Přeskočit na obsah

Formule 1 v roce 1975

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
26. sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1975)
Mistr světa Niki Lauda
Mistr světa Niki Lauda
Obecné informace
Počet závodů14
Počet pilotů54
Počet týmů21
Pohár jezdců
PrvníRakousko Niki Lauda
(Ferrari)
DruhýBrazílie Emerson Fittipaldi
(McLaren-Ford)
TřetíArgentina Carlos Reutemann
(Brabham-Ford)
Pohár konstruktérů
PrvníItálie Ferrari
DruhýSpojené království Brabham-Ford
TřetíSpojené království McLaren-Ford
Formule 1
1976

Sezóna Formule 1 1975 byla 26. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 14. mistrovských a 12 nemistrovských závodů. Mistrovství světa se konalo mezi 12. lednem a 5. říjnem.

Po silném zakončení sezóny 1974 se mnoho fanoušků domnívalo, že tým Brabham je favoritem v nové sezóně. První emocionální vítězství Carlose Paceho v jeho rodném São Paulu to mělo potvrdit, ale velké opotřebení pneumatik často brzdilo vozy a původní očekávání se nenaplnilo.[1] Ve svém druhém roce u Ferrari dostal Niki Lauda vůz Ferrari 312T, který byl technicky mnohem lepší než jakákoliv konkurence. S ním získal svůj první titul mezi jezdci s pěti výhrami a obrovským náskokem na druhé místo v šampionátu. Ferrari si domů odvezlo mistrovskou trofej pro konstruktéry. Lauda často označoval rok 1975 za „neuvěřitelný rok“.

Američan Mark Donohue zemřel v srpnu, dva dny poté, co havaroval v tréninku na Grand Prix Rakouska.[2][3][4] Po sezóně, na konci listopadu, havarovalo letadlo týmuz Embassy Hill v Anglii a všech šest osob na palubě zahynulo, včetně majitele týmu Grahama Hilla a jezdce Tonyho Brise.[5][6][7]

