Přeskočit na obsah

Wikipedista:VanDuijkeren/Jaroslav Hanf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jaroslav Hanf (19.2.1888 - 21.2.1958) byl profesionální voják, sloužil v rakousko-uherské a v československé armádě, za 2. sv. války v tzv. vládním vojsku. Věnoval se jezdeckému sportu. V roce 1924 se účastnil Olympijských her v Paříži a v roce 1928 OH v Amsterodamu. Byl členem Čs. jezdeckého svazu a působil jako rozhodčí.

pplk. Jaroslav Hanf
Narození19. února 1888
Vacanovice
Úmrtí21. února 1958
Milotice nad Bečvou
Národnostčeská
Povolánívoják
Aktivní roky1908-1947

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Hanf se narodil 19. 2. 1888 ve Vacanovicích u Přerova. Jeho otec byl původně hostinským ve Vacanovicích,[1] později laborantem při fyzikálním ústavu C.k. české vysoké školy technické v Brně,[2] kam se rodina přestěhovala. Hanf přestoupil po páté třídě brněnského českého gymnázia na dělostřeleckou kadetku ve Vídni (tři ročníky)[3] a Traiskirchenu (jeden ročník). Kromě češtiny uměl dokonale německy, pozdější pobyty v Karpatech a na Bukovině přispěly k jeho dobré znalosti ukrajinštiny, polštiny a ruštiny slovem i písmem. Anglicky znal jen částečně.[4] Celý život byl profesionálním vojákem.

Vojenská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Rakousko-Uhersko

Jeho služební doba v armádě začíná vstupem do rakousko-uherské armády 18.8.1908, kdy nastoupil do dělostřeleckého pluku - Feldkanonenregiment, č. 31 (od roku 1916 pod č. 30).[5] Působil v Stanislavově (dnes Ivano-Frankivsk, Halič)[6] jako instrukční důstojník v jednoroční škole a jako výcvičný důstojník v jízdě a v obsluze děla.

Po vypuknutí první světové války byl již od 1. 8. 1914 na ruském bojišti v Bukovině a v Haliči[7]- jako 1. důstojník u velitelství baterie, od konce srpna 1915 jako velitel baterie. Konec války ho zastihl na srbském bojišti, kde byl od 15. října 1918 do 11. listopadu 1918. Během války byl několikrát vyznamenán.[8]

První republika

Přihlášku do československé armády podal 28.12.1918,[9] po složení přísahy byl od 15. 1. do 14. 3 1919 velitelem baterie číslo 3 4. čs. lehkého dělostřeleckého pluku[10] a velitelem asistenčního oddílu ve strážní službě ve Vítkovicích a Mor. Ostravě.[11] Jakou funkci tento oddíl měl v právě probíhající polsko-české sedmidenní válce, není známo.

Od 15. 3. do 31. 12. 1919 konal službu na Slovensku, kde probíhala maďarsko-československá válka. Československý dělostřelecký pluk čís. 4 (od r. 1920 č. 6) byl přidělen dne 2. dubna 1919 3. pěší divizi, které velel gen. francouzské armády Hennocque. Hanf se účastnil 22. 5. střetu u Šalgov-Tarjan (Salgotarjan), 4.6. u Rimavských Zalužan a 7.6. u Kokavy nad Rimavicou jako velitel baterie. Za mobilizace v r. 1921 byl velitelem záložního oddílu dělostřeleckého pluku 6 v Brně.

