Přeskočit na obsah

Bartoloměj Čurn

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bartoloměj Čurn
Narození14. srpna 1824
Záboří
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. února 1905 (ve věku 80 let)
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníČeské Budějovice
Hřbitov svaté Otýlie
Povolánímalíř, fotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bartoloměj Čurn, též uváděn jako Curn, Czurn a Tschurn, (14. srpna 1824, Záboří – 17. února 1905, České Budějovice)[1] byl malíř a fotograf působící především v jižních Čechách. Absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, poté vstoupil do služeb knížete ze Schwarzenberka. Oženil se s Paulinou Langovou z Prahy, s níž žil na Hluboké. Měli syny Emanuela, Viléma a Jindřicha. V 60. letech 19. století se přestěhovali do Českých Budějovic, kde provozoval několik ateliérů.[2] Zemřel v roce 1905, pohřben je na hřbitově svaté Otýlie v hrobě aktuálně užívaném rodinou Schwarzovou.[3]

Malířství

[editovat | editovat zdroj]
Zastavení křížové cesty u svatého Mikuláše zachycené 1911 Robertem Lenkem

Věnoval se zejména portrétnímu malířství a náboženské tematice. Byl autorem obrazů křížové cesty u katedrály svatého Mikuláše[4] v Českých Budějovicích, která vznikla v roce 1872, sestávala z 14 nástěnných obrazů lemovaných štukovou výzdobou a dvojicí pilastrů (stavební práce realizoval Martin Kapoun) a zanikla mezi lety 1911–1912 při rekonstrukci katedrály. Jako oficiální důvod odstranění sotva 40 let starého díla byly udávány povětrnostní vlivy, kterými díla trpěla, a „individua, která (vše) svým jednáním znesvěcovala“.[5] Přinejmenším jeden z obrazů před zánikem zdokumentoval fotograf Robert Lenk. Vytvořil olejomalbu Vojtěch Lanny staršího, která měla již kolem roku 1875 viset v sále českobudějovické Obchodní komory.[6] Před rokem 1877 vznikla křížová cesta pro kostel v Brloze.[7] V roce 1879 namaloval obraz umístěný na severní straně kněžiště vyšebrodského klášterního kostela. Znázorňuje Voka z Rožmberku (klečícího), jak s chotí Hedvikou odevzdávají klášter Panně Marii s Ježíškem. Malba dále zachycuje sv. Benedikta, sv. Václava a mladého Jindřicha z Rožmberka, jak do kláštera přivádí prvních dvanáct mnichů s opatem Ottou.[8] V roce 1881 namaloval obraz svatého Jana Nepomuckého pro oltář lišovského kostela. Jako vzor obrazu posloužil oltář z boční kaple katedrály svatého Mikuláše v Českých Budějovicích.[9] Portrétoval vyšebrodského opata Leopolda Wackáře (1883, olej na plátně[10]).[6] V roce 1885 namaloval výměnný oltářní obraz Seslání Ducha Svatého pro kostel ve Volarech.[11][12] V roce 1888 dodal obraz ukřižovaného Krista pro oltář vyšebrodského klášterního kostela, kterým bylo nahrazeno starší dílo téhož obsahu.[12] 1889 zachytil olejem českobudějovickou vedutu nazvanou Mlýny u kláštera.[13] Snad kolem přelomu 19. a 20. století opravil obraz svatého Vojtěcha z bočního oltáře kostela v Netolicích.[11]

Nedatovaná díla

[editovat | editovat zdroj]

Portrétoval například členy rodiny Zátkovy.[6] Vytvořil obrazy svatého Václava a svaté Ludmily na boční oltář svatého Václava pro kostel v Husinci.[11] Vytvořil křížovou cestu v rokokových rámech[7] pro kostel svatého Jana Křtitel v Zátoni.[3] Může být autorem portrétu kvardiána Fidelise Gebele († 1868).[7] Některé malby historických objektů v Českých Budějovicích se později staly předlohami pro kresby Friedricha Blumentritta, které byly vydávány samostatně nebo v knize Heimatbuch. Jde například o Pražskou bránu s okolními domy[14] nebo olejomalbu Rybářské brány.[15]

