Zázrak na ledě

Herb Brooks Arena (2019)

Záběr ze zápasu

Zázrak na ledě (anglicky Miracle on Ice) je termín dodnes používaný pro utkání, které se odehrálo dne 22. února 1980 v rámci Zimních olympijských her v Lake Placid a v němž se utkaly hokejové reprezentace USA a Sovětského svazu.

Stadion

Dnešní kapacita je 7700 (vše k sezení, tehdy 8 500) a v roce 2005 byl stadion přejmenován na Herb Brooks arena – na památku trenéra vítězného mužstva v legendárním utkání.

Počátek

V době konání ZOH 1980 se americká a sovětská hokejová reprezentace nacházely ve zcela rozdílných stavech. Trenérem USA byl jmenován v té době nepříliš známý Herb Brooks, trenér zcela bez zkušeností s NHL. Naproti tomu na trenérskou lavičku Sovětského svazu se postavil Viktor Tichonov, jeden z nejzkušenějších a nejrespektovanějších trenérů.

Také kvalita hráčů měla stát na straně Sovětského svazu. Zatímco Američané nasadili hráče z univerzitních lig (ačkoliv 6 z nich si zahrálo už na MS 1979), na soupisce Sovětského svazu se to hemžilo jmény pozdějších hokejových legend – Vladislav Treťjak, Vjačeslav Fetisov, Alexej Kasatonov, Sergej Makarov, Vladimir Krutov či Valerij Charlamov. Navíc Sověti vyhráli předchozí čtyři olympijské turnaje a od roku 1960 prohráli na olympiádě jediný zápas (v roce 1968 s Československem).

Americký tým

Číslo.	Post	Jméno	Věk	Výška	Váha	Univerzita	Předchozí mezinárodní turnaje
30	Brankář	Jim Craig	21	185	86	Boston U.	MS 1979 (7. místo)
1	Brankář	Steve Janaszak	22	185	95	Minnesota	žádné
6	Obránce	Bill Baker	22	185	87	Minnesota	MS 1979 (7. místo)
3	Obránce	Ken Morrow	22	196	93	Bowling Green	MS 1978 (6. místo)
5	Obránce	Mike Ramsey	19	191	96	Minnesota	MSJ 1979 (6. místo)
17	Obránce	Jack O'Callahan	22	185	85	Boston U.	MS 1979 (7. místo)
20	Obránce	Bob Suter	22	175	81	Wisconsin	žádné
9	Centr	Neal Broten	20	175	77	Minnesota	MSJ 1979 (6. místo)
23	Pravé křídlo	Dave Christian	20	180	80	North Dakota	MSJ 1979 (6. místo)
11	Centr	Steve Christoff	21	185	82	Minnesota	MS 1979 (7. místo)
21	Levé křídlo	Mike Eruzione	25	178	82	Boston U.	MS 1975 (6. místo) a 1976 (4. místo)
28	Pravé křídlo	John Harrington	22	178	81	Minnesota-Duluth	žádné
10	Centr	Mark Johnson	22	175	73	Wisconsin	MS 1978 (6. místo) a 1979 (7. místo)
24	Levé křídlo	Rob McClanahan	22	178	82	Minnesota	MS 1979 (7. místo)
16	Centr	Mark Pavelich	21	170	76	Minnesota-Duluth	žádné
25	Levé křídlo	Buzz Schneider	25	180	82	Minnesota	MS "B" 1974 (postup), MS 1975 (6. místo) a 1976 (4. místo), OH 1976 (5. místo),
8	Pravé křídlo	David Silk	21	180	86	Boston U.	žádné
19	Pravé křídlo	Eric Strobel	21	178	79	Minnesota	MS 1979 (7. místo)
27	Levé křídlo	Phil Verchota	22	188	88	Minnesota	MS 1979 (7. místo)
15	Centr	Mark Wells	21	175	79	Bowling Green	žádné

Kapitán: Mike Eruzione (zástupci kapitána Bill Baker a Jack O'Callahan)
Trenér: Herb Brooks
Asistent trenéra:Craig Patrick
Trenér brankářů:Warren Strelow Průměrný věk: 21,65 Výška: 181 Váha:83,5

Hráči se od začátku sezony připravovali pohromadě na turnaj, oddělili se od svých univerzit (popřípadě klubů). Žádný hokejista z výběru nikdy nenastoupil v NHL. Nejzkušenějším hráčem výběru byl kapitán Eruzione, který odehrál v letech 1977–79 150 utkání v IHL a šest v AHL – tedy hlavních farmářských ligách pod NHL. V těchto soutěžích hrál i Buzz Schneider (123 utkání IHL a 7 utkání AHL) – ten dokonce odehrál čtyři utkání i ve World Hockey Association (liga snažící se v letech 1972–79 konkurovat NHL) a jako jediný hrál už na předchozím olympijském turnaji.