Téměř celý rok 1920 působil jako učitel dělostřelecké ekvitační školy v Olomouci. V letech 1921-1922 byl frekventantem učitelské školy jezdeckého ústavu v Hodoníně s velmi dobrým prospěchem.[12] 15. listopadu 1922 byl přidělen k dělostřeleckému učilišti v Olomouci jako učitel jízdy, kde působil jeden rok, aby pak odešel do Staré Boleslavi jako frekventant výcvikového střediska pro Olympijské hry v Paříži. To už byl štábním kapitánem. Od 1. srpna 1924, tedy po pařížských olympijských hrách, působil další tři roky na dělostřeleckém učilišti v Olomouci jako velitel oddílu a instruktor jízdy. Od 1.9.1927 se připravuje, to ve funkci majora, na další olympijské hry ve vojenském jezdeckém učilišti v Pardubicích. Od konce října 1928 je velitelem III/2. oddílu dělostřeleckého pluku 2 ve Stříbře, kde působí čtyři roky. V prosinci 1928 byl povýšen na podplukovníka. Od října 1932 je pověřen velením nově sestaveného oddílu 82 s různými místy působení na severní Moravě. Za úspěšnou činnost mu bylo uděleno pochvalné uznání.[13] Po roce převezme znovu velení III/2. oddílu ve Stříbře. Od 15. 7. 1934 působí v dělostřeleckém učilišti v Olomouci, a to jako velitel ekvitací. Také zde za činnost velitele ekvitací a cvičitele jízdy dostal pochvalné uznání. Byl oblíben a ve velké vážnosti.[14] V prosinci 1935 je přemístěn do Vranova nad Topl’ou na východním Slovensku jako velitel dělostřeleckého oddílu 84. Po dvou letech se i s oddílem vrací do Čech – do Týna nad Vltavou.[15] I přes povýšení na podplukovníka v roce 1929 je jím i při zrušení čs. armády v roce 1939, přestože je v posudcích označován za vhodného povýšení, dokonce explicitně způsobilého velení dělostřeleckým plukem.[16] Po celou kariéru byl posuzován jako vynikající důstojník,[17] který má velmi dobrý vliv na podřízené a v nejvyšší míře udržuje kázeň u mužstva i důstojníků.[18]

Druhá světová válka

Od 16. 9. 1939[19] byl členem vládního vojska. Byl velitelem 11. praporu, který byl podřízen Zasazenému inspektorátu II a sídlil v Kostelci nad Orlicí. Tento prapor měl 21 důstojníků, 395 členů mužstva a 24 koní.[20] V srpnu 1940 byl Hanf povýšen na plukovníka.[21]

V období 1. 1. 1942 – 19. 3. 1943 přechovával Hanf ve svém bydlišti v Miloticích nad Bečvou Františku Skořepovou s dcerou. Její manžel štábní kapitán Bohuslav Skořepa byl za odbojovou činnost v Obraně národa 1941 zatčen a v březnu 1943 popraven ve Vratislavi (Wroclawi).[22] Syn Zdeněk odešel v červnu 1939 do zahraničí, v Anglii se stal letcem RAF, v lednu 1942 byl sestřelen. Je prohlášen za nezvěstného.[23][24]

V květnu 1944 byla velká část vládního vojska, kterému Němci nedůvěřovali jako potenciálnímu bezpečnostnímu problému,[25] přesunuta do Itálie. Hanf byl se svým 11. praporem (posádkový oddíl Kostelec nad Orlicí) umístěn ve Fossanu mezi Turínem a Janovem, krátce na to byli přesunuti do prostoru Cassano d'Adda-Peschiere. Tam s vědomím Hanfa jako velitele praporu, došlo ke kontaktu s partyzány a přechodu několika vojáků k nim. Později byl prapor umístěn v Coccagliu šest kilometrů severně od Chiari mezi městy Bergamo a Brescia.[26] Hanf patřil k důstojníkům, kteří byli zasvěceni do příprav přechodu 11. praporu k partyzánům, jenž byl organizován členem milánského výboru Josefem Chmelíkem.[27] K přechodu nedošlo, protože vládní vojsko bylo mezitím Němci odzbrojeno a partyzáni o vojáky beze zbraní neměli uplatnění.[28]

V říjnu 1944, kdy generál Ingr organizoval vznik samostatných československých jednotek v Itálii z jednotek vládního vojska a slovenských jednotek a jejich vyzbrojení Spojenci, zabezpečoval Hanf společně s pplk. Kautským[29] spojení mezi vládním vojskem v Itálii a 2. slovenskou technickou divizí. Byl napojen jmenovitě na pplk. Kmicikieviče,[30] velitele této divize, který připravoval její přechod k italským partyzánům.[31]

V lednu 1945 byl Hanf členy vojenského revolučního výboru vládního vojska vybrán jako jeden z čtyř důstojníků předurčených k vedení eventuálních vojenských akcí většího rozsahu, které už nemohl vést generál Pražák a jeho štáb, protože byli z rozhodnutí Němců přesunuti zpět do Prahy.[32] Po uzavření míru byl plukovník Hanf v Itálii vyznamenán odznakem odboje na slavnosti v Povegliano 5. července 1945 za přítomnosti velitele čs. vojsk v Itálii pplk. gšt. Podhory a velitele 1. čs. divize pplk. jezd. Kmicikieviče.[33]

Vládní vojsko bylo rozpuštěno výnosem 11. 5. 1945, vznikla z něj Československá samostatná brigáda rozdělená na tři pluky (Hanf byl velitelem 3. pluku[34]), která se 16. července vrátila do Československa.