Fotografie

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1867 otevřel fotografický ateliér v Českých Budějovicích.[16] Původně sídlil v ulici Na Sadech a provozován byl ve spolupráci s fotografem Václavem Lahodou, kterého později nahradil F. Dittrich. Nabízeli chromotypie, případně portréty malované Čurnem podle fotografických předloh. Později Čurn svůj ateliér stěhoval do České ulice, Lannovy třídy, Husovy třídy a Jírovcovy ulice. Dokladů Čurnovy fotografické práce se dochovalo minimum.[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční kniha zemřelých č. 107, 1904-1908, strana 41 / snímek 42, České Budějovice (sv. Mikuláš) [online]. SOA Třeboň [cit. 2024-05-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b PLETZER, Karel. Českobudějovické fotoateliéry 1853-1929. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 2001. 68 s. ISBN 80-86260-16-X. Kapitola Bartoloměj Čurn, s. 12. 
  3. ↑ a b KOVÁŘ, Daniel. Budějovické hřbitovy: malý kulturně-historický průvodce. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, 2001. 103 s. Kapitola Bartoloměj Čurn, s. 70. 
  4. ↑ KOTALÍK, Jiří; ŠILHAN, Milan. Encyklopedie Českých Budějovic - malířství [online]. Č. Budějovice: NEBE [cit. 2024-05-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ ADÁMEK, Jan; HANSOVÁ, Jarmila; KOVÁŘ, Daniel, Roman Lavička, Zdeněk Mareš, Zuzana Thomová. Katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Č. Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2014. 271 s. ISBN 978-80-85033-54-0. S. 220, 231. 
  6. ↑ a b c NĚMEČEK, Martin. Pomník Vojtěcha Lanny staršího v Českých Budějovicích. České Budějovice, 2023. bakalářská práce. Filosofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Hynek Látal. s. 21. Dostupné online.
  7. ↑ a b c MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Krumlovském. Praha: Archaeologické kommisse při České akademii věd a umění, 1918. 484 s. S. XXXVI, 19, 462. 
  8. ↑ Cisterciácký klášter Vyšší Brod. Presbytář čili kněžiště [online]. Cisterciácký klášter Vyšší Brod [cit. 2024-05-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ BENEDOVÁ, Jana. Fara a kostel v Lišově v době „dlouhého“ 19. století. České Budějovice, 2009 [cit. 2024-05-03]. 126 s. diplomová práce. Jihočeská univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Miroslav Novotný. s. 57. Dostupné online.
  10. ↑ BUREŠOVÁ, Šárka. Obrazárna cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě. 2015 [cit. 2024-05-03]. 286 s. magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Lubomír Slavíček. s. 61. Dostupné online.
  11. ↑ a b c MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Prachatickém. Praha: Archaeologické kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 384 s. S. 52, 159, 357. 
  12. ↑ a b CECHNER, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Kaplickém. Praha: Archaeologické kommisse při České akademii věd a umění, 1921. 457 s. S. 336, 347. 
  13. ↑ PLETZER, Karel; ŠILHAN, Milan. Encyklopedie Českých Budějovic - veduty [online]. Č. Budějovice: NEBE [cit. 2024-05-03]. Dostupné online. 
  14. ↑ KRATOCHWIL, Karl; MEERWALD, Alois. Heimatbuch der Berg- und Kreisstadt Böhmisch-Budweis. České Budějovice: Karl Kratochwil, 1930. 568 s. Kapitola Das ehemalige Prager Tor mit den benachbarten Häusen, s. 271. (německy) 
  15. ↑ Alt-Budweiser Ansichten. Budweiser Zeitung. 31. 5. 1922, roč. 61, čís. 42, s. 5. (německy) 
  16. ↑ HAJN, Ivo; LAVIČKOVÁ, Eva. Encyklopedie Českých Budějovic - fotografie [online]. Č. Budějovice: NEBE [cit. 2024-05-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bartoloměj_Čurn&oldid=24630169“