Sovětský tým

Číslo.	Post	Jméno	Věk	Výška	Váha	Klub	Předchozí olympijské medaile	Zlata z MS (před)
20	Brankář	Vladislav Treťjak	27	183	91	HC CSKA Moskva	zlato 1972 a 1976	7
1	Brankář	Vladimir Myškin	24	180	70	HC Dynamo Moskva	žádné	1
14	Obránce	Zinetula Biljaletdinov	24	181	86	HC Dynamo Moskva	žádné	2
2	Obránce	Vjačeslav Fetisov	21	183	99	HC CSKA Moskva	žádné	1
7	Obránce	Alexej Kasatonov	20	185	89	HC CSKA Moskva	žádné	0
5	Obránce	Vasilij Pěrvuchin	24	181	92	HC Dynamo Moskva	žádné	2
12	Obránce	Sergej Starikov	21	178	102	HC CSKA Moskva	žádné	1
6	Obránce	Valerij Vasiljev	30	181	84	HC Dynamo Moskva	zlato 1972 a 1976	6
19	Pravé křídlo	Helmuts Balderis	27	181	86	HC CSKA Moskva	žádné	2
23	Pravé křídlo	Alexandr Golikov	27	180	79	HC Dynamo Moskva	žádné	2
25	Centr	Vladimir Golikov	25	183	84	HC Dynamo Moskva	žádné	2
17	Levé křídlo	Valerij Charlamov	32	173	73	HC CSKA Moskva	zlato 1972 a 1976	8
9	Levé křídlo	Vladimir Krutov	19	176	88	HC CSKA Moskva	žádné	0
11	Pravé křídlo	Jurij Lebeděv	28	178	78	Křídla Sovětů Moskva	žádné	5
24	Pravé křídlo	Sergej Makarov	21	183	83	HC CSKA Moskva	žádné	2
10	Centr	Alexandr Malcev	30	176	77	HC Dynamo Moskva	zlato 1972 a 1976	7
13	Pravé křídlo	Boris Michajlov	35	176	74	HC CSKA Moskva	zlato 1972 a 1976	8
16	Centr	Vladimir Petrov	32	183	89	HC CSKA Moskva	zlato 1972 a 1976	8
26	Levé křídlo	Alexandr Skvorcov	25	171	86	Torpedo Gorkij	žádné	1
22	Centr	Viktor Žluktov	26	188	95	HC CSKA Moskva	zlato 1976	2

Kapitán: Boris Michajlov (zástupce kapitána Valerij Vasiljev)
Trenér: Viktor Tichonov
Asistent trenéra:Vladimir Jurzinov
Průměrný věk: 25,67 Výška: 180 Váha:85,5

Základ sovětského týmu tvořili hráči armádního celku CSKA Moskva (11 hráčů), které doplnila sedmička hokejistů z moskevského Dynama. Pouze dva členové týmu nehráli za tyto kluby. Celé mužstvo vlastnilo již alespoň jednu zlatou medaili z mistrovství světa, jedinou výjimkou byli mladíci Krutov a Kasatonov. Pro ty byly hry prvním velkým turnajem, oba ale již společně získali dvakrát titul mistrů světa do 20 let (1978 a 1979). Vzhledem k totalitní moci ve státě hokejisté nemohli odejít z domácí ligy.

Vzájemné utkání před hrami

Oba týmy si odbyly poslední přípravný duel před hrami 9. února v Madison Square Garden v New Yorku před 18 000 diváky. Sověti dle předpokladů zvítězili 10:3 a navíc se domácím zranil obránce Jack O'Callahan, kterého ale i přes pochroumaný kotník Brooks nominoval na turnaj.

Průběh turnaje před utkáním

Výstroj, kterou během turnaje používal brankář Jim Craig, který odchytal celý turnaj

Americká reprezentace v základní skupině klopýtla hned v prvním zápase se Švédskem, když vyrovnání na 2:2 zařídil Bill Baker až 27 sekund před koncem. Následující utkání už ale vyhráli – nejprve zdolali Československo (7:3), poté Norsko (5:1) a Rumunsko (7:2). V posledním zápase s Německem (4:2), museli otáčet dvoubrankovou ztrátu, nakonec i díky dvěma brankám McClanahana vývoj zápasu otočili. Ze základní skupiny postoupili vinou horšího skóre ze 2. místa za Švédskem.

