Rodina Zátků

Rodina Zátků patřila v Českých Budějovicích již od počátku 19. století mezi nejvýznamnější české měšťanské rodiny. Uplatňovali se v politice, hospodářství, ale také v kulturním a spolkovém životě.

Historie

Kořeny rodu spadají již do 17. století. Podle rodinné tradice pocházel rod Zátků z Písecka. V roce 1679 v Kamenném Újezdě^[zdroj?] získal jejich předek Matěj Vaněček rodinné jméno podle gruntu, který zde koupil a v kterém se usídlil. Od první poloviny 18. století se rodina usadila ve Velešíně. Na podzim roku 1813 si Matouš a Markéta Zátkovi, rodiče Hynka Zátky, koupili dům č. p. 360 v Českých Budějovicích za 5900 zl. a zařídili si tu obchod s obilím.

Dr. August Zátka napsal o příchodu své rodiny do Českých Budějovic a o jejich národnostním smýšlení: „V útlém věku dětském roku 1813 přišel Hynek Zátka z Velešína do Budějovic s rodinou, která vlivem svého syna theologa zachovala si vědomí české. I matčin otec, rodák vltavotýnský, byl Čech. Ale stav se již r. 1797 měšťanem českobudějovickým, propadl s většinou své rodiny poněmčení…“

Rodinný fond českobudějovických Zátků (Hynka, August a Vlastislava) je uložen v Praze v Archivu Národního muzea.

Potravinářské podniky

Nejstarší syn Hynka Zátky Ferdinand Zátka (nar. 15. 1. 1845, † Nice 28. 2. 1901) založil roku 1872 v Českých Budějovicích cukrovar, později i pekařství. Po tetě zdědil rozsáhlý dům v pražském Karlíně na Královské třídě, kde roku 1877 otevřel pekárnu, roku 1879 založil v Karlíně jednu z prvních sodovkáren ve střední Evropě, Zátka se stal největším výrobcem sodovek v rakousko-uherské monarchii; později rozšířil sortiment i o šumivé víno, francouzskou hořčici a kávové náhražky.^[1]

Dva mladší Ferdinandovi bratři, Vlastimil (11. 8. 1851 – 4. 6. 1907) a Dobroslav (19. 8. 1859 – 14. 12. 1946), podnikali v jižních Čechách. Vlastimil Zátka převzal otcův mlýn v Březí. Spolu s bratrem Dobroslavem za podpory otce Hynka zahájili roku 1884 výrobu těstovin (nudlí a makaronů) a tento podnik se stal největším svého druhu v Rakousko-Uhersku.^[1] Bratři zahájili rovněž výrobu sodových vod, ale nebyli tak úspěšní jako jejich pražský bratr. Svou sodovkárnu přesunuli do Českých Budějovic, aby měli blíž pramen v Dobré Vodě.^[1]

Roku 1901 Ferdinand Zátka zemřel a řízení karlínského podniku převzal Vlastimil. Roku 1906 byla firma transformována na rodinnou společnost s ručením omezeným, roku 1907 se řízení ujal Dobroslav, který tou dobou vedl i těstárnu v Březí.^[1]

Roku 1927 se vedení rozhodlo postavit novou sodovkárnu v Praze-Holešovicích, roku 1929 byla výroba v nové, moderní továrně zahájena. Stará sodovkárna v Karlíně byla přebudována na výrobku oplatků, sušenek a jemného pečiva.^[1]

Ferdinand Zátka dosáhl doktorátu práv, ale jako právník nikdy nepůsobil, věnoval se podnikání. Ve svých 45 letech se oženil s bývalou svou zaměstnankyní Gabrielou Čtrnáctou, manželství bylo šťastné, ale bezdětné. Vlastimil se od mládí věnoval otcovu podniku, v roce 1884 se oženil s Karlou Havlíčkovou, neteří Karla Havlíčka Borovského. Dobroslav absolvoval pražskou i vídeňskou techniku a poté dva roky působil jako praktikant v továrně ve Zlaté Koruně, poté se roku 1883 připojil k rodinným podnikům a ujal se nejprve vedení budějovické pekárny, po smrti Vlastimila se stal ředitelem pražské sodovkárny i těstárny v Březí.^[1]

