Ernest Renan (1906)
 Ernest Renan | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | pancéřový křižník |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo |
| Jméno podle | Ernest Renan |
| Zahájení stavby | červenec 1904 |
| Spuštěna na vodu | duben 1906 |
| Uvedena do služby | únor 1909 |
| Osud | vyřazen 1931 |
| Předchůdce | Jules Michelet |
| Následovník | třída Edgar Quinet |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 13 504 t (standardní)[1] |
| Délka | 158,97 m (max.) |
| Šířka | 21,34 m |
| Ponor | 8,36 m (max.) |
| Pohon | 3 parní stroje s trojnásobnou expanzí, 42 kotlů 3 lodní šrouby 36 000 hp |
| Palivo | 2260 t uhlí |
| Rychlost | 23 uzlů |
| Dosah | 10 000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 824 |
| Pancíř | až 150mm boky 200mm hlavní věže až 165mm sekundární věže 140mm kasematy až 65mm spodní paluba 35mm hlavní paluba 200mm velitelská věž |
| Výzbroj | 4× 194mm kanón (2×4) 12× 165mm kanón (12×1) 16× 65mm kanón (16×1) 8× 47mm kanón (8×1) 2× 37mm kanón (2×1) 2× 450mm torpédomet |
Ernest Renan byl pancéřový křižník francouzského námořnictva. Ve službě byl v letech 1909–1931. Od roku 1927 sloužil jako školní dělostřelecká loď. Roku 1931 byl vyřazen a následně potopen jako cvičný cíl.[2]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]
Plavidlo postavila loděnice Chantiers de Penhoët v Saint-Nazaire. Stavba byla zahájena v červenci 1904, v dubnu 1906 byl křižník spuštěn na vodu a v únoru 1909 byl přijat do služby.[1]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj tvořily čtyři hlavní 194mm kanóny ve dvoudělových věžích a dvanáct 165mm kanónů sekundární ráže. Doplňovalo je šestnáct 65mm kanónů, osm 47mm kanónů, dva 37mm kanóny a dva 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo 42 kotlů a tři parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 36 000 hp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 23 uzlů.[1] Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernest Renan na Wikimedia Commons
