále Schwäbischer Gruß). Ve třetím jednání je Berlichingen obléhán císařským vojskem na svém zámku a je vyzván, aby se vzdal. V té chvíli zazní citát, který se ovšem týká hejtmana vojska, nikoliv císaře:[6]

„ (v originále) „Mich ergeben! Auf Gnad und Ungnad! Mit wem redet Ihr! Bin ich ein Räuber! Sag deinem Hauptmann: Vor Ihro Kaiserliche Majestät hab ich, wie immer, schuldigen Respekt. Er aber, sag's ihm, er kann mich im Arsche lecken!“ “
„ (v překladu) „Vydat se! Na milost a nemilost! S kým si myslíte že mluvíte! Copak jsem zloděj! Vyřiď svému hejtmanovi: Před Jeho Císařským Veličenstvem mám, jako vždy, uctivý respekt. Ale on, řekni mu, mi může vylízat prdel!“ “

Tento citát je mezi Němci velice známý, neboť z něj pochází spojení „am Arsch lecken“ (lízat prdel), avšak v originále dokonce ve formě, která je v dnešním jazyce poněkud obhroublejší (lízat v prdeli). Text byl však plně uveden pouze v prvních vydáních hry, potom byl zkracován na „er kann mich - - -".[7]

V českém překladu Františka Kubky je vulgární výraz rovněž nahrazen třemi pomlčkami:

„ „Já se vzdát! Na milost a nemilost! S kým mluvíte? Což já jsem nějaký lupič? Řekni svému hejtmanovi: Před Jeho Císařským Veličenstvem mám, jako vždy, povinnou úctu. Ale on, řekni mu to, může mi – – – “.[8] “

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b GRANGE, William. Historical Dictionary of German Theater. Rowman & Littlefield 2015. Second Edition. Chronology XXI.
  2. ↑ a b GLOSÍKOVÁ, Viera; TVRDÍK, Milan, a kol. Slovník německy píšících spisovatelů - Německo. 1. vyd. Praha: Libri, 2018. 808 s. ISBN 978-80-7277-560-6. S. 243. 
  3. ↑ BAHR, Ehrhard. Dějiny německé literatury 2: Od osvícenství k době předbřeznové. Praha: Karolinum 2006. přeložila Markéta Kachlíková. ISBN 80-246-1048-5. S. 82.
  4. ↑ Götz of the Iron Hand - Naked History. www.historynaked.com [online]. [cit. 2021-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-07. 
  5. ↑ KOUBOVÁ, Lucie. Střet individua a světa v Goethově raném díle. Plzeň 2013. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta filozofická. S. 16.
  6. ↑ Johann Wolfgang von Goethe: Götz von Berlichingen - Projekt Gutenberg
  7. ↑ Das wahre Götz-Zitat - Main-Post
  8. ↑ Johann Wolfgang von Goethe: Dramata prosou z mládí. Praha: František Borový, 1927, str. 182.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Götz_von_Berlichingen_(Goethe)&oldid=24241798“