Důl Marie Anna
| Důl Marie Anna | |
|---|---|
 | |
| Souřadnice | 50°9′15,74″ s. š., 14°8′6,53″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl Marie Anna byl černouhelný hlubinný důl v katastrálním území Dubí u Kladna v kladensko-rakovnické uhelné pánvi. Důl byl vybudován společností Císařské buštěhradské doly a byl provozován v letech 1848–1874.[1][2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Výstavba dolu byla zahájena v roce 1846 v místě kutací šachtice č. 6. V prostoru mezi Dříní a Dubím byl v letech 1837–1838 proveden na dně kutací šachtice průzkumný vrt, který v hloubce 119,5 m zastihl hlavní kladenskou sloj o mocnosti 7 m.[3][4] Nejdříve byly postaveny povrchové objekty (od roku 1846) a v roce 1848 bylo zahájeno hloubení jámy obdélníkového průřezu 5,9 × 1,9 m. Dne 15. října 1850 byla v hloubce 128 m nafárána uhelná sloj o mocnosti 7,1 m a jáma byla ještě prohloubena na konečnou hloubku 136,5 m.[5] Důl byl nazván podle císařovny Marie Anny, manželky Ferdinanda I. a dcery krále Viktora Emanuela I. krále Sardinského. Těžba byla zahájena v roce 1851. Po vyhloubení jámy Prokop v Dubí v roce 1858 byl ražen překop po úpadnici k jámě Marie Anna pro zlepšení větrání a odvodnění jámy Marie Anna.[1][3]
Jáma Marie Anna k těžbě a čerpání vody využívala parní stroj o výkonu 24 HP. V roce 1852 byl z dolu Jan převeden k čerpání vody další parní stroj s výkonem 12 HP. Důl byl napojen železniční vlečkou dlouhou 0,4 km na železniční vlečku dolu Prokop.[6]
V šedesátých letech 19. století byla přenesena hlavní těžba na důl Prokop. Po ukončení těžby na dole Marie Anna v roce 1874 byly zbytkové zásoby (ohradník) dorubány z dolu Prokop. Jáma byla zasypána asi v roce 1876. Konečné zabezpečení jámy dosypáním popílkovou zakládkou a postavením uzavíracího ohlubňového povalu s kontrolními a dosypávacím otvorem bylo provedeno v roce 2002.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b HONČÍK, Ladislav. Dobývání uhlí na Kladensku. Příprava vydání Jan Kurial. 1. vyd. Ostrava: OKD, 2006. 752 s. ISBN 80-254-0490-0. Kapitola Přehled historicky doložených úvodních důlních děl, s. 138 a 214.
- ↑ MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní dědictví kladenské průmyslové aglomerace. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2017. 335 s. ISBN 978-80-85034-98-1, ISBN 80-85034-98-0. OCLC 1200241139 S. 37, 169, 198.
- ↑ a b c jáma Marie Anna. Kladenský uhelný revír [online]. [cit. 2021-04-03]. Dostupné online.
- ↑ MELICHAR, Karel. NÁZVY DOLŮ KLADENSKO-RAKOVNICKÉ UHELNÉ PÁNVE. www.mining.cz [online]. 1998 [cit. 2021-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Co zbylo z kladenských dolů - Kladno minulé. www.kladnominule.cz [online]. [cit. 2021-04-05]. Dostupné online.
- ↑ KRAUSOVÁ, Jana. Vliv těžby černého uhlí na krajinu oblasti Kladenska. S. 40. is.cuni.cz [online]. 2013 [cit. 2021-03-24]. S. 40. Bakalářská práce. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HONČÍK, Ladislav. Dobývání uhlí na Kladensku. Příprava vydání Jan Kurial. Ostrava: OKD, 2006. 752 s. ISBN 80-254-0490-0