Týmy a jezdci

[editovat | editovat zdroj]
Účastník Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Číslo Jezdci Závody
Spojené království Marlboro Team Texaco McLaren-Ford M23 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 1 Brazílie Emerson Fittipaldi Vše
2 Západní Německo Jochen Mass Vše
Spojené království Elf Team Tyrrell Tyrrell-Ford 007 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 3 Jižní Afrika Jody Scheckter Vše
4 Francie Patrick Depailler Vše
15 Francie Jean-Pierre Jabouille 9
Francie Michel Leclère 14
Spojené království John Player Team Lotus Lotus-Ford 72E Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 5 Švédsko Ronnie Peterson Vše
6 Belgie Jacky Ickx 1–9
Spojené království Jim Crawford 10, 13
Spojené království John Watson 11
Spojené království Brian Henton 12, 14
15 10
Spojené království Martini Racing Brabham-Ford BT44B Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 7 Argentina Carlos Reutemann Vše
8 Brazílie Carlos Pace Vše
Spojené království Beta Team March
Spojené království Lavazza March
March-Ford 741
751
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 9 Itálie Vittorio Brambilla Vše
10 Itálie Lella Lombardi 3–9
Západní Německo Hans-Joachim Stuck 10–14
29 Itálie Lella Lombardi 10–13
Itálie Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari 312B3-74
312T
Ferrari 001/11 3,0 F12
Ferrari 015 3,0 F12
G 11 Švýcarsko Clay Regazzoni Vše
12 Rakousko Niki Lauda Vše
Spojené království Stanley-BRM BRM P201 BRM P200 3,0 V12 G 14 Spojené království Mike Wilds 1–2
Spojené království Bob Evans 3–9, 12–13
USA UOP Shadow Racing Shadow-Ford DN3B
DN5
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 16 Spojené království Tom Pryce Vše
17 Francie Jean-Pierre Jarier 1–11, 14
Shadow-Matra DN7 Matra MS73 3,0 V12 12–13
Spojené království Matchbox Team Surtees
Spojené království National Organs Team Surtees
Surtees-Ford TS16 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 18 Spojené království John Watson 1–10, 12
19 Spojené království Dave Morgan 10
Spojené království HB Bewaking Team Ensign Ensign-Ford N174
N175
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 19 Nizozemsko Gijs van Lennep 11
31 8–9
Nizozemsko Roelof Wunderink 4–5, 10, 13–14
Nový Zéland Chris Amon 12
32 13
33 Nizozemsko Roelof Wunderink 12
Spojené království Frank Williams Racing Cars
Spojené království Williams Ambrozium H7 Racing
Williams-Ford FW
FW04
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 20 Itálie Arturo Merzario 1–6
Spojené království Damien Magee 7
Jižní Afrika Ian Scheckter 8
Francie François Migault 9
Spojené království Ian Ashley 11
Švýcarsko Jo Vonlanthen 12
Itálie Renzo Zorzi 13
Itálie Lella Lombardi 14
21 Jižní Afrika Ian Scheckter 7
Francie Jacques Laffite 1–3, 5–6, 8–14
Spojené království Tony Brise 4
Spojené království Embassy Racing with Graham Hill Lola-Ford T370
T371
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 22 Spojené království Graham Hill 1–3
23 Západní Německo Rolf Stommelen 1–3
Hill-Ford GH1 22 4, 12–13
Francie François Migault 6
Austrálie Vern Schuppan 7
Austrálie Alan Jones 8–11
23 Francie François Migault 4
Spojené království Graham Hill 5
Spojené království Tony Brise 6–14
Spojené království Hesketh Racing
Spojené království Warsteiner Brewery
Spojené království Polar Caravans
Hesketh-Ford 308
308B
308C
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 24 Spojené království James Hunt Vše
25 Švédsko Torsten Palm 5
Rakousko Harald Ertl 11
USA Brett Lunger 12–14
32 Švédsko Torsten Palm 7
Rakousko Harald Ertl 12
34 13
Spojené království Custom Made Harry Stiller Racing Hesketh-Ford 308B Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 25 Austrálie Alan Jones 4
26 5–7
USA Vel's Parnelli Jones Racing Parnelli-Ford VPJ4 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F
G
27 USA Mario Andretti 1–5, 7, 9–14
USA First National City Bank Team March-Ford 751 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 28 USA Mark Donohue 10–12
Penske-Ford PC1 1–9
Spojené království John Watson 14
Argentina Oreste Berta Berta-Ford F1 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 29 Argentina Nestor García-Veiga 1–2
Brazílie Copersucar Fittipaldi Fittipaldi-Ford FD01
FD02
FD03
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 30 Brazílie Wilson Fittipaldi 1–12, 14
Itálie Arturo Merzario 13
Jižní Afrika Lucky Strike Racing McLaren-Ford M23 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 31 Jižní Afrika Dave Charlton 3
Jižní Afrika Lexington Racing Tyrrell-Ford 007 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 32 Jižní Afrika Ian Scheckter 3
Spojené království Pinch Plant (Ltd) Lyncar-Ford 006 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 32 Nový Zéland John Nicholson 10
Jižní Afrika Team Gunston Lotus-Ford 72E Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 33 Jižní Afrika Eddie Keizan 3
34 Jižní Afrika Guy Tunmer 3
Japonsko Citizen Maki F1
Japonsko Citizen Maki Engineering
Japonsko Citizen Maki F1-Team
Maki-Ford F101C Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F
G
35 Austrálie Dave Walker 6-7
Japonsko Hiroši Fušida 8, 10
Spojené království Tony Trimmer 11–13

Změny před sezónou

[editovat | editovat zdroj]

Změny během sezóny

[editovat | editovat zdroj]

Kalendář

[editovat | editovat zdroj]
Pořadí Grand Prix Okruh Datum
1 Grand Prix Argentiny Argentina Autódromo Oscar Alfredo Gálvez, Buenos Aires 12. leden
2 Grand Prix Brazílie Brazílie Autodromo de Interlagos, São Paulo 26. leden
3 Grand Prix Jihoafrické republiky Jižní Afrika Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand 1. březen
4 Grand Prix Španělska Španělsko Montjuïc circuit, Barcelona 27. duben
5 Grand Prix Monaka Monako Circuit de Monaco, Monte Carlo 11. květen
6 Grand Prix Belgie Belgie Circuit Zolder, Heusden-Zolder 25. květen
7 Grand Prix Švédska Švédsko Scandinavian Raceway, Anderstorp 8. červen
8 Grand Prix Nizozemska Nizozemsko Circuit Zandvoort, Zandvoort 22. červen
9 Grand Prix Francie Francie Paul Ricard Circuit, Le Castellet 6. červenec
10 Grand Prix Velké Británie Spojené království Silverstone Circuit, Silverstone 19. červenec
11 Grand Prix Německa Západní Německo Nürburgring, Nürburg 3. srpen
12 Grand Prix Rakouska Rakousko Österreichring, Spielberg 17. srpen
13 Grand Prix Itálie Itálie Autodromo Nazionale di Monza, Monza 7. září
14 Grand Prix USA USA Watkins Glen International, New York 5. říjen

