Formule 1 v roce 1975
26. sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1975) | |
---|---|
Mistr světa Niki Lauda | |
Obecné informace | |
Počet závodů | 14 |
Počet pilotů | 54 |
Počet týmů | 21 |
Pohár jezdců | |
První | Niki Lauda (Ferrari) |
Druhý | Emerson Fittipaldi (McLaren-Ford) |
Třetí | Carlos Reutemann (Brabham-Ford) |
Pohár konstruktérů | |
První | Ferrari |
Druhý | Brabham-Ford |
Třetí | McLaren-Ford |
Formule 1 | |
◄ 1974 1976 ► |
Sezóna Formule 1 1975 byla 26. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 14. mistrovských a 12 nemistrovských závodů. Mistrovství světa se konalo mezi 12. lednem a 5. říjnem.
Po silném zakončení sezóny 1974 se mnoho fanoušků domnívalo, že tým Brabham je favoritem v nové sezóně. První emocionální vítězství Carlose Paceho v jeho rodném São Paulu to mělo potvrdit, ale velké opotřebení pneumatik často brzdilo vozy a původní očekávání se nenaplnilo.[1] Ve svém druhém roce u Ferrari dostal Niki Lauda vůz Ferrari 312T, který byl technicky mnohem lepší než jakákoliv konkurence. S ním získal svůj první titul mezi jezdci s pěti výhrami a obrovským náskokem na druhé místo v šampionátu. Ferrari si domů odvezlo mistrovskou trofej pro konstruktéry. Lauda často označoval rok 1975 za „neuvěřitelný rok“.
Američan Mark Donohue zemřel v srpnu, dva dny poté, co havaroval v tréninku na Grand Prix Rakouska.[2][3][4] Po sezóně, na konci listopadu, havarovalo letadlo týmuz Embassy Hill v Anglii a všech šest osob na palubě zahynulo, včetně majitele týmu Grahama Hilla a jezdce Tonyho Brise.[5][6][7]
Týmy a jezdci
[editovat | editovat zdroj]Změny před sezónou
[editovat | editovat zdroj]- Williams ztratil sponzorství od Iso a Marlboro a poprvé přihlásil oba dva vozy pod svým vlastním jménem.
- Wilson Fittipaldi, který jezdil za Brabham v letech 1972 a 1973, vstoupil do této sezóny s vlastním týmem a šasi. Vůz sám řídil a během roku stihl uvést dvě nové verze vozu.
- Denny Hulme odešel na konci sezóny 1974. Jochen Mass, který už jel poslední dva závody minulé sezóny za McLaren, s týmem podepsal smlouvu na celou sezónu.
- March podepsal Lellu Lombardi, čímž se stala první ženou, která se kvalifikovala v závodě Formule 1 od Marie Teresy de Filippis v roce 1958.
- John Watson podepsal smlouvu se Surtees poté, co v roce 1974 nastoupil do všech závodů v soukromém Brabhamu.
Změny během sezóny
[editovat | editovat zdroj]- Po dvou závodech Bob Evans nahradil Mikea Wildse v BRM, Jacky Ickx opustil Lotus v polovině sezóny.
- Společnost Embassy Racing, vlastněná Grahamem Hillem, přihlásila do prvních tří závodů šasi Lola a poté své první šasi Hill. Jediným rozdílem však bylo zaměstnání jejich konstruktéra a následné pojmenování šasi.[8][9][10]
- Ensign vynechal první část sezóny, ale vrátil se s duem nizozemských jezdců Roelofem Wunderinkem a Gijsem van Lennepem po novém sponzorství nizozemskou bezpečnostní společnosti HB Bewaking.
- John Nicholson vyhrál v letech 1973 a 1974 British Formula Atlantic Championship s Lyncarem 005, než debutoval Grand Prix Velké Británie 1975 s šasi Formule 1 provozovaným Lyncarem. Zkoušel to také v sezóně 1974, ale nepodařilo se mu to kvalifikovat.
- Tým Shadow vyzkoušel motor V12 Matry ve dvou závodech, ale Jean-Pierre Jarier v obou případech odstoupil.
