Přeskočit na obsah

Yves Meyer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Yves Meyer
Narození19. července 1939 (85 let)
Paříž
Alma materÉcole normale supérieure
Štrasburská univerzita
Lycée Carnot (Tunisko)
Povolánímatematik
ZaměstnavateléUniverzita Paříž IX
Polytechnická škola
Pařížská univerzita
Université de Nantes
Univerzita Paříž Jih
Prytanée national militaire
Štrasburská univerzita
École normale supérieure Paris-Saclay
Národní konzervatoř umění a řemesel
OceněníPéccotův kurz (1968)
Salem Prize (1970)
Prix de l'Etat (1984)
Carl Friedrich Gauss Prize (2010)
společník Americké matematické společnosti (2013)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Yves Meyer (* 19. července 1939, Paříž) je francouzský matematik specializující se na teorii vlnek (waveletů). Roku 2017 obdržel Abelovu cenu.[1]

Narodil se v židovské rodině, vyrůstal v Tunisu. Vystudoval na École normale supérieure, poté působil na univerzitě ve Štrasburku (1966), na univerzitě Paris-Sud (1966-1980), École polytechnique (1980-1986), na univerzitě Paris-Dauphine (1986- 1995), v Centre national de la recherche scientifique (1995–1999) a poté na École normale supérieure (1999-2003).[2]

Začínal teorií čísel, definoval například množiny (Meyerovy množiny), které slouží k popisu kvazikrystalů. Poté přesunul svůj zájem na harmonickou analýzu. A nakonec na vlnky. Definoval tzv. ortogonální symetrickou vlnku, tzv. Meyerovu vlnku. Jeho teorie mají praktické dopady v informačních technologiích a při tvorbě počítačového softwaru, zejména umožnily efektivnější komprimaci dat.[3] Pomohly rovněž detekovat gravitační vlny projektem LIGO.

  1. Teorie vlnek pomohla zmenšit data na minimum. Její autor za ni obdrží matematickou nobelovku. Plus [online]. 2017-05-23 [cit. 2019-03-26]. Dostupné online. 
  2. Yves Meyer. www.nasonline.org [online]. [cit. 2019-03-26]. Dostupné online. 
  3. KŘÍŽEK, Michal. Abelova cena v roce 2017 udělena za teorii waveletů. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. Roč. 2017, čís. 62/3, s. 161–170. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]