Změny v kalendáři

[editovat | editovat zdroj]

Změny předpisů

[editovat | editovat zdroj]
  • Byly povinné ohnivzdorné závodní obleky.[12][13][14]
  • Na různých okruzích byla vytvořena a realizována koncepce stanovišť traťových komisařů s obslužnými komunikacemi vedoucími na ně a z nich. Od nynějška také museli traťoví komisaři nacvičovat vyprošťování jezdců z vozu.[13][14]

Shrnutí sezóny

[editovat | editovat zdroj]

První dva závody v sezóně, které se jely na jihoamerickém kontinentu, byly ve znamení brazilských pilotů. V Argentině zvítězil úřadující mistr světa Emerson Fittipaldi a na domácí půdě dojel na druhém místě za svým krajanem Carlosem Pacem. Celý kolotoč velkých cen se přesunul do Jihoafrické republiky, kde celý závod ovládl domácí idol Jody Scheckter.

Poté přišla na řadu Evropa a i evropští jezdci. První evropský závod, Grand Prix Španělska, nedopadl vůbec dobře. Stávka jezdců, přerušený závod, chyby pořadatelů a funkcionářů FIA, ale především pět mrtvých a devět zraněných diváků. Jezdci ještě před zahájením prvního tréninku protestovali proti nedostatečným bezpečnostním opatřením na trati, kde upozorňovali především na chybějící svodidla nebo na jejich nedostatečné upevnění a odmítli startovat. Situace byla napjatá, na protest proti uskutečnění závodu nestartoval Emerson Fittipaldi. Nakonec do závodu nastoupilo 25 jezdců spolu s jedinou ženou Lelou Lombardiovou. Obavy jezdců se naplnily v 25. kole závodu, kdy došlo k tragické nehodě, vůz týmu Grahama Hilla řízený Rolfem Stommelenem, přišel v rychlosti okolo 200 km/h o stabilizátor, havaroval a dopadl mezi diváky. Bilance byla hrozivá na místě přišlo pět lidí o život a dalších devět bylo zraněno. Stommelen byl se zlomenou rukou a nohou dopraven do nemocnice. Závod pokračoval dál a až ve 29. kole byl zastaven.

Mistrovství světa pokračovalo závody v Monaku, Belgii a Švédsku, kde si pořadatelé vzali ponaučení z tragické Grand Prix Španělska a všechna bezpečnostní opatření byla bezchybná. Ve všech třech závodech exceloval Niki Lauda na novém Ferrari 312T a dostal se tak do vedení šampionátu. Dalším evropským závodem byla Grand Prix Nizozemska, která začínala na mokré trati a končila na suchu, v jejím průběhu proto jezdci přezouvali na pneumatiky do sucha. Překvapivě zvítězil James Hunt o pouhou sekundu před Laudou. Ve Francii znovu dominoval způsobem start–cíl Niki Lauda a zvýšil tak svůj náskok v čele šampionátu na 22 bodů.

