Přeskočit na obsah

Zdeněk Prokeš (choreograf)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Prokeš
Zdeněk Prokeš (8. listopadu 2016)
Zdeněk Prokeš (8. listopadu 2016)
Narození15. července 1952 (72 let)
Praha
Alma materPražská konzervatoř
Janáčkova akademie múzických umění
Akademie múzických umění v Praze
Povolánítanečník, choreograf, učitel a manažer
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdeněk Prokeš (2016)

Zdeněk Prokeš (* 15. července 1952 Praha), je český tanečník, choreograf, pedagog a divadelní ředitel.

Studium, divadelní začátky

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se s oběma bratry v rodině právníka a amatérského divadelníka Felixe Prokeše. Již od školních let se věnoval gymnastice a krasobruslení. Navštěvoval baletní školu Karla Pirníka a baletní přípravku baletu Národního divadla[1]. V roce 1971 absolvoval Taneční oddělení Konzervatoře v Praze. Později studoval choreografii na katedře tance Akademie múzických umění v Praze u Jiřího Němečka, kde absolvoval v roce 1979 (titul Mgr.).

V mládí vystupoval v dětských rolích v divadle např. v Národním divadle, Divadle na Vinohradech, Hudebním divadle v Karlíně, Divadle S. K. Neumanna a Divadle za branou a ve filmu. Rovněž se věnoval dabingu.

Absolvoval několik zahraničních stáží, např. v Polsku v Teatru Tanca u choreografa Conrada Drzewieckiho (1980), v Belgii u choreografa Maurice Béjarta a ve Flanderském královském baletu v Antverpách (1982)[2] a studijní pobyty ve Francii, mimo jiné v Opéra de Paris a Ballet Théatre Francais de Nancy.[1]

Umělecká kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování pražské konzervatoře nastoupil jako tanečník v Hudebním divadle v Karlíně. Zde působil až do roku 1979. V letech 1979–1983 působil ve Státním divadle v Ostravě jako choreograf. Založil a vedl zde také soubor Mladý balet. Následně se vrátil do Hudebního divadla v Karlíně jako šéf baletu a tuto funkci zde vykonával až do roku 1990. V tomto období zavedl pořádání pravidelné Přehlídky současné tvorby, kde měly možnost představit své inscenace soubory z krajských měst. V letech 1991–2004 byl choreografem a šéfem baletu Národního divadla v Brně a v období 2003–2007 ředitelem Národního divadla v Brně. Za jeho působení se divadlo stalo pravidelným hostitelem významných baletních akcí a soubor baletu uskutečnil řadu zahraničních turné (Japonsko, Německo, Francie, Rakousko, Švýcarsko, Španělsko, Belgie, aj.)

Od roku 2007 byl poradcem ředitele Národního divadla v Praze[2], od roku 2009 vedoucím odboru vnějších vztahů. Od začátku roku 2010[3] se stal uměleckým šéfem pražské Laterny magiky, která se tehdy stala součástí Národního divadla[4]. V této funkci setrval do 31. října 2017. [5]

Pedagogická činnost

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1994–2011 vyučoval choreografii a baletní dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (JAMU).

V období 1995–2006 vyučoval choreografii a režii baletu na Taneční katedře Akademie múzických umění v Praze (HAMU).

Další činnost

[editovat | editovat zdroj]

Je zakladatelem (1990) a dlouholetým předsedou Tanečního sdružení ČR a organizátorem tanečních přehlídek a festivalů, např. festivalu Tanec Brno či Mezinárodní baletní soutěže.[6]

Bývá členem odborných porot, správních rad, kolegií a komisí, např. Divadelní ceny Thálie, Výboru Asociace profesionálních divadel ČR, Rady Českého centra I. T. I., Grantové komise Ministerstva kultury ČR, baletních a tanečních soutěží.[7][8]

