Josip Filipović
| Josip Filipović | |
|---|---|
 | |
| Zemský velitel v Českém království (od 1883 8. armádní sbor) | |
| Ve funkci: 1882 – 1889 | |
| Předchůdce | Eduard von Litzelhofen |
| Nástupce | Philipp Grünne |
| Ve funkci: 1874 – 1881 | |
| Předchůdce | Alexander von Koller |
| Nástupce | Eduard von Litzelhofen |
| Vojenská služba | |
| Hodnost | polní zbrojmistr (1874), polní podmaršál (1866), generálmajor (1859) |
| Vyznamenání | Vojenský záslužný kříž Rytířský kříž Leopoldova řádu. Řád železné koruny II. třídy Velitelský kříž Řádu Marie Terezie |
| Narození | 28. dubna 1818 Gospić |
| Úmrtí | 6. srpna 1889 (ve věku 71 let) Praha |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Titul |  svobodný pán (1860) |
| Choť | Leontina von Joelson |
| Příbuzní | generál Franjo Filipović (bratr) |
| Profese | politik a důstojník |
| Ocenění | Řád sv. Vladimíra 1. třídy Válečná medaile 1873 Řád železné koruny Řád Medžidie 1. třídy Řád sv. Vladimíra … více na Wikidatech |
| Commons | Josip Filipović |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josip Filipović, baron von Philippsberg, také Josef von Philippovich nebo Joseph Philippovich[pozn. 1] (28. dubna 1818 Gospić – 6. srpna 1889 Praha), byl rakousko-uherský generál. Závěr své dlouholeté vojenské kariéry strávil jako zemský velitel v Čechách (1874–1881 a 1882–1889).
Život a kariéra
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v prominentní vojenské rodině, která v roce 1785 dostala predikát „von Philippsberg“, což se vztahuje na osadu Filipovići v Lice.[1] Vstoupil do rakouské armády v roce 1836 a stal se majorem v roce 1848. Ve funkci zástupce náčelníka štábu Prvního armádního sboru bána Josipa Jelačiće potlačoval v letech 1848–1949 revoluci. V roce 1855 se stal plukovníkem a velitelem 5. pohraničního pluku.[2]
K datu 19. dubna 1859 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v rámci 6. armádního sboru se zúčastnil války se Sardinií, bojoval v prohrané bitvě u Solferina.[1] Po válce byl velitelem brigády v Zemunu.[3] V prusko-rakouské válce (1866) byl zástupcem velitele 2. armádního sboru Karla Thun-Hohensteina ve východních Čechách.[4]][5]
V lednu 1874 byl Josip Filipovič jmenován polním zbrojmistrem.[6][7] Během okupace Bosny a Hercegoviny dne 19. srpna 1878 obsadil Sarajevo a převzal velení nově založené 2. armády.[8] V roce 1880 se vrátil do Vídně a v roce 1882 do Prahy. V prosinci 1882 se stal velitelem 8. armádního sboru se sídlem v Praze.
Zemřel v Praze a je pochován na Olšanských hřbitovech.[1][9]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1857 se oženil s Leontinou von Joelson (1832–1893). Měli spolu tři dcery, nejstarší Gisela (1861–1907) byla čestnou dámou Ústavu šlechtičen ve Štýrském Hradci,[10] druhorozená Olga (1864–1888) zemřela předčasně svobodná v Praze. Nejmladší dcera Paula Friderika (1865–1941) byla od roku 1903 manželkou c. k. rytmistra a komořího Františka Mladoty ze Solopisk (1835–1907) ze staré české šlechty.[11]
Jeho mladší bratr Franjo (1820–1903) dosáhl v armádě také hodnosti polního zbrojmistra, byl místodržitelem v Dalmácii (1865–1868), později zemským velitelem na Moravě (1874–1877) a v Chorvatsku (1877–1881). Oba bratři se celoživotně hrdě hlásili ke své chorvatské národnosti. [12]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Od narození užíval šlechtický titul s predikátem Edler von Philippsberg. Spolu s bratrem byl v roce 1860 povýšen do stavu svobodných pánů.[13] Od roku 1867 byl čestným majitelem plzeňského 35. pěšího pluku. Jako divizní velitel v Innsbrucku obdržel v roce 1871 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[14] Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[15] V návaznosti na účast při okupaci Bosny a Hercegoviny byl v roce 1879 dekorován komandérským křížem prestižního Řádu Marie Terezie.[16][17] V Sarajevu jsou po něm pojmenována Filipovićeva kasárna, současné sídlo ministerstva obrany Bosny a Hercegoviny.
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]
Vojenský záslužný kříž (1849)
Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1859)
komandér Královského uherského řádu svatého Štěpána (1864)
velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1878)
komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1879)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]
velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
rytíř Řádu bílého orla (Rusko)
velkokříž Řádu čestné legie (Francie)
velkokříž Řádu Leopolda (Belgie)
velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
rytíř Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
_ribbon.svg){kind=small}
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pravopis příjmení měl v průběhu doby řadu podob, moderní historiografie preferuje původní chorvatské příjmení Filipović. V historických pramenech německého původu v 19. století bývalo příjmení uváděno ve formě Philippovich nebo Philippovics, Ottův slovník naučný uvádí podobu Philippović. Rozkolísanost v pravopisu příjmení je nejlépe patrná ve Dvorském schematismu z roku 1878, kde je Josip zaznamenán jako Philippović, zatímco jeho mladší bratr Franjo jako Philippovich.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Josip Filipović na anglické Wikipedii, Joseph Philippovich von Philippsberg na německé Wikipedii a Josip Filipović na chorvatské Wikipedii.
- ↑ a b c V Praze se nalézá místo posledního odpočinku generála Josipa Filipoviće. http://www.ceskabesedarijeka.hr [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 68, 360 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1862; s. 94 dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení Severní armády Rakouska 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 121 dostupné online
- ↑ Služební postup Josipa Filipoviće in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 137 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek druhý, nakladatel J.R.Vilímek, s. 695–697.
- ↑ KUDĚLA, Jiří. Zemědělští kolonisté z českých zemí v Bosně a Hercegovině na konci 19. století. Slovanský přehled – Slovanské historické studie. Roč. 2014, čís. 3, s. 501. Dostupné online [cit. 2021-01-28].
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 604 dostupné online
- ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 311 ISBN 978-80-85955-39-2
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XIX.; Praha, 1902 (reprint 2000); s. 679–680 (heslo Philippović) ISBN 80-7185-274-0
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1876; Gotha, 1876; s. 548 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 168 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Josipa Filipoviće in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 282 dostupné online
- ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie 1859–1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii; Praha, 1990; s. 78
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josip Filipović na Wikimedia Commons
- Rakousko-uherští generálové
- Rakouští šlechtici
- Chorvatští šlechtici
- Osobnosti prusko-rakouské války
- Narození 28. dubna
- Narození v roce 1818
- Narození v Licko-senjcké župě
- Úmrtí 6. dubna
- Úmrtí v roce 1889
- Úmrtí v Praze
- Pohřbení na Olšanech
- Tajní radové
- Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé velkokříže Řádu čestné legie
- Nositelé Řádu červené orlice
- Rytíři Řádu bílého orla
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy