Přeskočit na obsah

Alexander von Koller

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alexander von Koller
Alexander von Koller na kresbě z r. 1872
Alexander von Koller na kresbě z r. 1872
Ministr války Rakousko-Uherska
Ve funkci:
14. června 1874 – 21. června 1876
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceFranz Kuhn von Kuhnenfeld
NástupceArtur Maximilian von Bylandt-Rheidt
8. český místodržitel
Ve funkci:
1871 – 1874
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceBohuslav Chotek z Chotkova
NástupcePhilipp Weber von Ebenhof
Správce Českého místodržitelství
Ve funkci:
1868 – 1870
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceErnst Leopold von Kellersperg (jako místodržitel)
NástupceAlexandr Mensdorff-Pouilly (jako místodržitel)
Zemský velitel v Českém království
Ve funkci:
1871 – 1874
PředchůdceJohann Karl Huyn
NástupceJosip Filipović
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1876 – 1890
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1873), polní podmaršál (1866), generálmajor (1859)
Narození3. června 1813
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí29. května 1890 (ve věku 76 let)
Baden
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán
ChoťAugusta Reimer
RodičeFrantišek Koller
DětiAlexandr, August, Johanna
Profesepolitik
OceněníČestné občanství města Liberec
CommonsAlexander von Koller
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander svobodný pán von Koller (3. června 1813 Praha – 29. května 1890 Baden) byl rakousko-uherský generál a politik. V rakouské armádě sloužil od roku 1829 a zúčastnil se několika válečných tažení, poté byl posádkovým velitelem na různých místech monarchie. V letech 1868–1870 a 1871–1874 byl místodržitelem v Čechách, kde tvrdě vystupoval proti české národní opozici. V armádě dosáhl v roce 1873 hodnosti generála jezdectva a nakonec byl v letech 1874–1876 rakousko-uherským ministrem války.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]
Generál Alexander von Koller

Narodil se jako nejmladší ze čtyř dětí generála a diplomata napoleonských válek Františka Kollera (1767–1826) a jeho manželky Johanny, rozené Grätzlerové z Gräzensteinu (1787–1866). Studoval na Vojenské ženijní akademii a v roce 1829 vstoupil do armády jako kadet k 9. husarskému pluku. O dva roky později byl povýšen na poručíka a v roce 1835 na nadporučíka. Později sloužil v Itálii, kde byl od roku 1845 v hodnosti rytmistra ordonančním důstojníkem u 1. armádního sboru.[1] V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii, bojoval mimo jiné v bitvě u Custozzy). Rychle postupoval v hodnostech (major 1849, podplukovník 1850) a od roku 1851 byl jako plukovník velitelem 12. husarského pluku.[2], v roce 1854 převzal velení 5. husarského pluku hraběte Radeckého.[3]

K datu 5. ledna 1859 byl povýšen do hodnosti generálmajora a u 5. armádního sboru byl velitelem pěší brigády.[4] Zapojil se do války se Sardinií (1859) a byl účastníkem bitev u Magenty a Solferina. V letech 1860–1866 byl velitelem brigády v Prešpurku[5] a v květnu 1866 byl jmenován pobočníkem velitele 10. armádního sboru. Zúčastnil se prusko-rakouské války a bojoval v bitvě u Trutnova. K datu 16. července 1866 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a převzal velení 9. divize v Praze.[6]

V období let 1868–1870 a 1871–1874 zastával funkci místodržitele v Čechách (nejvyšší představitel státní správy v této korunní zemi).[7][8][9] Politicky byl centralisticky orientován (odpůrce autonomistických a státoprávních aspirací neněmeckých národností).[9][8] Do místodržitelské funkce usedl poprvé roku 1868 v době, kdy po rakousko-uherském vyrovnání v českých zemích gradovalo táborové hnutí a projevy občanské neposlušnosti. Po nástupu vlády Alfreda Potockiho byl z Prahy odvolán a přeložen jako velitel 14. divize v Prešpurku[10]Podruhé se místodržícím stal roku 1871, kdy zase mezi českou populací vrcholila frustrace z nenaplněného projektu česko-rakouského vyrovnání (takzvané fundamentální články), které chystala neúspěšně Hohenwartova vláda. V obou případech byla jeho rolí pacifikace Čech. Vláda Adolfa von Auersperga (liberálně, centralisticky a německorakousky zaměřená), která vystřídala Hohenwartův kabinet, provedla jmenování Kollera do Prahy roku 1871 jako svůj první krok.[11] Současně převzal funkci zemského velitele v Českém království[12][13][14] a dne 23. dubna 1873 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva.[15][16] I ve svém druhém funkčním období českého místodržitele pokračoval v perzekuci české opozice, s pomocí korupce ovlivnil výsledky zemské volby v roce 1872, za své aktivity byl podroben kritice i na půdě říšské rady.