Choreografii baletů, oper, operet, muzikálů a činoher vytváří rovněž pro další česká a zahraniční divadla a festivaly, mj. pro Open Air festivaly v Rakousku a Německu (Offenbach: Hoffmannovy povídky, 1993; Verdi: Nabucco, 1995; Aida, 1998) nebo pro Opera Monte Carlo v Monaku (B. Smetana: Prodaná nevěsta,1999). Spolupracuje rovněž s televizí, pro kterou vytvořil přes 80 choreografií pro baletní, operetní a revuální pořady (např. Televarieté, Možná přijde i kouzelník, aj.). Pracuje i jako pohybový poradce zpěváků populární hudby[1].

Je spoluautorem Českého tanečního slovníku.

Dlouhodobě se zabývá ochranou autorských práv choreografů a sociální problematikou tanečníků.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Za svoji kariéru se také zúčastnil mnoha celostátních a mezinárodních baletních soutěží (mj. Moskva, Varna, Jackson, Helsinky, Ósaka) a za své choreografie získal na baletních soutěžích řadu cen (v letech 1977, 1979, 1981, 1984, 1987).[2]

Divadelní tvorba, výběr

[editovat | editovat zdroj]

Režie i choreografie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1981 Jaroslav Ježek: Tmavomodrý svět (balet), Státní divadlo Ostrava, světová premiéra
  • 1982 Tibor Frešo: Broučci (balet), Státní divadlo Ostrava (světová premiéra)
  • 1984 Jindřich Brabec: Manon (balet), Státní divadlo Ostrava, světová premiéra
  • 1990 I. Kubicová, M. Benoniová, Z. Prokeš: Tančírna (balet), Národní divadlo, (Z. Prokeš připravoval část „4. smyčcový kvartet B. Martinů“)
  • 1995 Jarmil Burghauser: Příběh o Tristanovi a Isoldě, Národní divadlo v Brně (světová premiéra)
  • 1996 Sergej S. Prokofjev: Romeo a Julie, Národní divadlo v Brně
  • 1997 J. F. Fischer: Batalion, Národní divadlo v Brně (světová premiéra)
  • 1999 Zdeněk Matějů, L. F. Baum: Čaroděj ze země Oz, Národní divadlo v Brně (světová premiéra)
  • 2000 Franz Lehár: Veselá vdova (balet), Národní divadlo v Brně (první české uvedení)
  • 2004 Vítězslava Kaprálová: Partita (balet), Národní divadlo Brno, světová premiéra
  • 2006 Gideon Klein: Trio (balet), Národní divadlo Brno, světová premiéra

Choreografie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1979 Bedřich Smetana: Dvě vdovy, Městské divadlo Ústí nad Labem
  • 1990 J. Styne/I. Lennart: Funny Girl, Hudební divadlo Karlín
  • 1991 Johann Strauss ml.: Netopýr (opera), Smetanovo divadlo, režie Peter Lauscher, Martin Otava
  • 1993 Giuseppe Verdi: Aida (opera), Národní divadlo v Brně, režie Václav Věžník
  • 1993 C. Debussy, O. Ostrčil, J. Offenbach: Baletní triptych (balet), Komorní divadlo Plzeň (Z. Prokeš připravoval část „J.Offenbach: Gaité Parisienne“)
  • 1994 L. Leoncavallo, Q. Menasci, G. Targioni-Tozzeti: Sedlák kavalír/Komedianti (opera), Národní divadlo, režie Josef Průdek
  • 1998 Georges Bizet: Carmen (opera), Národní divadlo v Brně, režie Ladislav Štros
  • 2001 Giuseppe Verdi: La traviata (opera), Národní divadlo v Brně, režie Zbyněk Srba
  • 2002 Franz Lehár: Země úsměvů (opereta), Národní divadlo v Brně, režie Anton Nekovar
  • 2005 Antonín Dvořák: Rusalka, Národní divadlo Brno
  • 2006 Maurice Ravel: Pavana za mrtvou infantku, Bolero (balet), Národní divadlo v Brně, dirigent Jan Štych (první české uvedení)
  • 2013 Maurice Ravel, Carl Orff: Baletní triptych La Valse, Bolero, Carmina Burana, Divadlo J. K. Tyla Plzeň

