Důl Stelčoves
| Důl Stelčoves | |
|---|---|
 | |
| Souřadnice | 50°10′34,26″ s. š., 14°10′20,03″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl Stelčoves také Stehelčeves byl černouhelný hlubinný důl v katastrálním území Stehelčeves v kladensko-rakovnické uhelné pánvi. Důl byl vybudován Pražskou železářskou společností (dále PŽS) v letech 1871 až 1875, od roku 1897 byl sladovnou a pak pivovarem.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Důl byl hlouben v dolovém poli PŽS do hloubky 160,2 m, kde byla zastižena nevýznamná sloj. Hloubení řídil Ing. Jan Karlík (1840–1915). Jáma měla obdélný průřez a do hloubky 12 m byla vyzděna. Po propojení překopem v délce 830 m s dolem Vítek (Václav) v Cvrčkovicích sloužil jako vodní a větrná jáma. V roce 1875 byl provoz ukončen a jáma zasypána. Těžní stroj byl převezen na důl Mayrau. V roce 1897 byly povrchové objekty prodány sládkovi Vilému Havlíkovi z Kročehlav, který zde založil sladovnu a od roku 1901 byl zde pivovar.[1][2][3][4]
Jámová budova byla přestavěna na sladovnu a kolem roku 1901 byla postavena budova pivovaru se sklepy. Zařízení v pivovaru od prvopočátku poháněl parní stroj. K výrobě piva byl nakupováno obilí a chmel z okolních buštěhradských a kladenských statků, vodu čerpal ze zatopeného dolu. V době plného provozu výstav činil asi 25 000 hl piva ročně.[5] Největší výstav byl v letech 1910–1911. V roce 1930 byl provoz pivovaru ukončen pro nedostatek vody a do roku 1940 fungoval jako stáčírna pivovaru Krušovice.[6]
Do roku 1925 pivovar nesl název Středočeský pivovar a sladovna, a. s., dříve První kladenská sladovna, v období 1925–1930 V. Havlík, pivovar a sladovna, spol. s r. o.[7][5]
V roce 1998 byl zaznamenán propad zásypu v jámě. V roce 1999 byla provedena zabezpečení a dosypání popílkovým stabilizátem.[1][2]
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Nad jámou byl postaven centrální typ těžní budovy tj. zděná těžní věž se dvěma nižšími křídly.[8] V západním křídlem byla strojovna s těžním strojem. Dalším samostatným objektem kolmo postaveným k těžní věži byla kotelna s komínem, který je vysoký 36 m.[9] Oba objekty byly později propojeny.[3][2] Přestože byla sladovna rekonstruována, zachovala si svůj vzhled z počátku dvacátých let 20. století.
V blízkosti byla postavena dvoupodlažní budova pivovaru, ve které byly veškeré funkční části pivovaru (štoky, spilka, varna, strojovna a sklepy).[6]
Název
[editovat | editovat zdroj]Název dolu pochází od v té době úředního názvu obce Stelčoves, který byl zákonem změněn 14. dubna 1920 na Stehelčeves.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b HONČÍK, Ladislav. Dobývání uhlí na Kladensku. Příprava vydání Jan Kurial. 1. vyd. Ostrava: OKD, 2006. 752 s. ISBN 80-254-0490-0. Kapitola Přehled historicky doložených úvodních důlních děl, s. 131 a 222.
- ↑ a b c MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní dědictví kladenské průmyslové aglomerace. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2017. 335 s. ISBN 978-80-85034-98-1, ISBN 80-85034-98-0. OCLC 1200241139 S. 189 a 190.
- ↑ a b MATĚJ, Miloš. Kulturní dědictví Centrálního kladenského kamenouhelnéhoo revíru. Zprávy památkové péče. Únor 2001, roč. 61, čís. 1, s. 27. ISSN 1210-5538.
- ↑ Důl Mayrau - Vinařice u Kladna. podzemi.solvayovylomy.cz [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Pivovar Stehelčeves [online]. [cit. 2021-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b První kladenská sladovna. www.industrialnitopografie.cz [online]. [cit. 2021-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Pivovar (Stehelčeves, Česko). ipac.svkkl.cz [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2021-03-18]. Dostupné online.
- ↑ důl Stelčoves/Stehelčeves, Pivovar. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Býv. Středočeský pivovar a sladovna. koda.kominari.cz [online]. [cit. 2021-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Historie obce - Oficiální stránka obce Stehelčeves. www.obecstehelceves.cz [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HONČÍK, Ladislav. Dobývání uhlí na Kladensku. Příprava vydání Jan Kurial. Ostrava: OKD, 2006. 752 s. ISBN 80-254-0490-0