Zoborožec mindorský
 Zoborožec mindorský | |
|---|---|
_-_1_(cropped).jpg) Zoborožec mindorský | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | zoborožci (Bucerotiformes) |
| Čeleď | zoborožcovití (Bucerotidae) |
| Rod | zoborožec (Ocyceros) |
| Binomické jméno | |
| Penelopides mindorensis Steere, 1890 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zoborožec mindorský (Penelopides mindorensis) je druh málo známého ohroženého zoborožce, který se endemicky vyskytuje pouze na filipínském ostrově Mindoro.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Zoborožce mindorského formálně popsal v roce 1890 americký ornitolog Joseph Beal Steere.[2][3] Druhové jméno mindorensis odkazuje k ostrovu Mindoro, čili znamená „mindorský“.[4] Druh se řadí do rodu Penelopides; jedná se o monotypický taxon.[2] Sesterským taxonem zoborožce mindorského (tzn. nejbližším příbuzným) je zoborožec luzonský (Penelopides manillae).[5]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Jak už druhový název napovídá, zoborožec mindorský je endemický Mindoru, což je sedmý největší ostrov Filipín. Kdysi se vyskytoval i na ostrově Ylin. Obývá původní pralesní porosty, lesní okraje i sekundární lesy. Občas se vyskytuje i na osamocených vzrostlých kvetoucích stromech plantáží. Obývá hlavně nížinaté pralesy, výjimečně vystoupá do 1000 m n. m.[6]
Popis
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Jedná se o menší druh zoborožce dosahující délky těla kolem 45 cm. Na první pohled patrný silný zobák je u samce dlouhý 92–10 mm, u samice 84–93 mm. Samec má hlavu, krk a spodinu nažloutle bílou. Hrdlo a oblast ušních otvorů jsou černé. Svrchní část těla včetně křídel jsou černé. Ocas je cihlově načervenalý s širokým černým pruhem na konci. Mohutný zobák je černý se žlutým konečkem a žlutými pruhy přes horní čelist, na které je posazená nízká přilbice, která zasahuje zhruba do poloviny délky zobáku. Oblast kolem očí a na hrdle je neopeřená a prosvítá tak tělově zbarvená kůže. Duhovky samce jsou červenohnědé, nohy tmavě hnědé. Samice je oproti samci menší, s menší přilbicí, světle hnědýma duhovkama a tmavě modrou kůží kolem očí.[7]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Živí se ovocem (převážně fíky), snad i velkým hmyzem. Jedná se stálý (nemigrující) teritoriální druh. Vyskytuje se v páru, občas i v malých skupinkách do 20 jedinců.[6] O hnízdění se neví prakticky nic, snad hnízdí na stromech rodu Dipterocarpus.[8]
Ohrožení a početnost
[editovat | editovat zdroj]Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje zoborožce mindorského za ohrožený druh. Hlavní hrozbu druhu představuje ztráta, přeměna a fragmentace nížinatých lesů, hlavního habitatu druhu. Sestupný populační trend je umocněn neutuchajícím tlakem lovců.[6] Ještě v roce 1909 byl druhu popisován jako mimořádně hojný[9] a v 70. letech 20. století byl na ostrově Midoro stále docela běžný.[6] Současná početnost druhu je však velmi nízká, odhaduje se na pouhých 250–999 dospělých jedinců, což odpovídá asi 350–1500 jedincům.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STEERE, Joseph Beal; STEERE, Joseph Beal. A list of the birds and mammals collected by the Steere Expedition to the Philippines : with localities, and with brief preliminary descriptions of supposed new species. Ann Arbor: Courier Office, Printers Dostupné online. doi:10.5962/bhl.title.61097. S. 13. (anglicky)
- ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 256. (anglicky)
- ↑ GONZALEZ, Juan-Carlos T.; SHELDON, Ben C.; COLLAR, Nigel J. A comprehensive molecular phylogeny for the hornbills (Aves: Bucerotidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2013-05-01, roč. 67, čís. 2, s. 468–483. Dostupné online [cit. 2023-11-14]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/j.ympev.2013.02.012. (anglicky)
- ↑ a b c d e Penelopides mindorensis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. doi:10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22682491A184680868.en. (anglicky)
- ↑ KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 207-208. (anglicky)
- ↑ POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 199. (anglicky)
- ↑ KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 207-208. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. (anglicky)
- POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zoborožec mindorský na Wikimedia Commons 
Taxon Penelopides mindorensis ve Wikidruzích