1945-1958

16. prosince 1946 byl Hanf povolán do činné služby jako podplukovník československé branné moci[35] poté, co šetření prokázalo, že ve vládním vojsku kryl odchod vojáků svého oddílu k partyzánům, byl důvěrníkem 11. praporu a později členem vojenského národního výboru v Itálii. 1. února 1947 je přeložen do výslužby, k dispozici 1. oblasti [36] s výslužným 57 120 Kčs a zvláštním přídavkem pro ženaté 3 600 Kčs ročně. Bylo mu 59 let.

Usadil se ve svém domě v Miloticích nad Bečvou a po nějaké době se stal vedoucím kuchyně v národním podniku Elektro-Praga. V roce 1953 podalo okresní vojenské velitelství (OVV) v Hranicích se souhlasem krajského vojenského velitelství (KVV) v Olomouci, návrh na snížení jeho odpočinkového důchodu na polovinu.[37] Návrh, který byl podán na základě informací místní organizace KSČ v Miloticích s odůvodněním, že jmenovaný byl horlivým služebníkem dřívějšího kapitalistického řádu, že neprojevuje kladný poměr k lidově demokratickému zřízení, že se staví záporně k budovatelskému úsilí pracujícího lidu a k socialistické výstavbě vlasti a že jeho manželka je původem Němka, byl pozměněn v květnu 1953 na snížení o 20%. Proti snížení důchodu se Hanf odvolal. Prošetření na základě odvolání zjistilo, že činnost a chování jmenovaného nezakládá skutkovou podstatu k opatření podle par. 2 vl. nař. č. 22/1953 Sb., zejména nebylo prokázáno, že jednáním projevuje nepřátelství k lidově demokratickému zřízení – a proto bylo rozhodnuto 5. listopadu 1953, že mu se zpětnou platností k 1. červnu 1953 byl zase uznán důchod původní.[38]

Sportovní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Hanf byl výborným jezdcem, od počátku své vojenské kariéry se věnoval jezdeckému výcviku jako učitel. Sám se soustředil na jezdecký sport – drezuru. Po předolympijské přípravě ve Staré Boleslavi se účastnil Olympijských her 1924 v Paříži. Individuálně skončil na devatenáctém místě ze čtyřiadvaceti jezdců. Ze čtyř Čechoslováků byl v pořadí třetí.[39] Jezdil na koni Elegant. I o čtyři roky později byl považován za jednoho z nejlepších čs. jezdců, jeho kůň Elegán byl ještě na předolympijských závodech „živý, sympatický kůň, ale […] ve cvalu našlapuje vzadu příliš ze široka, což činí nepěkný dojem, rovněž jeho poloviční překroky v klusu nejsou ještě dokonalé. Štkpt. Hanfovi, jednomu z našich nejlepších jezdců, se jistě ještě podaří opraviti tyto vady.“[40] To se asi z velké části podařilo, protože Elegán s Hanfem skončil na OH sedmnáctý z devětadvaceti jezdců.[41]

Jaroslav Hanf byl členem Československého jezdeckého svazu a působil jako rozhodčí na závodech drezury, jak za války[42] tak v padesátých letech.[43]

Zemřel dva dny po svých sedmdesátých narozeninách 21.2.1958.

  1. ↑ matrika [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ C.K. česká vysoká škola technická v Brně. Program na studijní rok. Roč. 1905-1906, s. 71 [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Prvopis kvalifikační listiny, záznamní list 1
  4. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Kvalifikační listina část 1 s. 2. Většina základních údajů v tomto článku pochází z čistopisu Kvalifikační listiny část 1, která už dále nebude uváděna jako zdroj. Uváděny budou jen jiné prameny. 
  5. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Hauptgrundbuch s. 2, Přihláška do Čs. armády udává rok přejmenování pluku 1914.
  6. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Hauptgrundbuch s. 2
  7. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Přihláška do Čs. armády s. 2  
  8. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Kmenový list  s. 9 
  9. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Toto datu uvádí Přihláška do Čs. armády. Podle Osobního výkazu s. 1 nastoupil do čs. armády 22.11.1918 a přihláška byla podána 31.12.1918.
  10. ↑ Dělostřelecký pluk číslo 4 dostal v roce 1920 číslo 6. [online]. [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Osobní výkaz s. 2
  12. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Hauptgrundbuch s. 4 
  13. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Opis pochvalného uznání z 25.9.1933, podepsán gen. Eminger.
  14. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Pochvalné uznání z roku 1935, diplom.
  15. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Kvalifikační listina  část II 1938 s. 1.
  16. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Kvalifikační listina část II 1937 s. 3 a Kvalifikační listina část II 1936 s. 3
  17. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Zápis o posudcích s. 2 .
  18. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Prvopis kvalifikační listiny Záznamní list s. 3.
  19. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Datum uváděno v Dotazníku z 13.12. 1946, ve Výpočtu služební doby ke dni 30/6 1943 P1130472 je udáno 1.7. Také Kmenový list uvádí datum 30.6. jako datum, kdy byl propuštěn ze svazku čs. armády a převeden do počtu Vládního vojska protektorátu Čechy a Morava podle vlád. nařízení ze dne 6.5.1939 Sb.z.s. n./:167 – X – 1939:/
  20. ↑ KUŽVART, Jan. Vládní vojsko a jeho role za 2. světové války [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  21. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Kmenový list s. 8.
  22. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Dotazník ministerstva vnitra z prosince 1945 s. 2. Bohuslav Skořepa byl popraven 26. 3. 1943. Manželka s dcerou byly u Hanfů do svého zatčení 19.3.1943.
  23. ↑ Zdeněk Skořepa [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  24. ↑ Nezapomínáme - události a osobnosti Hustopečska. Husotpeče: Městys Hustopeče ve spolupráci s Obecním úřadem Milotice, 2014. 
  25. ↑ Vládní vojsko a jeho platné nasazení v Itálii [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  26. ↑ VESELÝ, Jiří M.; STAUDEK, František. Čs. odboj v Italii. II rozšířené. vyd. Olomouc: Edice Krystal, 1948. S. 107. 
  27. ↑ Veselý-Staudek s. 114
  28. ↑ Veselý-Staudek, s. 122
  29. ↑ ŠTEFANSKÝ, V. Slováci v talianskej rezistencii. Historie a vojenství. 1991, čís. 3, s. 107. 
  30. ↑ Veselý-Staudek, s. 142
  31. ↑ Jaroslav Kmicikievic [online]. [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  32. ↑ Veselý-Staudek, s. 156
  33. ↑ ŠTKP. SÝKORA, ?. Zvláštne vydanie. Naše noviny v Itálii. 1945-07-05. 
  34. ↑ 3. pluk [online]. [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  35. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Kvalifikační listina - příloha 1946.
  36. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Kmenový list s. 10.
  37. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Návrh na snížení důchodu OVV v Hranicích, poř. č. 4. Rukou připsáno, že Komise HKS a HPS se usnesla snížit důchod o 20%, podpis nečitelný, razítkové datum 21.5.53
  38. ↑ VÚA–VHA, Sbírka osobních listin, Jaroslav Hanf. Nález Odvolací komise důchodová u MNO čj. 545 – OK/1953. Na cyklostylovaném dopise je už dáno datum od 1. června 1953, zatímco jméno, důvod a výška důchodu jsou doplněny na stroji. Proškrtat se muselo o jaký typ důchodu jde. Také odůvodnění původního návrhu muselo být opraveno z předtištěného „dosud svým jednáním projevuje nepřátelský postoj k lidově demokratickému zřízení“ na „dosud neprojevuje kladný postoj k ….“
  39. ↑ Výsledky OH 1924, drezura koní. [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  40. ↑ čsp. Dostihový a jezdecký sport, roč. II, č. 23, 10. června 1927, s. 5.
  41. ↑ Výsledky OH 1928, drezura koní. [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  42. ↑ Předsedal např. soudcovskému sboru viz čsp. Vládní vojsko roč. 4 1942-43 č.2  str. 53
  43. ↑ Jaroslav Hanf sedmdesátníkem (O rozhodčím jezdeckého sportu.) Jezdectví – Lukostřelba – Šerm, roč. 10. 1958, č. 2, s. 44
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:VanDuijkeren/Jaroslav_Hanf&oldid=23578016“