Hřib červený
 Hřib červený | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | hřibotvaré (Boletales) |
| Čeleď | hřibovité (Boletaceae) |
| Rod | hřib (Hortiboletus) |
| Binomické jméno | |
| Hortiboletus rubellus (Krombh.) Simonini, Vizzini et Gelardi 2015 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hřib červený (Hortiboletus rubellus (Krombh.) Simonini, Vizzini et Gelardi 2015) je méně běžná teplomilná houba z čeledi hřibovitých. Prosperuje i v lokalitách ovlivněných činností člověka a v důsledku variabilního zbarvení může být snadno zaměněn s několika příbuznými druhy.[1]
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]
- Boletus rubellus Krombh.[1] 1836
- Boletus versicolor Rostk.[2] 1844
- Xerocomellus rubellus (Krombh.) Šutara[1] 2008
- Xerocomus rubellus (Krombh.) Quél.[1] 1896
- Xerocomus versicolor (Rostk.) Gilbert[3] 1931
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]V současnosti je hřib červený klasifikován jako samostatný druh. Dříve byl ale některými mykology považován za poddruh[3] nebo formu hřibu žlutomasého - babky (Xerocomellus chrysenteron).
Vzhled
[editovat | editovat zdroj]_Qu%C3%A9let_171326.jpg)
Makroskopický
[editovat | editovat zdroj]Klobouk dosahuje 35-65 (až 90) milimetrů. V mládí je sytě, živě až tmavě červený, postupně - především na světlejších stanovištích - bledne až do pleťových odstínů. Povrch má v mládí sametový, později plstnatý až krupičkatý.[1]
Rourky a póry jsou v mládí světle až sytě žluté, později se barví do žlutoolivova.[1]
Třeň může být ve spodní části zesílený, zbarvený bývá načervenale, někdy až červeně, nahoře světleji - do žluta nebo žlutooranžova.[1]
Dužnina poškození modrá až zelená, zejména v případě starších plodnic. Je měkká, nakyslé chuti a snadno hnije.[4] Voní nenápadně.[4] Houba je jedlá, ale kvalitativně na nízké úrovni - srovnatelná se zástupci skupiny babek.
Mikroskopický
[editovat | editovat zdroj]Výtrusný prach je hnědoolivový, medově hnědé spory dosahují 9 - 14 × 5 - 6 μm.[4]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Hřib červený je v některých krajích vzácný, v jiných hojný. Jde o teplomilný druh, který se vyskytuje v listnatých a smíšených lesích, případně na stanovištích ovlivněných činností člověka, jako jsou návsi, parky a hráze rybníků. Preferuje duby a lípy, fruktifikuje od července do října.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Roste v Evropě, Severní Americe (USA) a v Austrálii (Nový Zéland). Z evropských zemí to jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Chorvatsko, Estonsko, Francie, Gibraltar, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko a Švédsko.[5]
V rámci chráněných území České republiky je hřib červený známý mimo jiné na následujících lokalitách:
Záměna
[editovat | editovat zdroj]Plodnice, které nejsou vybarvené sytě červeně, mohou být zaměněny za:
- hřib Engelův (Hortiboletus engelii) - báze třeně se na řezu zbarvuje oranžovočerveně
- hřib mokřadní (Xerocomellus ripariellus) - preferuje výrazně vlhká stanoviště, báze třeně na řezu výrazně modrá
- hřib meruňkový (Rheubarbariboletus armeniacus)
- hřib Markův (Xerocomellus marekii)
- hřib políčkatý (Xerocomellus cisalpinus) - vzácný druh, klobouk bez červeného zbarvení, báze třeně výrazně modrá
_Watling_%26_A.E._Hills_254673.jpg)
Obecně se od nich odlišuje obvykle nepopraskanou pokožkou klobouku. Určení se provádí mikroskopicky - hřib červený má užší hyfy pokožky klobouku.[1]
Ochrana
[editovat | editovat zdroj]Hřib červený je sice jedlý (kvalitativně dosahuje nízké úrovně podobně jako hřib žlutomasý, snadno plesniví), ale s ohledem na rozšíření by neměl být sbírán ke konzumním účelům.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib červený, s. 218.
- ↑ DERMEK, Aurel; LIZOŇ, Pavel. Malý atlas húb. Bratislava: spn, 1980. 548 s. Kapitola Hríb zrnitohlúbikový odfarbený, s. 416. (slovensky)
- ↑ a b c PILÁT, Albert. Naše houby. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Brázda, 1952. 335 s. Kapitola babka.
- ↑ a b c DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. 256 s. Kapitola Suchohríb karmínový, s. 149. (slovensky)
- ↑ Boletus rubellus [online]. Gwannon.com [cit. 2013-03-06]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ DECKEROVÁ, Helena. Vyšší houby (makromycety) PP Hraniční meandry Odry. Časopis obyvatel Horní Odry. 2006, čís. 1, s. 33–34. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-12. Archivováno 12. 9. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ BERAN, Miroslav; ŠPINAR, Pavel. Mykoflóra hráze rybníka Luční na Táborsku. In: Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích - Přírodní vědy. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1996. S. 35–58.
- ↑ HLAVÁČEK, Jiří. Přehled našich hub hřibotvarých (Boletales). In: HLAVÁČEK, Jiří; SMOTLACHA, Miroslav. Mykologický sborník (Časopis českých a slovenských houbařů). Praha: Česká mykologická společnost, 2000. ISSN 0374-9438. Kapitola Boletus rubellus Krombholz, hřib červený, s. 4.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hřib červený na Wikimedia Commons - Galerie hřib červený na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo červený ve Wikislovníku
Taxon Xerocomellus rubellus ve Wikidruzích- BioLib.cz – Xerocomellus rubellus (hřib červený) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