- Američan Mark Donohue zemřel v srpnu, dva dny poté, co havaroval v tréninku na Grand Prix Rakouska.[2][3][4] John Watson byl propuštěn ze Surtees, aby jezdil za Penske a zůstal u amerického týmu i v roce 1976.
- Ke konci roku 1974 Chris Amon opustil svůj vlastní tým a odjel dva závody pro tým BRM. Ke konci sezóny 1975 se vrátil do Formule 1 s Ensignem.
Kalendář
[editovat | editovat zdroj]Pořadí | Grand Prix | Okruh | Datum |
---|---|---|---|
1 | Grand Prix Argentiny | Autódromo Oscar Alfredo Gálvez, Buenos Aires | 12. leden |
2 | Grand Prix Brazílie | Autodromo de Interlagos, São Paulo | 26. leden |
3 | Grand Prix Jihoafrické republiky | Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand | 1. březen |
4 | Grand Prix Španělska | Montjuïc circuit, Barcelona | 27. duben |
5 | Grand Prix Monaka | Circuit de Monaco, Monte Carlo | 11. květen |
6 | Grand Prix Belgie | Circuit Zolder, Heusden-Zolder | 25. květen |
7 | Grand Prix Švédska | Scandinavian Raceway, Anderstorp | 8. červen |
8 | Grand Prix Nizozemska | Circuit Zandvoort, Zandvoort | 22. červen |
9 | Grand Prix Francie | Paul Ricard Circuit, Le Castellet | 6. červenec |
10 | Grand Prix Velké Británie | Silverstone Circuit, Silverstone | 19. červenec |
11 | Grand Prix Německa | Nürburgring, Nürburg | 3. srpen |
12 | Grand Prix Rakouska | Österreichring, Spielberg | 17. srpen |
13 | Grand Prix Itálie | Autodromo Nazionale di Monza, Monza | 7. září |
14 | Grand Prix USA | Watkins Glen International, New York | 5. říjen |
Změny v kalendáři
[editovat | editovat zdroj]- Grand Prix Španělska byla přesunuta z Jaramy do Montjuïc v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Francie přesunuta z Dijon-Prenois na Circuit Paul-Ricard a Grand Prix Velké Británie byla přesunuta z Brands Hatch na Silverstone.
- Grand Prix Belgie a Grand Prix Monaka si vyměnily místa v kalendáři, takže závod v Monaku následoval po závodě v Belgii.
- Grand Prix Kanady měla být původně předposledním závodem sezóny 1975, ale byla zrušena kvůli malému sporu mezi Asociací konstruktérů Formule 1 a Mosport Parkem ohledně plateb.[11]
Změny předpisů
[editovat | editovat zdroj]- Byly povinné ohnivzdorné závodní obleky.[12][13][14]
- Na různých okruzích byla vytvořena a realizována koncepce stanovišť traťových komisařů s obslužnými komunikacemi vedoucími na ně a z nich. Od nynějška také museli traťoví komisaři nacvičovat vyprošťování jezdců z vozu.[13][14]
Shrnutí sezóny
[editovat | editovat zdroj]První dva závody v sezóně, které se jely na jihoamerickém kontinentu, byly ve znamení brazilských pilotů. V Argentině zvítězil úřadující mistr světa Emerson Fittipaldi a na domácí půdě dojel na druhém místě za svým krajanem Carlosem Pacem. Celý kolotoč velkých cen se přesunul do Jihoafrické republiky, kde celý závod ovládl domácí idol Jody Scheckter.
Poté přišla na řadu Evropa a i evropští jezdci. První evropský závod, Grand Prix Španělska, nedopadl vůbec dobře. Stávka jezdců, přerušený závod, chyby pořadatelů a funkcionářů FIA, ale především pět mrtvých a devět zraněných diváků. Jezdci ještě před zahájením prvního tréninku protestovali proti nedostatečným bezpečnostním opatřením na trati, kde upozorňovali především na chybějící svodidla nebo na jejich nedostatečné upevnění a odmítli startovat. Situace byla napjatá, na protest proti uskutečnění závodu nestartoval Emerson Fittipaldi. Nakonec do závodu nastoupilo 25 jezdců spolu s jedinou ženou Lelou Lombardiovou. Obavy jezdců se naplnily v 25. kole závodu, kdy došlo k tragické nehodě, vůz týmu Grahama Hilla řízený Rolfem Stommelenem, přišel v rychlosti okolo 200 km/h o stabilizátor, havaroval a dopadl mezi diváky. Bilance byla hrozivá na místě přišlo pět lidí o život a dalších devět bylo zraněno. Stommelen byl se zlomenou rukou a nohou dopraven do nemocnice. Závod pokračoval dál a až ve 29. kole byl zastaven.
Mistrovství světa pokračovalo závody v Monaku, Belgii a Švédsku, kde si pořadatelé vzali ponaučení z tragické Grand Prix Španělska a všechna bezpečnostní opatření byla bezchybná. Ve všech třech závodech exceloval Niki Lauda na novém Ferrari 312T a dostal se tak do vedení šampionátu. Dalším evropským závodem byla Grand Prix Nizozemska, která začínala na mokré trati a končila na suchu, v jejím průběhu proto jezdci přezouvali na pneumatiky do sucha. Překvapivě zvítězil James Hunt o pouhou sekundu před Laudou. Ve Francii znovu dominoval způsobem start–cíl Niki Lauda a zvýšil tak svůj náskok v čele šampionátu na 22 bodů.
Nejzajímavějším závodem sezóny byla Grand Prix Velké Británie. Na okruhu v Silverstone pršelo a čelo závodu se celkem devětkrát změnilo a navíc v 56. kole došlo k hromadné havarii osmi jezdců a závod byl proto 12 kol před koncem ukončen. Jezdci pak byli klasifikováni podle umístění v jakém projeli 55. kolem. Zvítězil tedy Emerson Fittipaldi a oživil tak naději na obhajobu titulu, protože Lauda dojel až osmý. Do Německého Zeleného pekla, jak je nazýván Nürburgring, nastoupil jako favorit Niki Lauda, který také až do poloviny závodu vedl, ale pak přišly problémy s pneumatikami a Lauda nakonec dojel třetí. Z vítězství se radoval Carlos Reutemann. Během Grand Prix Německa bylo oznámeno, že se z finančních důvodů ruší Grand Prix Kanady. Österreichring, který hostil Grand Prix Rakouska, byl opět svědkem tragické události, během tréninku havaroval Američan Mark Donohue a svým zraněním později v nemocnici podlehl.[15] Donohue died two days later, and one of the marshals also died.[2][3][4] Další nepříjemnou událostí, která ovlivnila samotný závod, byl hustý déšť a závod musel být ve 29. kole ukončen a stejně jako ve Španělsku, byl udělován jen poloviční počet bodů. Vítězem se stal Vittorio Brambilla. Bylo více než pravděpodobné, že se o mistru světa opět rozhodne v italské Monze, kde Niki Lauda potřeboval získat alespoň půl bodu. V kvalifikaci nenechal nic náhodě a vybojoval si pole position. V závodě jel velmi obezřetně, neutočil na vedoucího Claye Regazzoniho a bez jakéhokoliv odporu přepustil druhé místo Fittipaldim, čímž mu třetí místo zajistilo titul. Ve Watkins Glen šlo už jen o prestiž a Niki Lauda dokázal, že titul mistra světa získal oprávněně a závod ovládl.
Výsledky a pořadí
[editovat | editovat zdroj]Grands Prix
[editovat | editovat zdroj]Bodový systém
[editovat | editovat zdroj]Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo šest nejlepších výsledků z kol 1-7 a šest nejlepších výsledků z kol 8-14.
Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:
Umístění | 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. |
---|---|---|---|---|---|---|
Body | 9 | 6 | 4 | 3 | 2 | 1 |
Zdroj:[16] |
Pořadí jedzců
[editovat | editovat zdroj]
|
|
Pořadí konstruktérů
[editovat | editovat zdroj]
|
|
- Tučné výsledky se započítávají do součtů šampionátu.
