Češi ve Slovinsku
Češi jsou ve Slovinsku nevelkou národnostní menšinou. Podle sčítání obyvatelstva z roku 2002 v zemi žilo 273 osob, které se přihlásily k českému původu.[1][2] Zejména ve druhé polovině 19. století zde však žila početná česká komunita, která výrazně ovlivnila slovinské společenské prostředí.
Historie
[editovat | editovat zdroj]18. století
[editovat | editovat zdroj]Od druhé poloviny 18. století, za vlády císařovny Marie Terezie, se lidé původem z českých zemí a dalších, zejména slovanských, částí Habsburské monarchie usazovali v pohraničnich oblastech Kraňska (pozdější Slovinsko), dále chorvatské Slavonie, Banátu či srbské Vojvodiny, tedy oblastí s většinově slovanským obyvatelstvem v blízkosti tehdejších hranic s Osmanskou říší. Ve Slovinsku, stejně jako v dalších oblastech, taktéž vzniklo několik českých osad.[3]
19. století
[editovat | editovat zdroj]S rozvojem myšlenky národních států po revolučních událostech roku 1848 a 1849 v Evropě začala být díky vzájemné národnostní a jazykové vazbě posilována vzájemná spolupráce mezi Čechy a dalšími jižními Slovany, tedy Slovinci, Chorvaty, Bosňany a dalšími. Do země přicházela řada Čechů, kteří následně výrazně přispěli k hospodářskému, městskému a kulturnímu rozvoji země: řemeslníci všech profesí, úředníci, bankéři, architekti, restauratéři, lékaři, lékárníci, učitelé, geometři či hudebníci. Slovinská snaha o emancipaci vlastního národa vůči vlivu Rakouského císařství byla inspirována českým národním obrozením a mezi oběma zeměmi následně probíhala intenzivní literární spolupráce. Řada slovinských vlasteneckých spolků a organizací pak byla vytvořena dle českého vzoru.[4] Například roku 1863 byl v Lublani založen tělovýchovný spolek Slovenski Sokol (později Sokolska Zveza Slovenije)[5] dle vzoru tělovýchovné jednoty Sokol pražský, založené roku 1862, jakožto vůbec první sokolská jednota mimo české země.[5]
Češi do Slovinska začali koncem 19. století vyrážet též za turistikou. Roku 1900 byla na Spodnjih Ravneh (Dolní rovně) na severu země z iniciativy tehdejší české pobočky Slovinského horolezeckého svazu (Slovinsko planinarsko družtvo) z Prahy, mj. právníka Bohuslava Franty, farmaceuta Karla Chodounského či lékaře Stanislava Prácheňského, a slovinských alpinistů postavena horská chata nazvaná Češka koča na Spodnjih Ravneh (Česká chata na Dolních rovních, 1542 m n. m.). Ta se následně stala členy svazu hojně navštěvovanou. Stavbu projektoval český architekt Jan Podhajský, rovněř aktivní horolezec a člen svazu.[6]
Většina ve Slovinsku usazených Čechů žila od počátku migrační vlny v 19. století v Lublani a taktéž Mariboru, kde byl údajně ve 20. a 30. letech 20. století každý pátý obyvatel Čech.
Po roce 1945
[editovat | editovat zdroj]K prudkému poklesu počtu bosenských Čechů došlo po drastických událostech druhé světové války v zemi a následného období po tzv. Rezoluci Informbira v tehdejší Socialistické federativní republice Jugoslávie, které bylo Slovinsko součástí. Kvůli rozkolu mezi Titovou Jugoslávií a zemí Východního bloku došlo na přelomu 40. a 50. let 20. století k politickému rozkolu, kvůli kterému musela většina Čechů Slovinsko, stejně jako další jugoslávské země, proti své vůli opustit, jejich půda byla následně znárodněna a jimi vlastněné podniky byly uzavřeny.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Josef Ressel (1794–1857) – český vynálezce
- Kašpar Mašek (Maschek či Mascek; 1794–1873), hudební skladatel a pedagog
- Antonín Nedvěd (1828–1896), hudební skladatel, pedagog a sbormistr
- Jan Rybář (1833–1913), železniční inženýr
- Anton (Antonín) Förster (1837-1926), hudební skladatel a pedagog
- Jan Vladimír Hráský (1857–1939), stavební inženýr, hydrolog a balneolog
- Václav Hejnic (1864–1928), zahradník, první městský zahradník města Lublaně
- Bohumil Němec (1868–1931), katolický kněz, jedna z prvních obětí italského fašismu
- Jindřich Vaněk (1868–1948), podnikatel a majitel velkoobchodu s osivem, narozen v Mariboru
- Ladislav Pečánka (1871–1957), bankéř a bankovní ředitel
- Vojtěch Hybášek (1873–1947), katolický kněz, hudebník a spisovatel
- Antonín Jakl (1873–1947), houslista a hudební skladatel
- Max Czeike (1879–1945), moravsko-německý architekt působící především v Mariboru
- Václav Talich (1883–1961), dirigent, v letech 1908–1912 dirigent Lublaňské filharmonie
- Alois Král (1884–1969), stavebník a pedagog, rektor Lublaňské univerzity
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Statistični urad Republike Slovenije. Prebivalstvo po narodni pripadnosti, popisi 1961–2002. Population by ethnic affiliation, 1961–2002 censuses [online]. 2010 [cit. 2011-05-09]. Dostupné online. (anglicky, slovinsky)
- ↑ Slovinsko. mzv.gov.cz [online]. [cit. 2024-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Historie a dějiny Slovinska | Relax Slovinsko. www.relaxslovinsko.cz [online]. [cit. 2024-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Slovinsko - Od Parléře po Bloudka - Šumné stopy | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b 150 let SOKOLSKA ZVEZA SLOVENIJE - TV Sokol München. sokolmnichov.de [online]. [cit. 2024-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Chata Česka koča vyhlášena kulturní památkou | Alpy, spol. s. r. o.. alpy.cz [online]. [cit. 2024-01-30]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MATUŠEK, Josef a Svaz Čechů v Republice Chorvatsko. Češi v Chorvatsku. Daruvar: Jednota, 1994. ISBN 953-96028-1-5. Dostupné online
- Sokol: časopis zájmům tělocvičným věnovaný. Praha: Miroslav Tyrš, 1904, 30(7 - 8), s. 185. ISSN 0489-6718. Dostupné online