Nejzajímavějším závodem sezóny byla Grand Prix Velké Británie. Na okruhu v Silverstone pršelo a čelo závodu se celkem devětkrát změnilo a navíc v 56. kole došlo k hromadné havarii osmi jezdců a závod byl proto 12 kol před koncem ukončen. Jezdci pak byli klasifikováni podle umístění v jakém projeli 55. kolem. Zvítězil tedy Emerson Fittipaldi a oživil tak naději na obhajobu titulu, protože Lauda dojel až osmý. Do Německého Zeleného pekla, jak je nazýván Nürburgring, nastoupil jako favorit Niki Lauda, který také až do poloviny závodu vedl, ale pak přišly problémy s pneumatikami a Lauda nakonec dojel třetí. Z vítězství se radoval Carlos Reutemann. Během Grand Prix Německa bylo oznámeno, že se z finančních důvodů ruší Grand Prix Kanady. Österreichring, který hostil Grand Prix Rakouska, byl opět svědkem tragické události, během tréninku havaroval Američan Mark Donohue a svým zraněním později v nemocnici podlehl.[15] Donohue died two days later, and one of the marshals also died.[2][3][4] Další nepříjemnou událostí, která ovlivnila samotný závod, byl hustý déšť a závod musel být ve 29. kole ukončen a stejně jako ve Španělsku, byl udělován jen poloviční počet bodů. Vítězem se stal Vittorio Brambilla. Bylo více než pravděpodobné, že se o mistru světa opět rozhodne v italské Monze, kde Niki Lauda potřeboval získat alespoň půl bodu. V kvalifikaci nenechal nic náhodě a vybojoval si pole position. V závodě jel velmi obezřetně, neutočil na vedoucího Claye Regazzoniho a bez jakéhokoliv odporu přepustil druhé místo Fittipaldim, čímž mu třetí místo zajistilo titul. Ve Watkins Glen šlo už jen o prestiž a Niki Lauda dokázal, že titul mistra světa získal oprávněně a závod ovládl.

Výsledky a pořadí

[editovat | editovat zdroj]

Grands Prix

[editovat | editovat zdroj]
Pořadí Grand Prix Pole position Nejrychlejší kolo Vítěz závodu Vítězný tým Výsledky
1 Argentina Grand Prix Argentiny Francie Jean-Pierre Jarier[pozn. 1] Spojené království James Hunt Brazílie Emerson Fittipaldi Spojené království McLaren-Ford Výsledky
2 Brazílie Grand Prix Brazílie Francie Jean-Pierre Jarier Francie Jean-Pierre Jarier Brazílie Carlos Pace Spojené království Brabham-Ford Výsledky
3 Jižní Afrika Grand Prix Jihoafrické republiky Brazílie Carlos Pace Brazílie Carlos Pace Jižní Afrika Jody Scheckter Spojené království Tyrrell-Ford Výsledky
4 Španělsko Grand Prix Španělska Rakousko Niki Lauda USA Mario Andretti Západní Německo Jochen Mass Spojené království McLaren-Ford Výsledky
5 Monako Grand Prix Monaka Rakousko Niki Lauda Francie Patrick Depailler Rakousko Niki Lauda Itálie Ferrari Výsledky
6 Belgie Grand Prix Belgie Rakousko Niki Lauda Švýcarsko Clay Regazzoni Rakousko Niki Lauda Itálie Ferrari Výsledky
7 Švédsko Grand Prix Švédska Itálie Vittorio Brambilla Rakousko Niki Lauda Rakousko Niki Lauda Itálie Ferrari Výsledky
8 Nizozemsko Grand Prix Nizozemska Rakousko Niki Lauda Rakousko Niki Lauda Spojené království James Hunt Spojené království Hesketh-Ford Výsledky
9 Francie Grand Prix Francie Rakousko Niki Lauda Západní Německo Jochen Mass Rakousko Niki Lauda Itálie Ferrari Výsledky
10 Spojené království Grand Prix Velké Británie Spojené království Tom Pryce Švýcarsko Clay Regazzoni Brazílie Emerson Fittipaldi Spojené království McLaren-Ford Výsledky
11 Západní Německo Grand Prix Německa Rakousko Niki Lauda Švýcarsko Clay Regazzoni Argentina Carlos Reutemann Spojené království Brabham-Ford Výsledky
12 Rakousko Grand Prix Rakouska Rakousko Niki Lauda Itálie Vittorio Brambilla Itálie Vittorio Brambilla Spojené království March-Ford Výsledky
13 Itálie Grand Prix Itálie Rakousko Niki Lauda Švýcarsko Clay Regazzoni Švýcarsko Clay Regazzoni Itálie Ferrari Výsledky
14 USA Grand Prix USA Rakousko Niki Lauda Brazílie Emerson Fittipaldi Rakousko Niki Lauda Itálie Ferrari Výsledky

Bodový systém

[editovat | editovat zdroj]

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo šest nejlepších výsledků z kol 1-7 a šest nejlepších výsledků z kol 8-14.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Body 9 6 4 3 2 1
Zdroj:[16]

Pořadí jedzců

[editovat | editovat zdroj]
Poř. Jezdec ARG
Argentina
BRA
Brazílie
RSA
Jižní Afrika
ESP
Španělsko
MON
Monako
BEL
Belgie
SWE
Švédsko
NED
Nizozemsko
FRA
Francie
GBR
Spojené království
GER
Západní Německo
AUT
Rakousko
ITA
Itálie
USA
USA
Body
1 Rakousko Niki Lauda 6 5 5 Ret 1 1 1 2 1 8 3 6 3 1 64.5
2 Brazílie Emerson Fittipaldi 1 2 NC DNS 2 7 8 Ret 4 1 Ret 9 2 2 45
3 Argentina Carlos Reutemann 3 8 2 3 9 3 2 4 14 Ret 1 14 4 Ret 37
4 Spojené království James Hunt 2 6 Ret Ret Ret Ret Ret 1 2 4 Ret 2 5 4 33
5 Švýcarsko Clay Regazzoni 4 4 16 NC Ret 5 3 3 Ret 13 Ret 7 1 Ret 25
6 Brazílie Carlos Pace Ret 1 4 Ret 3 8 Ret 5 Ret 2 Ret Ret Ret Ret 24
7 Jižní Afrika Jody Scheckter 11 Ret 1 Ret 7 2 7 16 9 3 Ret 8 8 6 20
8 Západní Německo Jochen Mass 14 3 6 1 6 Ret Ret Ret 3 7 Ret 4 Ret 3 20
9 Francie Patrick Depailler 5 Ret 3 Ret 5 4 12 9 6 9 9 11 7 Ret 12
10 Spojené království Tom Pryce 12 Ret 9 Ret Ret 6 Ret 6 Ret Ret 4 3 6 NC 8
11 Itálie Vittorio Brambilla 9 Ret Ret 5 Ret Ret Ret Ret Ret 6 Ret 1 Ret 7 6.5
12 Francie Jacques Laffite Ret 11 NC DNQ Ret Ret 11 Ret 2 Ret Ret DNS 6
13 Švédsko Ronnie Peterson Ret 15 10 Ret 4 Ret 9 15 10 Ret Ret 5 Ret 5 6
14 USA Mario Andretti Ret 7 17 Ret Ret 4 5 12 10 Ret Ret Ret 5
15 USA Mark Donohue 7 Ret 8 Ret Ret 11 5 8 Ret 5 Ret DNS 4
16 Belgie Jacky Ickx 8 9 12 2 8 Ret 15 Ret Ret 3
17 Austrálie Alan Jones Ret Ret Ret 11 13 16 10 5 2
18 Francie Jean-Pierre Jarier DNS Ret Ret 4 Ret Ret Ret Ret 8 14 Ret Ret Ret Ret 1.5
19 Spojené království Tony Brise 7 Ret 6 7 7 15 Ret 15 Ret Ret 1
20 Nizozemsko Gijs van Lennep 10 15 6 1
21 Itálie Lella Lombardi Ret 6 DNQ Ret Ret 14 18 Ret 7 17 Ret DNS 0.5
Západní Německo Rolf Stommelen 13 14 7 Ret 16 Ret 0
Spojené království John Watson DSQ 10 Ret 8 Ret 10 16 Ret 13 11 Ret 10 9 0
Rakousko Harald Ertl 8 Ret 9 0
Západní Německo Hans-Joachim Stuck Ret Ret Ret Ret 8 0
Spojené království Bob Evans 15 Ret DNQ 9 13 Ret 17 Ret Ret 0
Brazílie Wilson Fittipaldi Ret 13 DNQ Ret DNQ 12 17 11 Ret 19 Ret DNS 10 0
Spojené království Graham Hill 10 12 DNQ DNQ 0
USA Brett Lunger 13 10 Ret 0
Švédsko Torsten Palm DNQ 10 0
Itálie Arturo Merzario NC Ret Ret Ret DNQ Ret 11 0
Jižní Afrika Guy Tunmer 11 0
Nový Zéland Chris Amon 12 12 0
Jižní Afrika Ian Scheckter Ret Ret 12 0
Francie Jean-Pierre Jabouille 12 0
Spojené království Jim Crawford Ret 13 0
Jižní Afrika Eddie Keizan 13 0
Jižní Afrika Dave Charlton 14 0
Spojené království Damien Magee 14 0
Itálie Renzo Zorzi 14 0
Spojené království Brian Henton 16 DNS NC 0
Nový Zéland John Nicholson 17 0
Spojené království Dave Morgan 18 0
Nizozemsko Roelof Wunderink Ret DNQ DNQ NC DNQ Ret 0
Francie François Migault NC Ret DNS 0
Spojené království Mike Wilds Ret Ret 0
Austrálie Vern Schuppan Ret 0
Spojené království Ian Ashley DNS 0
Švýcarsko Jo Vonlanthen Ret 0
Francie Michel Leclère Ret 0
Japonsko Hiroši Fušida DNS DNQ 0
Spojené království Tony Trimmer DNQ DNQ DNQ 0
Argentina Nestor García-Veiga WD WD
Austrálie Dave Walker WD WD
Poř. Jezdec ARG
Argentina
BRA
Brazílie
RSA
Jižní Afrika
ESP
Španělsko
MON
Monako
BEL
Belgie
SWE
Švédsko
NED
Nizozemsko
FRA
Francie
GBR
Spojené království
GER
Západní Německo
AUT
Rakousko
ITA
Itálie
USA
USA
Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu

Pořadí konstruktérů

[editovat | editovat zdroj]
Poř. Konstruktér ARG
Argentina
BRA
Brazílie
RSA
Jižní Afrika
ESP
Španělsko
MON
Monako
BEL
Belgie
SWE
Švédsko
NED
Nizozemsko
FRA
Francie
GBR
Spojené království
GER
Západní Německo
AUT
Rakousko
ITA
Itálie
USA
USA
Body
1 Itálie Ferrari 4 4 5 NC 1 1 1 2 1 8 3 6 1 1 72.5
2 Spojené království Brabham-Ford 3 1 2 (3) 3 3 2 4 14 2 1 14 4 Ret 54 (56)
3 Spojené království McLaren-Ford 1 2 6 1 2 7 8 Ret 3 1 Ret 4 2 2 53
4 Spojené království Hesketh-Ford 2 6 Ret Ret Ret Ret 10 1 2 4 8 2 5 4 33
5 Spojené království Tyrrell-Ford 5 Ret 1 Ret 5 2 7 9 6 3 9 8 7 6 25
6 USA Shadow-Ford 12 Ret 9 4 Ret 6 Ret 6 8 14 4 3 6 NC 9.5
7 Spojené království Lotus-Ford 8 9 10 2 4 Ret 9 15 10 16 Ret 5 13 5 9
8 Spojené království March-Ford 9 Ret Ret 5 Ret Ret Ret 14 18 5 7 1 Ret 7 7.5
9 Spojené království Williams-Ford NC 11 NC 7 DNQ Ret 14 12 11 Ret 2 Ret 14 DNS 6
10 USA Parnelli-Ford Ret 7 17 Ret Ret 4 5 12 10 Ret Ret Ret 5
11 Spojené království Hill-Ford NC DNQ Ret 6 7 7 10 5 15 Ret Ret 3
12 USA Penske-Ford 7 Ret 8 Ret Ret 11 5 8 Ret 9 2
13 Spojené království Ensign-Ford DNQ WD WD 10 15 DNQ 6 12 12 Ret 1
Spojené království Lola-Ford 10 12 7 DNQ 0
Spojené království Surtees-Ford DSQ 10 Ret 8 Ret 10 16 Ret 13 11 10 0
Spojené království BRM Ret Ret 15 Ret DNQ 9 13 Ret 17 WD WD Ret Ret 0
Brazílie Fittipaldi-Ford Ret 13 DNQ Ret DNQ 12 17 11 Ret 19 Ret DNS 11 10 0
Spojené království Lyncar-Ford 17 0
USA Shadow-Matra Ret Ret 0
Japonsko Maki-Ford WD WD DNS DNQ DNQ DNQ DNQ 0
Argentina Berta-Ford WD WD
Poř. Konstruktér ARG
Argentina
BRA
Brazílie
RSA
Jižní Afrika
ESP
Španělsko
MON
Monako
BEL
Belgie
SWE
Švédsko
NED
Nizozemsko
FRA
Francie
GBR
Spojené království
GER
Západní Německo
AUT
Rakousko
ITA
Itálie
USA
USA
Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu
  • Tučné výsledky se započítávají do součtů šampionátu.

Nemistrovské závody

[editovat | editovat zdroj]

Následující závody byly otevřené pro vozy Formule 1, ale nezapočítávaly se do mistrovství světa jezdců ve Formuli 1 ani do mistrovství světa konstruktérů ve Formuli 1.

