Přeskočit na obsah

František Kubka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: František Kupka.
PhDr. František Kubka
Rodné jménoFrantišek August Antonín Kubka
Narození4. března 1894
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. ledna 1969 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymCumulus
Povoláníspisovatel, překladatel, novinář, diplomat, politik, básník, dramatik, československý legionář a prozaik
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Kubka (4. března 1894, Praha[1] – 7. ledna 1969, Praha) byl český novinář, prozaik, básník, germanista a překladatel.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

František Kubka se narodil na pražském Žižkově v rodině úředníka, c. k. finančního asistenta Františka Kubky a jeho ženy Anny, rozené Fingerové.[1]

Na Žižkově také maturoval na gymnáziu. Po maturitě začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, ale po začátku první světové války musel narukovat a v roce 1915 byl na ruské frontě zajat. Od prosince 1918 do dubna 1920 byl vojákem československých legií v hodnosti vojín. S legiemi prošel od Irkutska na Dálný východ. V Rusku se též oženil. Do Československa se František Kubka navrátil až v květnu 1921. Na konci téhož roku dokončil studia a získal doktorát na Filozofické fakultě.[3]

Po návratu se uchytil jako sekretář v nábožensko-výchovné organizaci YMCA, čímž navázal na své zaměstnání u téže organizace na Dálném východě. V listu Prager Presse, což byl vládní deník tištěný německy, pracoval od roku 1927 v redakci pro zahraniční politiku. V rámci své profese často cestoval po východní i západní Evropě. Od roku 1937 byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí, to však bylo po vzniku Protektorátu zrušeno. Patřil též do skupiny tzv. Pátečníků, kteří se scházeli u Karla Čapka. V době insigniády (1934) se postavil na stranu spisovatelů, kteří české nacionalistické studenty kritizovali.

Na přelomu let 1939 a 1940 byl internován v Berlíně. Po dobu války byl pracovníkem ministerstva školství, po obnovení Československa pracoval na ministerstvu informací. V letech 1946–1949 byl činný jako vyslanec v Bulharsku. V březnu 1948 byl v rámci očisty ministerstva zahraničí zařazen jako: "Zahraničí: Na dovolenou s čekatelným, s případným propuštěním ze státních služeb".[4]

Od roku 1949 se František Kubka stal spisovatelem z povolání. V roce 1954 (při příležitosti 60. narozenin) mu byl udělen titul Zasloužilý umělec.[5]

František Kubka zemřel 7. ledna 1969 v Praze.[6][7]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Knižní tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Kubka byl autorem mnoha literárních studií a životopisů. Kromě toho překládal také z ruského a německého jazyka. Napsal také cestopis z Ruska Barvy východu, který vycházel z jeho zážitků z první světové války a jeho věznění v Rusku. Za druhé světové války publikoval svoje nejvýznamnější díla – historické novely (Skytský jezdec, Pražské nokturno, Karlštejnské vigilie).

Mezi nejvýznamnější díla Františka Kubky patří (v závorce první rok vydání):

  • Božena Němcová (vydal V. Neubert a synové, 1941), výpravná monografie
  • Skythský jezdec (vydal Fr. Borový, Praha, 1941), povídky
  • Pražské nokturno (vydal Fr. Borový, Praha, 1943), novely
  • Karlštejnské vigilie (vydal Fr. Borový, il. A. Strnadel, Praha, 1944), dílo podobné Dekameronu od Boccaccia, Karel IV. si povídá s přáteli (významnými osobnostmi)
  • Palečkův úsměv a Palečkův pláč (vydaly Svobodné noviny Brno, 1946 a Lidová tiskárna Brno, 1948), dvoudílný román z prostředí 15. století, vystupuje v něm postava Jiřího z Poděbrad
  • Sto dvacet dní (1950), Cizí město (1951) a Vítr z hlubin (1952), Československý spisovatel, samostatné části románového cyklu odehrávající se za druhé světové války, popisují proplétající se osudy hrdinů pobývajících v protektorátu a v zahraničí, zejména v Sovětském svazu – prostých občanů, odbojářů i příslušníků vojenských jednotek. Zakomponováni jsou i Němci, například fiktivní návštěva Adolfa Hitlera u umírajícího Reinharda Heydricha nebo různá jednání Karla Hermanna Franka
  • Mnichov (Československý spisovatel, 1956), historický román z dob poloviny 20. až konce 30. let, ve kterém hlavní hrdina Jan Martinů cestuje se svou sovětskou manželkou Táňou zpět do své rodné země, aby poznal zdejší vyhrocenou atmosféru. V románu lze nalézt autobiografické rysy
  • Na vlastní oči (1959), Hlasy od Východu (1960) a Tváře ze západu (1961), Československý spisovatel, vzpomínková trilogie, portréty světových osobností

Překlady

[editovat | editovat zdroj]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Na náměty z Karlštejnských vigilií byly natočeny filmy Alena (1947)[8] a Slasti otce vlasti (1969).[9]

Novinářská činnost

[editovat | editovat zdroj]

Novinářské příspěvky Františka Kubky se v tisku objevují již ve dvacátých letech, krátce po jeho návratu z Ruska. Své postřehy zveřejňoval i v Přítomnosti.[10]

V padesátých letech František Kubka hojně publikoval v Literárních listech; jednalo se o úvodníky i literárně-kritické články.[11] Pravidelně přispíval do Rudého práva.[12] Byl též autorem stanoviska k událostem v Maďarsku v roce 1956 Výpočty nepřátel se nikdy neuskuteční.[13]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0469-6. Kapitola František Kubka, s. 1035–1038. 
  3. ↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity / Univerzity Karlovy IV. (1917–1921). is.cuni.cz [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ Ivana Koucká: Únor 1948 a perzekuce zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí (ÚSTR 01/2008, s.43)
  5. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | LitNII/3.1954/10/2.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1969/1/9/5.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ Pravda (Plzeň), 17.1.1969, s.2 (dostupné online v NK ČR)
  8. ↑ S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Alena (1947). FDb.cz [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Slasti Otce vlasti (1969). FDb.cz [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ Přítomnost, 16.10.1938, s.685, Váleční zpravodajové v Praze
  11. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | Vyhledávání. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ Např. recenze filmu Akce B (20. 3. 1952, s.3)[1] nebo článek k zavraždění afrického politika Patrice Lumumby Slyšíte bubny hněvu? (16.2.1961, s.5)[2]
  13. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1956/10/26/1.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Kubka&oldid=24066697“