Od 14. června 1874 do 21. června 1876 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[17][18] V tomto úřadu se zasloužil o modernizaci dělostřelectva, prosadil zavedení ocelových děl s příměsí bronzu. Po odvolání z funkce ministra byl v roce 1876[7] byl jmenován doživotním členem v Panské sněmovny (horní jmenovaná komora Říšské rady), kde se připojil k Ústavní straně.[9][8] Od roku 1876 až do smrti zastával čestnou funkci kapitána jedné z císařských gard (Capitän des k. und k. Erste Arcieren-Leibgarde).[19]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval šlechtický titul svobodného pána, který jeho otec získal v roce 1810.[20][21] Ve funkci místodržitele v Čechách obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1869). Během svého působení v Čechách získal čestné občanství v několika českých městech (Žatec, Liberec,[22] Litomyšl, Jáchymov), v řadě měst byl čestným hejtmanem střeleckých spolků. Za vojenskou službu získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[23] Od roku 1875 byl čestný majitelem 8. husarského pluku.[24]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]


Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Oženil se v Praze v roce 1846 s Augustou von Raymann (1815–1900). Z manželství se narodily tři děti.[25] Starší syn August (1850–1915) byl státním úředníkem, mladší August (1856–1908) sloužil v armádě, z níž byl propuštěn kvůli užívání morfia. Dcera Johanna se provdala za kontradmirála barona Friedricha von Haan.

Alexander měl tři starší sourozence. Nejstarší bratr August (1805–1883) působil v diplomacii a nakonec byl státním podsekretářem na ministerstvu zahraničí, další bratr Wilhelm (1811–1866) dosáhl v armádě hodnosti generálmajora. Jejich sestra Johanna (1809–1891) byla manželkou generála hraběte Karla Thun-Hohensteina.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 358 dostupné online
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 99 dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 487 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1859; s. 61 dostupné online
  5. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 94 dostupné online
  6. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 124 dostupné online
  7. ↑ a b Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 678. 
  8. ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Koller, Alexander Frh. von (1813-1890), Feldmarschalleutnant und Minister, s. 87. (německy) 
  9. ↑ a b c Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-27]. Dostupné online. (německy) 
  10. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 113 dostupné online
  11. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 258. 
  12. ↑ Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; s. 30 ISBN 80-7278-347-5 dostupné online
  13. ↑ Seznam zemských velitelů v Čechách na webu valka.cz dostupné online
  14. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1872; Vídeň, 1872; s. 86, 103 dostupné online
  15. ↑ Seznam generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  16. ↑ Služební postup Alexandra Kollera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 90 dostupné online
  17. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 213 dostupné online
  18. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584. 
  19. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 72, 132 dostupné online
  20. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1877; Gotha, 1877; s. 437–438 dostupné online
  21. ↑ Rod Kollerů na webu novanobilitas.eu dostupné online
  22. ↑ Seznam čestných občanů města Liberce dostupné online
  23. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Alexandra Kollera in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1890; Vídeň, 1890; s. 18 dostupné online
  24. ↑ Přehled majitelů 8. husarského pluku in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 708 dostupné online
  25. ↑ Katalog archivu hlavního města Prahy [1]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ministři války Rakouska-Uherska

von John (1867–1868) • von Kuhnenfeld (1868–1874) • von Koller (1874–1876) • von Bylandt-Rheidt (1876–1888) • von Bauer (1888–1893) • von Merkl (1893) • von Krieghammer (1893–1902) • von Pitreich (1902–1906) • von Schönaich (1906–1911) • von Auffenberg (1911–1912) • von Krobatin (1912–1917) • von Steinstätten (1917–1918)

Státní vlajky Rakouska-Uherska
Státní vlajky Rakouska-Uherska
Místodržitelé Českého království (1850–1918)

1. Karl Mecséry (1850–1860) • 2. Anton Forgách (1860–1861) • Ernst von Kellersperg (1861–1863) • Richard Belcredi (1863–1864) • 3. Richard Belcredi (1864–1865) • Antonín Lažanský z Bukové (1865–1866) • 4. Karl von Rothkirch-Panthen (1866–1867) • 5. Ernst von Kellersperg (1867–1868) • Alexander von Koller (1868–1870) • 6. Alexandr z Dietrichstein-Mensdorffu (1870–1871) • 7. Bohuslav Chotek z Chotkova (1871) • 8. Alexander von Koller (1871–1874) • 9. Philipp Weber von Ebenhof (1874–1881) • Alfred Kraus (1881–1882) • 10. Alfred Kraus (1882–1889) • 11. František Antonín z Thun-Hohensteinu (1889–1896) • 12. Karel Maria z Coudenhove (1896–1911) • 13. František Antonín z Thun-Hohensteinu (1911–1915) • 14. Max Julius z Coudenhove (1915–1918)

kurzivou a zároveň neočíslovaní – pověřeni správou úřadu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexander_von_Koller&oldid=24526698“