Nemistrovské závody
[editovat | editovat zdroj]Následující závody byly otevřené pro vozy Formule 1, ale nezapočítávaly se do mistrovství světa jezdců ve Formuli 1 ani do mistrovství světa konstruktérů ve Formuli 1.
Závod | Okruh | Datum | Vítěz závodu | Vítězný konstruktér |
---|---|---|---|---|
X Race of Champions | Brands Hatch | 16. březen | Tom Pryce | Shadow-Cosworth |
XXVII BRDC International Trophy | Silverstone | 13. duben | Niki Lauda | Ferrari |
XV Grand Prix Švýcarska | Dijon-Prenois | 24. srpen | Clay Regazzoni | Ferrari |
Jihoafrické mistrovství Formule 1
[editovat | editovat zdroj]Závod | Okruh | Datum | Vítěz závodu | Vítězný konstruktér |
---|---|---|---|---|
Cape South Easter Trophy | Killarney | 8. únor | Dave Charlton | McLaren-Cosworth |
Goldfields 100 | Goldfields | 22. březen | Ian Scheckter | Tyrrell-Cosworth |
Natal Mercury 100 | Roy Hesketh | 29. březen | Ian Scheckter | Tyrrell-Cosworth |
Brandkop Winter Trophy | Brandkop | 3. květen | Ian Scheckter | Tyrrell-Cosworth |
South African Republic Trophy | Kyalami | 31. květen | Ian Scheckter | Tyrrell-Cosworth |
False Bay 100 | Killarney | 5. červenec | Guy Tunmer | Lotus-Cosworth |
Rand Winter Trophy | Kyalami | 26. červenec | Ian Scheckter | Tyrrell-Cosworth |
Natal Spring Trophy | Roy Hesketh | 1. září | Dave Charlton | McLaren-Cosworth |
Rand Spring Trophy | Kyalami | 4. říjen | Ian Scheckter | Tyrrell-Cosworth |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jean-Pierre Jarier zajel nejrychlejší čas v kvalifikaci, ale do závodu neodstartoval. Pole position zůstala na startovním roštu volná. Carlos Pace na druhém místě byl prvním jezdcem na startovním roštu. Jarier je stále považován za držitele pole position.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1975 Formula One season na anglické Wikipedii.
- ↑ Gill, Barrie (1976) "The World Championship 1975" John Player Motorsport yearbook 1976 p. 103 Queen Anne Press Ltd. ISBN 0-362-00254-1
- ↑ a b c Donohue dies after operation. Beaver County Times. (Pennsylvania, U.S.): 20 August 1975, s. D-4. Dostupné online.
- ↑ a b c Donohue dies of injuries. Milwaukee Sentinel. (Wisconsin, U.S.): 20 August 1975, s. 1, part 2. Dostupné online.
- ↑ a b c Donohue dies after surgery. Eugene Register-Guard. (Oregon, U.S.): 20 August 1975, s. 1C. Dostupné online.
- ↑ Plane crash kills driver Graham Hill. Pittsburgh Press. (Pennsylvania, U.S.): 30 November 1975, s. D-1. Dostupné online.
- ↑ Racing mourns death of Graham Hill. Milwaukee Sentinel. (Wisconsin, U.S.): 1 December 1975, s. 5, part 2. Dostupné online.
- ↑ After cheating death 20 years, Hill killed in air crash. Daytona Beach Morning Journal. (Florida, U.S.): 1 December 1975, s. 1C. Dostupné online.
- ↑ Lola's Formula One heritage [online]. December 1996 [cit. 2015-09-01]. Dostupné online.
- ↑ Hill GH1 Cosworth [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné online.
- ↑ EWALD, Klaus. Hill Ford GH2 [online]. 2006 [cit. 2015-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2015.
- ↑ Cancelled Grands Prix of Canada - 1975 and 1987 [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online.
- ↑ Anna Duxbury. History of safety devices in Formula 1: The halo, barriers & more [online]. 4 July 2022 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Steven de Grootte. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.
- ↑ Donahue seriously injured. Daytona Beach Morning Journal. (Florida, U.S.): 18 August 1975, s. 4B. Dostupné online.
- ↑ World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.