Naopak Sověti postoupili ze základní skupiny po suverénním výkonu. V prvním utkání smetli Japonsko (16:0), následovalo 17 branek v síti Nizozemska (17:4) a 8 střel skončilo i v bráně Polska (8:1). V zápase s Finskem (4:2) museli dvakrát dotahovat náskok soupeře, nakonec však zásluhou gólů Malceva a Michajlova během 11 sekund zápas otočili. Také v posledním zápase s Kanadou (6:4) museli dotahovat, tentokrát dokonce dvougólovou, ztrátu. Nakonec postoupili ze základní skupiny z 1. místa o 4 body před druhým Finskem (postoupilo díky lepšímu skóre).

Vzájemné zápasy obou finalistů ze základní skupiny se přenesly do finálové skupiny.

Tabulka skupiny před zápasem

Utkání otevíralo program finálové skupiny, výsledky USA-Švédsko (2:2) a SSSR-Finsko (4:2) se započetly ze základních skupin.

Poř.	Tým	URS	USA	SWE	FIN	Z	V	R	P	Skóre	B
1.	Sovětský svaz	—			4:2	1	1	0	0	4:2	2
2.–3.	USA		—	2:2		1	0	1	0	2:2	1
2.–3.	Švédsko		2:2	—		1	0	1	0	2:2	1
4.	Finsko	2:4			—	1	0	0	1	2:4	0

Vývoj

Sověti otevřeli skóre v 10. minutě zásluhou Krutova, načež domácí odpověděli o čtyři minuty později Schneiderovým vyrovnáním. V 18. minutě vrátil vedení SSSR Makarov. Pouhou sekundu před koncem třetiny zařídil vyrovnání Johnson po velké chybě Treťjaka, který neudržel Christianovu propagační střelu z dálky a byl proto o přestávce vystřídán. Tichonov toto rozhodnutí později označil za největší omyl své trenérské kariéry.

Do druhé třetiny nastoupili hosté s náhradním brankářem Myškinem a jedinou branku dal ve 23. minutě v početní výhodě Malcev.

Při vyloučení Krutova za vysokou hůl se podařilo ve 48. minutě vyrovnat Johnsonovi. Rovných deset minut před koncem poprvé dostal USA do vedení kapitán Eruzione a stav 4:3 už vydržel až do konce utkání.

Statistika utkání

22. února 1980 17:00

USA

4:3

Sovětský svaz

Olympijské Centrum, Lake Placid Návštěvnost: 8 500

zpráva
Jim Craig		Brankáři	Vladislav Treťjak (od 21. Vladimir Myškin)	Rozhodčí: Karl-Gustav Kaisla Čároví: Nico Toemen François Larochelle
Schneider (Pavelich) – 14:03 Johnson (Christian, Silk) – 19:59 Johnson (Silk) (přesil. hra) – 48:39 Eruzione (Pavelich, Harrington) – 50:00		0 – 1 1 – 1 1 – 2 2 – 2 2 – 3 3 – 3 4 – 3	9:12 – Krutov (Kasatonov) 17:34 – Makarov (Golikov) 22:18 – Malcev (Krutov) (přesil. hra)
6 min		Tresty	6 min
16		Střely	39

Vývoj skupiny po utkání

Ve večerním zápase remizovalo Finsko se Švédskem 3:3 a situace v tabulce byla před posledním dnem následující -

Poř.	Tým	USA	URS	SWE	FIN	Z	V	R	P	Skóre	B
1.	USA	—	4:3	2:2		2	1	1	0	6:5	3
2.	Sovětský svaz	3:4	—		4:2	2	1	0	1	7:6	2
3.	Švédsko	2:2		—	3:3	2	0	2	0	5:5	2
4.	Finsko		2:4	3:3	—	2	0	1	1	5:7	1

Američané vedli o bod před Švédy a Sověty, které čekal v poslední den vzájemný zápas, to znamenalo, že v utkání s Finy by v případě vítězství bez ohledu na druhý výsledek slavili zlaté medaile.

Poslední hrací den

24. února domácí dokonali šokující triumf, když v utkání hraném od 11:00 porazili Finy 4:2.

