Chlorid lutecitý
chlorid lutecitý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Chlorid lutecitý |
Anglický název | Lutetium(III) chloride |
Německý název | Lutetium(III)-chlorid |
Sumární vzorec | LuCl3 |
Vzhled | bezbarvé nebo bílé krystaly[1] |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 10099-66-8 15230-79-2 (hexahydrát) |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 233-240-1 |
PubChem | 24919 |
SMILES | Cl[Lu](Cl)Cl |
InChI | InChI=1S/3ClH.Lu/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Key: AEDROEGYZIARPU-UHFFFAOYSA-K |
Číslo RTECS | OK8400000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 281,32 g/mol |
Teplota tání | 925 °C[1] |
Teplota varu | 1480 °C |
Teplota sublimace | 750°C |
Hustota | 3,98 g/cm3[1] |
Rozpustnost ve vodě | rozpustný[1] |
Struktura | |
Krystalová struktura | jednoklonná[1] |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1167,0 kJ·mol−1[1] |
Standardní molární entropie S° | −96,0 J·mol−1·K−1[1] |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1021,0 kJ·mol−1[1] |
Měrné teplo | −385,0 J·mol−1·K−1[1] |
Bezpečnost | |
[2] | |
H-věty | H315, H319, H335[2] |
P-věty | P261, P264, P264+265, P271, P280, P302+352, P304+340, P305+351+338, P319, P321, P332+317, P362+364, P403+233, P405, P501[2] |
NFPA 704 | 0
2
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chlorid lutecitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem LuCl3.
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Chlorid lutecitý lze připravit reakcí oxidu lutecitého nebo uhličitanu lutecitého s chloridem amonným:[3]
- Lu2O3 + 6 NH4Cl → 2 LuCl3 + 6 NH3 + 2 H2O
Lze jej také připravit z prvků:
- 2 Lu + 3 Cl2 → 2 LuCl3
Hexahydrát chloridu lutecitého lze připravit reakcí kovového lutecia s kyselinou chlorovodíkovou. Reakcí s chloridem thionylu jej lze převést na bezvodou formu.[3]
- 2 Lu + 6 HCl → 2 LuCl3 + 3 H2
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Chlorid lutecitý je bezbarvá až bílá krystalická pevná látka.[4] Vyskytuje se v bezvodé formě i ve formě hexahydrátu. Obě látky jsou rozpustné ve vodě.[5] Chlorid lutecitý krystalizuje v jednoklonné soustavě typu chloridu hlinitého s prostorovou grupou C2/m (číslo 12).[3][5]
Využití
[editovat | editovat zdroj]Čisté lutecium je možné získat redukcí chloridu lutecitého vápníkem za zvýšené teploty:[6]
- 2 LuCl3 + 3 Ca → 2 Lu + 3 CaCl2
Lutecium-177 je radioizotop, který lze získat z chloridu lutecitého a je využíván v cílené léčbě rakoviny.[7] Když se izotop lutecia 177 připojí k molekulám, které se zaměřují na buňky rakoviny, může záření, které lutecium-177 vydává zničit tyto buňky a zároveň ochránit okolní zdravou tkáň.[8] Díky tomu je léčba za pomocí lutecia-177 užitečná u typů rakoviny, které se obvykle náročně léčí tradičními metodami, jako neuroendokrinní nádory a rakovina prostaty.[9] Navíc chlorid lutecitý se využívá v scintilátorech, což jsou materiály které emitují světlo při vystavení záření.[10] Tyto scintilátory jsou klíčová v detektorech gama záření a dalších vysokoenergetických částic. Využívají se jak v medicíně tak ve vědeckém výzkumu.[11]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Lutetium(III) chloride na anglické Wikipedii a Lutetium(III)-chlorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i LIDE, David R. CRC Handbook of Chemistry and Physics. 87. vyd. [s.l.]: CRC Press 2580 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8493-0594-8. S. 4–72, 5–68. (anglicky)
- ↑ a b c PUBCHEM. Lutetium chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2024-09-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie, Band 2. [s.l.]: Enke Dostupné online. ISBN 3-432-87813-3. S. 897. (německy)
- ↑ Lutetium(III) chloride hexahydrate (99.9%-Lu) (REO). www.strem.com [online]. [cit. 2024-09-06]. Dostupné online. PDF online [1]. katalogové číslo: 93-7111.
- ↑ a b ANS, Jean d'; LAX, Ellen. Taschenbuch für Chemiker und Physiker. [s.l.]: Springer 1504 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-60035-0. S. 544. (německy)
- ↑ PATNAIK, Pradyot. Handbook of Inorganic Chemicals. [s.l.]: McGraw-Hill 1086 s. Dostupné online. ISBN 978-0-07-049439-8. S. 244. (anglicky)
- ↑ SGOUROS, George; BODEI, Lisa; MCDEVITT, Michael R. Radiopharmaceutical therapy in cancer: clinical advances and challenges. Nature Reviews Drug Discovery. 2020-09-01, roč. 19, čís. 9, s. 589–608. Dostupné online [cit. 2024-09-06]. ISSN 1474-1776. DOI 10.1038/s41573-020-0073-9. PMID 32728208. (anglicky)
- ↑ VYAS, Madhusudan. Lutetium-177: a flexible radionuclide therapeutic options. Journal of Nuclear Medicine. 2021-05-01, roč. 62, čís. supplement 1, s. 3039–3039. Dostupné online [cit. 2024-09-06]. ISSN 0161-5505. (anglicky)
- ↑ DASH, Ashutosh; PILLAI, Maroor Raghavan Ambikalmajan; KNAPP, Furn F. Production of 177Lu for Targeted Radionuclide Therapy: Available Options. Nuclear Medicine and Molecular Imaging. 2015-06, roč. 49, čís. 2, s. 85–107. Dostupné online [cit. 2024-09-06]. ISSN 1869-3474. DOI 10.1007/s13139-014-0315-z. PMID 26085854. (anglicky)
- ↑ VOGEL, W. V.; VAN DER MARCK, S. C.; VERSLEIJEN, M. W. J. Challenges and future options for the production of lutetium-177. European Journal of Nuclear Medicine and Molecular Imaging. 2021-07, roč. 48, čís. 8, s. 2329–2335. Dostupné online [cit. 2024-09-06]. ISSN 1619-7070. DOI 10.1007/s00259-021-05392-2. PMID 33974091. (anglicky)
- ↑ DAS, Tapas; BANERJEE, Sharmila. Theranostic Applications of Lutetium-177 in Radionuclide Therapy. Current Radiopharmaceuticals. 2015-11-23, roč. 9, čís. 1, s. 94–101. Dostupné online [cit. 2024-09-06]. ISSN 1874-4710. DOI 10.2174/1874471008666150313114644. PMID 25771364.