Závod Okruh Datum Vítěz závodu Vítězný konstruktér
Spojené království X Race of Champions Brands Hatch 16. březen Spojené království Tom Pryce USA Shadow-Cosworth
Spojené království XXVII BRDC International Trophy Silverstone 13. duben Rakousko Niki Lauda Itálie Ferrari
Francie XV Grand Prix Švýcarska Dijon-Prenois 24. srpen Švýcarsko Clay Regazzoni Itálie Ferrari

Jihoafrické mistrovství Formule 1

[editovat | editovat zdroj]
Závod Okruh Datum Vítěz závodu Vítězný konstruktér
Jižní Afrika Cape South Easter Trophy Killarney 8. únor Jižní Afrika Dave Charlton Spojené království McLaren-Cosworth
Jižní Afrika Goldfields 100 Goldfields 22. březen Jižní Afrika Ian Scheckter Spojené království Tyrrell-Cosworth
Jižní Afrika Natal Mercury 100 Roy Hesketh 29. březen Jižní Afrika Ian Scheckter Spojené království Tyrrell-Cosworth
Jižní Afrika Brandkop Winter Trophy Brandkop 3. květen Jižní Afrika Ian Scheckter Spojené království Tyrrell-Cosworth
Jižní Afrika South African Republic Trophy Kyalami 31. květen Jižní Afrika Ian Scheckter Spojené království Tyrrell-Cosworth
Jižní Afrika False Bay 100 Killarney 5. červenec Jižní Afrika Guy Tunmer Spojené království Lotus-Cosworth
Jižní Afrika Rand Winter Trophy Kyalami 26. červenec Jižní Afrika Ian Scheckter Spojené království Tyrrell-Cosworth
Jižní Afrika Natal Spring Trophy Roy Hesketh 1. září Jižní Afrika Dave Charlton Spojené království McLaren-Cosworth
Jižní Afrika Rand Spring Trophy Kyalami 4. říjen Jižní Afrika Ian Scheckter Spojené království Tyrrell-Cosworth
  1. Jean-Pierre Jarier zajel nejrychlejší čas v kvalifikaci, ale do závodu neodstartoval. Pole position zůstala na startovním roštu volná. Carlos Pace na druhém místě byl prvním jezdcem na startovním roštu. Jarier je stále považován za držitele pole position.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1975 Formula One season na anglické Wikipedii.

  1. Gill, Barrie (1976) "The World Championship 1975" John Player Motorsport yearbook 1976 p. 103 Queen Anne Press Ltd. ISBN 0-362-00254-1
  2. a b c Donohue dies after operation. Beaver County Times. (Pennsylvania, U.S.): 20 August 1975, s. D-4. Dostupné online. 
  3. a b c Donohue dies of injuries. Milwaukee Sentinel. (Wisconsin, U.S.): 20 August 1975, s. 1, part 2. Dostupné online. 
  4. a b c Donohue dies after surgery. Eugene Register-Guard. (Oregon, U.S.): 20 August 1975, s. 1C. Dostupné online. 
  5. Plane crash kills driver Graham Hill. Pittsburgh Press. (Pennsylvania, U.S.): 30 November 1975, s. D-1. Dostupné online. 
  6. Racing mourns death of Graham Hill. Milwaukee Sentinel. (Wisconsin, U.S.): 1 December 1975, s. 5, part 2. Dostupné online. 
  7. After cheating death 20 years, Hill killed in air crash. Daytona Beach Morning Journal. (Florida, U.S.): 1 December 1975, s. 1C. Dostupné online. 
  8. Lola's Formula One heritage [online]. December 1996 [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 
  9. Hill GH1 Cosworth [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné online. 
  10. EWALD, Klaus. Hill Ford GH2 [online]. 2006 [cit. 2015-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2015. 
  11. Cancelled Grands Prix of Canada - 1975 and 1987 [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  12. Anna Duxbury. History of safety devices in Formula 1: The halo, barriers & more [online]. 4 July 2022 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. 
  13. a b Steven de Grootte. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. 
  14. a b Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. 
  15. Donahue seriously injured. Daytona Beach Morning Journal. (Florida, U.S.): 18 August 1975, s. 4B. Dostupné online. 
  16. World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.