USA – Finsko 4:2 (0:1, 1:1, 3:0) 24. února 1980 (11:00)
Branky: 24:39 Christoff, 42:25 Verchota (Christian), 46:05 McClanahan (Johnson, Christian), 56:25 Johnson (Christoff) – 9:20 Porvari (Leinonen, Litma), 26:30 Leinonen (Haapalainen, Kiimalainen).
Rozhodčí: Šubrt (TCH) – Hollett, Toemen (NED)
Vyloučení: 5:2 (0:1)
Diváků: 8 500

Sověti si tak proti Švédům zahráli o stříbrné medaile, poražený měl bronz jistý. Utkání s přehledem vyhráli 9:2.

SSSR – Švédsko 9:2 (4:0, 5:0, 0:2)

24. února 1980 (14:30)
Branky: 0:36 Petrov (Charlamov), 5:52 Makarov (A. Golikov), 10:31 Malcev (Biljaletdinov, Pervuchin), 17:38 Michajlov (Charlamov, Pervuchin), 20:33 Vasiljev, 27:18 Krutov (Pervuchin), 28:14 Skvorcov (Balderis, Pervuchin), 34:51 Žluktov (Balderis, Skvorcov), 35:02 Fetisov – 49:17 Åhlberg (Weinstock, Holmgren), 54:21 Holmgren (Näslund).
Rozhodčí: Haley (USA) – Enciu (ROM), Kapolka (POL)
Vyloučení: 6:4 (1:0)
Diváků: 8 500

Konečná tabulka pak vypadala následovně.

Poř.	Tým	USA	URS	SWE	FIN	Z	V	R	P	Skóre	B
1.	USA	—	4:3	2:2	4:2	3	2	1	0	10:7	5
2.	Sovětský svaz	3:4	—	9:2	4:2	2	1	0	1	16:8	4
3.	Švédsko	2:2	2:9	—	3:3	3	0	2	1	7:14	2
4.	Finsko	2:4	2:4	3:3	—	3	0	1	2	7:11	1

Pohled Tichonova

Viktor Tichonov ve své vzpomínkové knize Hokej na celý život uvádí jako jednu z příčin neúspěchu sovětského týmu situaci v Dynamu Moskva, kde po sérii špatných výsledků odvolali trenéra Vladimira Jurzinova: „Do sborné přišli prakticky titíž hráči Dynama, kteří hráli za reprezentační mužstvo v minulé sezóně na Vyzývacím poháru i na mistrovství světa. Ale přitom to byli úplně jiní hokejisté. Mrzutí, podráždění, ale hlavně špatně připravení. Špatná příprava mužstva souvisela s tím, že se odchýlilo od Jurzinovových tréninkových zásad.“

