Hřib plavý
 Hřib plavý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | hřibotvaré (Boletales) |
| Čeleď | hřibovité (Boletaceae) |
| Rod | hřib (Hemileccinum) |
| Binomické jméno | |
| Hemileccinum impolitum (Fr.) Šutara 2008 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hřib plavý (Hemileccinum impolitum (Fr.) Šutara,[1]) též hřib nelesklý) je houba z čeledi hřibovitých. Je nejedlá,[2] poměrně vzácná a roste obvykle zejména pod duby. Před rokem 1985 byl ztotožňován s hřibem skvrnitým.[3]
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]- Boletus aquosus Krombh.[4] 1836
- Boletus impolitus Fr.[1] 1838
- Hemileccinum impolitum (Fr.) Šutara[1] 2008
- Leccinum impolitum (Fr.) Bertault[1] 1980
- Xerocomus impolitus (Fr.) Quél.[1] 1888
- hřib nelesklý
- hřib plavý[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Klobouk dosahuje 60–130 (170) milimetrů, povrch je jemně plstnatý, krémový, světle šedý až šedoolivový, ve stáří částečně olysalý s lehkým hnědým nádechem. Rourky a póry jsou zbarveny světle až sytě žlutě, ve stáří žlutoolivově. Třeň je na povrchu bělavě žlutý a krytý nenápadnými šupinkami.[1] Dužnina je v oblasti klobouku žlutá, jinak bělavá až bledožlutá, ve spodní části třeně nahnědlá[1], voní nakysle,[5] barevně je neměnná.[6]
Vůně plodnic připomíná jodoform (především na bázi třeně a ve stáří),[6] kvůli chemickému pachu proto není vhodný pro kuchyňské zpracování.[1] Starší plodnice jsou z tohoto důvodu prakticky nepoživatelné.[7]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Hřib plavý je poměrně vzácný, preferuje nižší polohy, světlé listnaté lesy, především pak jejich okraje. Objevuje se i na hrázích rybníků, ve stromořadích[6] a parcích.[1] Typickým mykorhizním symbiontem je dub, vazba na jiné listnáče (habr, buk, lípa)[6] je méně obvyklá.[1] Fruktifikuje od konce května do konce září.[1]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Roste v Evropě a Severní Americe (Kanada). Z Evropských zemí jsou to Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Gibraltar, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Norsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království (plus Ostrov Man), Španělsko a Švédsko.[8]
V rámci chráněných území České republiky byl hřib plavý popsán mimo jiné na následujících lokalitách:
- Chuchelský háj[9] (Praha)
- Jílovka[10] (okres Česká Lípa)
- Lipovka – Grado[11] (okres Praha-východ)
- Luční[12] (okres Tábor)
- Vrbenské rybníky[13] (okres České Budějovice)
- Žernov[14] (okres Pardubice)
Roku 2008 byl objeven u obce Holany poblíž rybníků u severní hranice CHKO Kokořínsko.[15]
Záměna
[editovat | editovat zdroj]Vzhledem se nejvíc blíží příbuznému hřibu skvrnitému (Hemileccinum depilatum (Redeuilh) Šutara 2008), který se liší hladkým (nikoli plstnatým) povrchem klobouku a rovněž vykazuje jodoformový zápach.[1] Od dalších podobných hub se liší výskytem, jodoformovým pachem a barevně neměnnou (nemodrající) dužinou.
- hřib přívěskatý (Butyriboletus appendiculatus) – hnědavý až hnědorezavý klobouk, žlutá síťka, nenápadná vůně
- hřib horský (Butyriboletus subappendiculatus) – roste ve vyšších polohách, pod jehličnany, žlutá síťka, nenápadná vůně
- hřib medotrpký (Caloboletus radicans) – modrá, může vykazovat pach močoviny, dužnina je hořká
- hřib Fechtnerův (Butyriboletus fechtneri) – výrazně modrá, báze třeně karmínově zabarvená
Ochrana
[editovat | editovat zdroj]Tato vzácná houba je vedena v Červeném seznamu hub České republiky jako téměř ohrožený druh (NT).[1][3] Neměla by se proto sbírat pro kuchyňské účely a její nálezy by měly být oznámeny místnímu mykologickému pracovišti.[1]
Toxicita
[editovat | editovat zdroj]Mykologická literatura není zcela jednotná co do vlivu na lidský organismus po konzumaci. Zpravidla bývá uváděn jako nejedlý, ale bývá klasifikován i odlišně. Český mykolog František Skyva (1880–1966) po vlastním experimentu houbu výslovně nedoporučoval ke kuchyňskému použití: „Dusil jsem doma několik exemplářů. Záhy byl cítit skoro nesnesitelný zápach po karbolu jako v nemocnici, který ani dalším dušením nezmizel, takže jsem byl nucen otevřít okna.“ Dále popisuje, že ve 14 hodin ochutnal několik lžic pokrmu připraveného s vajíčkem a i přes jinak dobré trávení zaznamenal silné obtíže: „V 16,30 dostavila se zmalátnělost, časté a nepříjemné krkání s karbolovým zápachem. Pak počala bolet hlava v zátylí a dostavilo se nutkání ke zvracení.“ Nakonec se zdravotní stav experimentátora zlepšil, houbu ale na základě vlastní zkušenosti výslovně nedoporučoval ke konzumaci.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib plavý, s. 208.
- ↑ a b PILÁT, Albert. Naše houby II. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1959. 345 s. Kapitola hřib plavý.
- ↑ a b HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006 [cit. 2012-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-09.
- ↑ DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. Kapitola Hríb plavý, s. 157. (slovensky)
- ↑ GRÜNERT, Helmut; GRÜNERT, Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. 287 s. ISBN 80-85830-91-4. Kapitola Hřib plavý, s. 208.
- ↑ a b c d PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. Kapitola Hřib plavý, s. 718.
- ↑ HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib plavý, s. 343–344.
- ↑ Boletus impolitus [online]. Gwannon.com [cit. 2012-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Česká mykologická společnost. Krátká prezentační elektronická zpráva o plnění projektu č. DAG/54/11/007808/2011 [online]. Praha: Česká mykologická společnost, 2012 [cit. 2013-09-21]. Dostupné online.
- ↑ VIŠŇÁK, Richard. Plán péče pro přírodní rezervaci Jílovka na období 2010-2019 [online]. 2010 [cit. 2015-03-24].
- ↑ CHVOJKA, Aleš. houbařská nápovědna - zamykání lesa. Zpravodaj města Čelákovic. Únor 2013, s. 14. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ BERAN, Miroslav; ŠPINAR, Pavel. Mykoflóra hráze rybníka Luční na Táborsku. In: Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích - Přírodní vědy. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1996. S. 35–58.
- ↑ ALBRECHT, Josef. Chráněná území ČR VIII. - Českobudějovicko. Praha: AOPK ČR, 2003. 808 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Vrbenské rybníky, s. 144–145.
- ↑ MIKESKA, Miroslav, Romana Prausová, Světlana Vránová, Lukáš Řádek. Plán péče pro přírodní rezervaci Žernov na období 2010 - 2019 [online]. pardubickykraj.cz, 2004-10-30, rev. 2010-02-23 [cit. 2012-11-24]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ POLÁK, Michael. Mykolog objevil na Českolipsku unikátní houby. IDNES.cz [online]. 2008-07-27 [cit. 2012-09-21]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Galerie hřib plavý na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu hřib plavý na Wikimedia Commons
Taxon Boletus impolitus ve Wikidruzích- BioLib.cz – Hemileccinum impolitum (hřib plavý) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
