Pražská železářská společnost
| Pražská železářská společnost | |
|---|---|
 Kladenské hutě, majetek PŽS (1908) | |
| Základní údaje | |
| Datum založení | 1857 |
| Datum zániku | 1945 |
| Adresa sídla | Praha, Česko |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | výroba ostatních výrobků získaných jednostupňovým zpracováním oceli, výroba surového železa, oceli a feroslitin a kovodělný průmysl |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pražská železářská společnost (Prager Eisenindustrie-Gesellschaft, ve zkratce PŽS, PEIG nebo PEG) byla báňskou a metalurgickou společností, která působila v období Rakousko-Uherska a za doby první republiky.
Založení společnosti
[editovat | editovat zdroj]Společnost byla založena v roce 1857 spojením firem[1]:
- Kladenské kamenouhelné těžařstvo (Steinkohlengesellschaft, vlastníci bratři Kleinové, Vojtěch Lanna, Novotný)
- Kladenská železářská společnost (Eisenwerkgesellschaft)
- velkoobchodní dům Robert & Co (Wiener k.k. Privileg. Großhandlunghause) Florentina Roberta držitele vrapických (Rappitzer) kamenouhelných dolů v kladenském revíru
- H. D. Lindheim (1790–1860, majitel a pachtýř železáren a uhelných dolů v západních Čechách, např. železárny Karolině Dolině s Josefskou Hutí a Heřmanova Huť)[2]
28. července 1857 byla sepsána smlouva o ustanovení veřejné obchodní společnosti. Kapitál společnosti byl 8 630 000 zlatých konvenční měny (zl.k.m.) a měl charakter "přínosů" (vložen majetek). Největší podíl vložil Lindheim 2 535 063 zl.k.m. (uhelné doly v okolí Vlkýše, vlastní nebo pronajaté (propachtované) železárny a hutě v západních Čechách).[1] Po roce 1858 byla společnost přeměněna na komanditní společnost. Po svém vzniku začala rozšiřovat těžbu v dolech na Kladensku a zakládala nové doly.
Aktivity
[editovat | editovat zdroj]Svou aktivitou se stala nejvýznamnější společností na Kladensku. Podniky Pražské železářské společnosti (PŽS) byly ve velkých vzdálenostech od sebe. Náklady na přepravu koňskými povozy výrobu citelně prodražovaly, přeprava byla pomalá. V roce 1859 byla postavena Kladensko-nučická dráha, která zajistila transport železné rudy z Nučic do Kladna.[2]
V říjnu 1854 získal předběžnou koncesi na výstavbu dráhy císařovny Alžběty (Vídeň–Linec–Salcburk–Mnichov), na které se také podílel bankéř Ernst Merck z Hamburku. 8. března 1856 získali definitivní koncesi. Pro zvládnutí výstavby železnice se oba koncesionáři spojili s c.k. privilegovanou Credit-Anstalt für Handel und Gewerbe (k.k. Rakouská Kreditní, obchodní a živnostenská banka) ve Vídni, s bankovním domem Rothschildů, se Simonem Oppenheimerem z Kolína nad Rýnem, s bankéřem J. F. Schmidtem z Hamburku a vytvořili společnost pro výstavbu Západní dráhy, která byla dokončena v roce 1860.[1]
V té době H. D. Lindheim získal povolení k výstavbě České západní dráhy. Společnost byla ovládána rodinou Kleinů, Florentinem Robertem a Vojtěchem Lannou starším. Zájmy Lindemanova kapitálu ve správní radě hájil Ernst von Lindheim (1832–1895) Česká západní dráha zajistila spojení vysokých pecí s pudlovnami. Výstavba České západní dráhy, kterou postavili v letech 1860 – 1862 především podílníci PŽS bratři Kleinové, Lanna, Lindheim, si vyžádala velké úvěry od Kreditní banky a bank v Darmstadtu a Hamburku. Dluhy PŽS v 60. letech 19. století se vyšplhaly na 7,5 milionu zlatých. Po odkoupení podílů podílníků z okruhu Novotného došlo v roce 1863 k vytvoření akciové společnosti. Společnost se přestěhovala z Vídně do Prahy a byla zaknihována v roce 1863. Kreditka s darmstadskou bankou převzaly za 2,5 milionu zlatých akcií a tím získala v PŽS rozhodující většinu.
23. července 1866 bylo vloženo simultánní zástavní právo k zajištění pohledávek vyplývajících z již poskytnutých, tak i budoucích úvěrů, z titulu navýšení plnění zástavní smlouvy PŽS, na 1 000 000 zl. rakouské měny, na báňské reality v majetku PŽS ve prospěch k.k. Rakouské Kreditanstalt, obchodní a živnostenské banky. Původní kapitál 4,5 milionu zlatých byl postupně valnou hromadou navyšován v roce 1869 na 6 milionu, v roce 1886 na 8,25 milionu zlatých. Poslední navýšení proběhlo po fúzi s Teplickou válcovnou. Počet akcií činil 41 250 po 200 zlatých.[2] Ve druhé polovině šedesátých let 19. století Lindheimové své podíly v PŽS (podobně jako Kleinové) stáhli a předali bankovnímu domu Löbbecke ve Vratislavi. Od roku 1870 je zastupoval Hugo von Löbbecke (do roku 1905), zeť H. D. Lindheima.[3] Postupné vyčerpání uhelných ložisek na kladensku nutilo PŽS dovážet uhlí z Dolního Slezska a Ostravska. Hutě na Kladně začaly být ztrátové. Proto byla výroba přesouvána do blízkosti Lindheimových dolů v západních Čechách. Navíc v kladenských hutích nebylo možné bessemerací vyrobit kvalitní kolejnice z nučické rudy, která měla vysoký obsah síry a fosforu. V roce 1879 PŽS zakoupila licenci na ocelářský pochod od Thomase a tím mohla zpracovávat nučickou železnou rudu. V roce 1909 fúzovala s Českou montánní společností.
Na přelomu století byla společnost spjata s velkoprůmyslníkem Karlem Wittgensteinem, který založil Poldi Kladno. V této době se společnost také účastnila rakouského železářského kartelu. Mezi její největší konkurenty patřila především Báňská a hutní společnost, Vítkovické železárny a Alpská montánní společnost.
Zánik společnosti
[editovat | editovat zdroj]Společnost s názvem Pražská železářská společnost a.s. zanikla 28. října 1945, kdy byla znárodněna. (Název Pražská železářská společnost byl používán ještě minimálně do konce roku 1945.[4])
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c HLÁVKA, Jiří; KADERA, Jiří. Historie železářství a uhlířství v Českém lese. Příbram: Hornicko-historický spolek v Plané, 2010. S. 138.
- ↑ a b c KOŘAN, Jan. Vývoj výroby železa v českých zemích v údobí průmyslové revoluce. Praha: Národní technické muzeum v Praze, 1978. S. 292 – 293.
- ↑ Hlávka, Kadera ... c.d., s. 141
- ↑ První vyznamenání v národní soutěži ve výstavbě republiky. Rudé právo. 23. 12. 1945, s. 2. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pražská železářská společnost na Wikimedia Commons - https://web.archive.org/web/20131227072424/http://www.hornictvi.kladnominule.cz/pra382skaacute-382elezaacute345skaacute-spole269nost.html
- Akcie Pražské železářské společnosti Archivováno 27. 12. 2013 na Wayback Machine.