Libreto

[editovat | editovat zdroj]
  • 2009 Igor Stravinskij, S. D. Šostakovič, J. Williams, Petr Malásek: Faust (balet), Stavovské divadlo, režie a choreografie Libor Vaculík
  • 2014 Ch. de Laclose: Valmont (balet na motivy románu Nebezpečné vztahy), Stavovské divadlo, režie a choreografie Libor Vaculík[9]

Pohybová spolupráce

[editovat | editovat zdroj]
  • 2005 Sergej Prokofjev: Vojna a mír (opera), Národní divadlo v Brně, režie Mykola Tretiak
  • 2008 Giuseppe Verdi: Falstaff (opera), Národní divadlo, režie Martin Huba
  • 2015 Jan Kučera: Rudá Marie (opera), Nová scéna, režie Viktorie Čermáková

Další

[editovat | editovat zdroj]
  • 2012 V. Janeček, Z. Prokeš: Cocktail 012–The best of, Nová scéna, režie Jan Loukota; Z. Prokeš – spoluautor námětu a dramaturgie

Divadelní role

[editovat | editovat zdroj]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1965 Volejte Martina, člen Ligy spravedlivých, režie Milan Vošmik

Dabing, výběr

[editovat | editovat zdroj]
  • 1960 Matčino srdce, role: Saša
  • 1963 Velký človíček, Aljoša
  • 1963 Knoflíková válka, Gibbousette
  • 1966 Rytíř bez brnění, Pinocchio
  • 1966 Prázdniny s Ivetou, Pierre

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Baletní encyklopedie: http://balet.netstranky.cz/portrety/prokes-zdenek.html
  2. ↑ a b c Národní divadlo: http://www.narodni-divadlo.cz/cs/laterna-magika/umelci/zdenek-prokes
  3. ↑ Kolektiv: Almanach Národního divadla – sezona 2010/2011, vyd. Národní divadlo, Praha, 2011, ISBN 978-80-7258-388-1, str.90
  4. ↑ Kolektiv: Almanach Národního divadla – sezona 2009/2010, vyd. Národní divadlo, Praha, 2010, ISBN 978-80-7258-356-0, str.102
  5. ↑ Zdeněk Prokeš v databázi Archivu Národního divadla
  6. ↑ Národní divadlo:http://www.narodni-divadlo.cz/cs/laterna-magika/umelci/zdenek-prokes
  7. ↑ Národní divadlo:http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=505&sz=0&abc=P&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa Archivováno 21. 10. 2016 na Wayback Machine.
  8. ↑ EPOCH TIMES ČR: http://www.epochtimes.cz/2012120420415/Galavecer-predani-cen-Mezinarodni-baletni-souteze-Praha-2012-fotogalerie.html
  9. ↑ Národní divadlo, informační zpravodaj, číslo 10, červen 2016, 133. sezona 2015–2016, str. 18, vyd. Národní divadlo, Praha, 2016

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kolektiv: Almanach Národního divadla – sezona 2009/2010, vyd. Národní divadlo, Praha, 2010, ISBN 978-80-7258-356-0
  • Kolektiv: Almanach Národního divadla – sezona 2010/2011, vyd. Národní divadlo, Praha, 2011, ISBN 978-80-7258-388-1
  • Winklerová Bronislava: Řízení lidských zdrojů ve stálých baletních souborech v ČR, Diplomová práce, VŠE v Praze, Fakulta podnikohospodářská, obor Arts Management, Příloha 3, str. 75, Praha, 2012

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Prokeš_(choreograf)&oldid=24372738“