Následující události a zajímavosti

Hráči amerického týmu 1980 zapalují oheň při zahájení her 2002

• kapitán a střelec rozhodující branky Mike Eruzione ihned po turnaji ukončil kariéru.
• Výsledek pochopitelně měl váhu i v tehdejší politické situaci. Přestože Východní blok na zimní hry dorazil, řada západních zemí v čele s USA se rozhodla bojkotovat následné Letní olympijské hry 1980 v Moskvě. Východ naoplátku nedorazil následně na Letní olympijské hry 1984 v Los Angeles.
• Ken Morrow se po turnaji připojil k New York Islanders a slavil s ním Stanleyův pohár – jako první hokejista v historii získal zlatou olympijskou medaili a Stanleyův pohár v jednom roce. V roce 1995 získal pohár s New Jersey Devils i Neal Broten. V letech 1997 a 1998 slavil s Detroit Red Wings také další účastník utkání Vjačeslav Fetisov.
• celkem třináct olympijských vítězů 1980 nastoupilo v NHL. Přes tisíc utkání sehráli Neal Broten (1099), Mike Ramsey (1070) a Dave Christian (1009).
• o triumfu se natočily i dva filmy, konkrétně Zázrak na ledě (1981) a Hokejový zázrak (2004).
• Vladimir Krutov a Alexej Kasatonov, jediní Sověti z legendárního utkání, kteří neměli před hrami zlatou medaili z mistrovství světa, získali své premiérové zlato již na nejbližším MS 1981. Žádný Američan ze slavného týmu nikdy medaili z MS nezískal.
• následující turnaj ZOH 1984 v Jugoslávii vyhrála sovětská reprezentace, v sestavě byl z roku 1980 Vladislav Treťjak, Vladimir Myškin, Vjačeslav Fetisov, Alexej Kasatonov, Sergej Starikov, Zinetula Biljaletdinov, Vasilij Pěrvuchin, Vladimir Krutov a Sergej Makarov. Tým opět vedli Viktor Tichonov a Vladimir Jurzinov. Američané se nedostali do finálové skupiny a obsadili sedmé místo. Kapitána dělal pamětník z Lake Placid Phil Verchota, kromě jej byl v týmu ze zlatého výběru ještě John Harrington.
• Sověti pod vedením Tichonova a jeho asistenta Jurzinova vyhráli ještě hry v letech 1988 v Calgary a 1992 v Albertville. V týmu v roce 1988 měl Tichonov ze stříbrného výběru 1980 tyto tuto pětici hráčů – Vjačeslav Fetisov, Alexej Kasatonov, Sergej Starikov, Vladimir Krutov a Sergej Makarov. Žádný americký účastník Zázraku na ledě se po Verchotově a Harringtonově startu v roce 1984 (viz výše) už na olympijských hrách nepředstavil, totéž platí o Sovětech po roce 1988.
• Herb Brooks se jako hráč zúčastnil dvou olympiád a osmi mistrovství světa, ale do nominace zlatého týmu na domácích OH 1960 se nevešel, olympijské prvenství tak získal až jako trenér.
• v roce 1989 bylo umožněno sovětským hokejistům odejít do NHL. Z olympijského týmu 1980 působilo v soutěži šest hokejistů – Vjačeslav Fetisov (546 utkání), Sergej Makarov (424), Alexej Kasatonov (383), Vladimir Krutov (61), Helmuts Balderis (26) a Sergej Starikov (16).
• Nejdéle z olympijských vítězů hrál Neal Broten, který ukončil kariéru po sezoně 1996/97. V úvodu této sezony odehrál dvě utkání i Mike Ramsey. Z účastníků utkání hrál nejdéle v NHL Fetisov, který končil po ročníku 1997/98. Vasilij Pěrvuchin hrál ruskou superligu ještě v sezoně 1998/99. Fetisov v roce 2009 nastoupil v jednom soutěžním utkání Kontinentální hokejové ligy za CSKA Moskva.
• Prestižní americký sportovní magazín Sports Illustrated vyhlásil Zázrak na ledě největší americkou sportovní událostí 20. století.
• Při úvodním ceremoniálu zimních olympijských her 2002 v Salt Lake City dostali členové amerického týmu 1980 čest zapálení olympijského ohně.
• Na těchto hrách vedl opět tým USA Herb Brooks a Američané získali po 22 letech medaili – stříbro. V týmu byl Gary Suter, mladší bratr člena týmu 1980 Boba. V semifinále přesně na výročí slavného zápasu Američané sehráli semifinále proti Rusku, které navíc vedl jako trenér Vjačeslav Fetisov. USA vyhrály 3:2.
• Brooks o rok později zahynul při autonehodě. Podobný osud potkal i člena sovětského týmu – již v roce 1981 zemřel za volantem útočník Valerij Charlamov. Smutnou shodu okolností doplňuje i jeden z bronzových medailistů – švédský brankář Pelle Lindbergh, který smrtelně havaroval v roce 1985.
• V roce 2008 umístila IIHF v pořadí největších hokejových událostí za svojí stoletou existenci Zázrak na ledě na první místo.
• V roce 2009 byl natočen ruský dokument Svéráz sovětského hokeje ve kterém byli Američané nepřímo obviněni, že ve slavném utkání mohli užít v přestávkách doping.
• Na olympijském hokejovém turnaji 2010 ve Vancouveru po osmi letech získali Američané olympijské stříbro, v týmu byl syn Boba Sutera Ryan. Americká ženská reprezentace získala také stříbro – jejím trenérem byl dvojnásobný střelec z památného "zázračného" utkání Mark Johnson.
• kromě zmíněného Charlamova dnes již z hráčů nežijí ani Američané Bob Suter (2014 – infarkt) a Mark Pavelich (2021) i Sověti Valerij Vasiljev (2012 – těžká nemoc), Vladimir Krutov (2012 – vnitřní krvácení). a Vladimir Petrov (2017 - rakovina). V listopadu 2014 zemřel po dlouhé nemoci i sovětský trenér Viktor Tichonov.

Odkazy

Externí odkazy

• 1980: Zázrak na ledě, nhl.cz
• Lake Placid 1980: Po SSSR zůstala vodka, po Američanech Zázrak na ledě, idnes.cz
• Slavné sportovní okamžiky: 1980 – Zázrak na ledě, stream.cz

Portály: Lední hokej | Rusko | Spojené státy americké