Za druhé světové války byly všechny rodinné podniky zkonfiskovány Němci, kteří v Březí potravinářskou výrobu nahradili vojenskou. Roku 1945 byl majetek rodině vrácen, ale roku 1948 znovu zabrán a poté znárodněn.^[1]

Těstárna bratří Zátků byla začleněna do státního podniku Mlýny a těstárny, firma Dr. F. Zátka do Pražských cukráren a sodovkáren.^[1] Po roce 1989 byl státní podnik Mlýny a těstárny Březí předán dědicům rodiny Zátků nejprve do pronájmu a poté odprodán. Firma Bratři Zátkové, a. s., je významným českým výrobcem těstovin a mouky.^[1]

Pražské cukrárny a sodovkárny se přejmenovaly nejprve na Zátka-Pražské sodovkárny a později na Dr. Zátka, s. r. o., roku 1998 byla restrukturalizována a roku 1999 převedla výrobu do obce Káraný kvůli blízkosti zdroje kvalitní vody. Roku 2000 skončila sodovkárna v konkurzu, jejím nástupcem je společnost Bestwater Enterprise.^[1]

Související podniky

Bratři Zátkové (dříve Bratří Zátkové), společnost z Boršova nad Vltavou s tradicí od roku 1884, zabývající se zpracováním mouky a výrobou těstovin, od roku 1895 provozovala v Českých Budějovicích za Litvínovickým mostem i sodovkárnu (ta při znárodnění přešla pod n. p. Jihočeské mlýny, závod na výrobu sodové vody, limonád, chleba a pečiva, po roce 1950 byla zařazena do n. p. Jihočeské pekárny, pod nímž jako závod 6 existovala do roku 1994, poté vystřídala několik vlastníků)
Sodovkárna Zátka (Holešovice), dřívější provozovna pražské pekárny a sodovkárny Ferdinanda Zátky (1910, resp. sodovkárna 1928) (později začleněno pod Pražské sodovkárny, od roku 1992 Zátka-Pražské sodovkárny, spol. s r. o., od roku 1998 Dr. Zátka s. r. o.)

Sodovkárna Zátka

Jako první vyráběla v českých zemích sycenou vodu firma Reinhardt, založená roku 1860. Firma Zátka ovšem přišla jako první s průmyslovou výrobou sycené vody, jejímž základem byla destilovaná voda, doplněná minerálními solemi a oxidem uhličitým. Nápoj z jeho továrny, kterou založil v karlínské části dnešní Sokolovské třídy, byl v Praze tak oblíbený, že se jihočeský podnikatel Ferdinand Zátka stal největším výrobcem sycené vody v celém Rakousko-Uhersku. Časem rozšířil svou produkci o výrobu šumivého vína, hořčici a kávové náhražky. A možná právě díky Ferdinandu Zátkovi a jeho sodovce se uzávěrům lahví začalo říkat – zátky.^[2]

Některé osobnosti

Matouš Zátka (1778–1869)
Jan Zátka (1802–1881), syn Matouše
Jakub Zátka (1803–1865), syn Matouše
Hynek Zátka (1808–1886), syn Matouše
Ferdinand Zátka (1845–1901), syn Hynka
August Zátka (1847–1935), syn Hynka
Vlastimil Zátka (1851–1907), syn Hynka
Dobroslav Zátka (1859–1946), syn Hynka
Růžena Zátková (1885–1923), dcera Vlastimila
Vlastislav Zátka (1887–1964), syn Augusta
Miroslav Zátka (1890–1980), syn Dobroslava

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j Robert Šimek: Voda plná bublinek Archivováno 19. 7. 2020 na Wayback Machine., Profit, 29. 5. 2005
↑ JAROLÍMKOVÁ PHDR., Stanislava. Co v průvodcích nebývá 2. Praha 4, Na Sypčině 4: R + H, spol. s.r.o., 2007. ISBN 978-80-7246-356-5. S. 335.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rodina Zátků na Wikimedia Commons

[simek-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j Robert Šimek: Voda plná bublinek Archivováno 19. 7. 2020 na Wayback Machine., Profit, 29. 5. 2005

[2] JAROLÍMKOVÁ PHDR., Stanislava. Co v průvodcích nebývá 2. Praha 4, Na Sypčině 4: R + H, spol. s.r.o., 2007. ISBN 978-80-7246-356-5. S. 335.

[1]

[2]