Wikipedista:Pediewiki/Pískoviště 1

Řetězový most v Děčíně byl most přes Labe nesoucí jméno císařovny Alžběty, známé jako Sisi.

Situace

Dne 8. dubna 1851 byla otevřena trať Praha – Drážďany, která vedla po levém břehu Vltavy a Labe. Podle smlouvy mezi císařskou vládou Rakouskou a královskou vládou Saskou, učiněné dne 31. prosince 1850 bylo vlakové nádraží v Podmoklech (Bodenbachu) určeno jako jediná a společná přestupní stanice pro železniční provoz železničních správ obou států na česko-saské dráze. Severní státní dráha postavila v obci Podmokly na pozemcích hraběte Thun-Hohenstein pohraniční stanici mezi Rakouskem a Saskem. Hospodářský potenciál dráhy i nádraží mohl být plně využit jen v případě dobrého silničního spojení s okolím. Město Děčín leželo na protilehlém břehu Labe, a proto musel být vystavěn most.

Most císařovny Alžběty

Děčínští obchodníci a průmysloví podnikatelé (v čele s textilním továrníkem Johannem Josefem Münzbergem (1799-1878) ze Starého Města) a hrabě František Antonín Thun založili akciovou společnost na výstavbu a provoz mostu. Původní projekt vyhotovil Josef Emanuel Schnirch. Projekt upravil která v letech 1853 -1855 postavila řetězový most. Vystavěla ho firma Schertz z Pirny podle plánů inženýra Wernera, který pozměnil původní projekt J. Schnircha (zmenšení rozpětí mezi pilíři). Architektonickou úpravu mostu navrhl B. Grueher. K jeho stavbě byly využity původní kamenné podpory a plzeňští škodováci jej snýtovali za jediný rok. Požár řetězového mostu a výstavba nového Tyršova mostu Ocelový most přes Labe, postavený v roce 1933 plzeňskými Škodovými závody na místě staršího řetězového mostu. Generální oprava konstrukce se uskutečnila v letech 1996 - 1997. Po otevření železniční dráhy z Prahy do Drážďan na levém labském břehu (1851) se přemostění řeky stalo pro město Děčín životně důležitou podmínkou. Napojení území na pravém břehu Labe na železnici podnítilo rozvoj průmyslu a obchodu na celém Děčínsku. Most, jenž nesl jméno císařovny Alžběty, byl jedním z největších řetězových mostů v Čechách. Když s rozvojem automobilové dopravy přestala konstrukce mostu odpovídat zvyšujícím se technickým nárokům i rostoucí frekvenci, bylo třeba nové řešit dopravní situaci ve městě. Ačkoli Děčínští usilovali o zachování řetězového mostu jako významné stavební památky a o výstavbu nového moderního mostu na některém z dalších míst, zvítězilo ekonomické hledisko státu: úsporné osazení nové konstrukce na pilíře demontovaného starého mostu. Nový most byl pojmenován na paměť Dr. Miroslava Tyrše, významného děčínského rodáka. M. Tyrše

Stavba řetězového mostu přes Labe mezi Tetschenem a Bodenbachem začíná být vážná a na obou stranách řeky již bylo vynaloženo úsilí o nalezení dna pilířů .​​​​​​ Toho se brzy podařilo a nyní je vidět při jednání s majiteli domů v Bodenbachu , které musí být zbourány .​ Ty však podle zpráv zatím nevedly k žádným výsledkům , protože požadavky majitelů nemovitostí byly příliš enormní .​​​ Nákup materiálu začne ještě letos a stavba začne razantně příští rok na jaře .​​​​ V každém případě to naplní potřebu , která je zde dlouhodobě pociťována a provoz přes Labe , který se od zprovoznění sasko - české dráhy výrazně zvýšil , se ještě zvýší.

9. června 1854 odpoledne z Prahy přijedou jejich veličenstva císař a císařovna rakouská a pojedou na zámek hraběte Thuna v Tetschenu.

Alžběta Bavorská (Sisi) Svatba se uskutečnila v pondělí 24. dubna 1854

Přestavba silničního mostu přes Labe mezi Podmokly a Děčínem

Vybíralo se na něm mostné

Ředitelství železáren Witkowitz pro předběžnou koncesi na místní dráhu ze stanice Schönbrunn ve Slezsku přes Witkowitz do Radwanitz, navazující na Baron Rothschild Montanbahn Michalkowitz-Dombrau

Stavba vítkovického křídla k rudišti, pražírně rud a vysokým pecím.

Vedení železáren Witkowitz dostalo povolení k provedení technických přípravných prací pro normálněrozchodnou místní dráhu ze stanice Schönbrunn (výhradně soukromá KFNB) přes Witkowitz a Radwanitz až k výjezdu v místě (k. k. soukromá dráha Kaschau-Oderberger), event. jeden z Orlau ve stejných vedoucích vlečných tratích, zejména Baron v. Rothschitd'schen Montanbahn Michalkowitz-Dombrau ve smyslu stávajících norem po dobu šesti měsíců.

Stav 1909: Závodní dráha. Doprava mezi jednotlivými odděleními a stanicí severní dráhy Svinov-Vítkovice, Mor. Ostrava-Přívoz a Mor. Ostrava-Vítkovice děje se normální vlečnou dráhou v celkové délce 88 kilometrů, na kterých jezdí jako závodní majetek 21 nor- málních lokomotiv, 680 nákladních a 21 osobních vozů. V roce 1907 dopravilo se celkem 45,275.600 q různého zboží. Mimo to má závod 65 kilometrů úzkokolejné dráhy, na kteréž obstarává službu 27 lokomotiv a 1090 nákladních vozů. Na celé trati užito 360 výhybek o normální a 370 o úzké koleji. Délka veškerých mostů železničních obnáší 1880 m, z nichž jest 1460 metrů železných. Dále jest v upotřebení 10 mostních váh o nosnosti 30 až 40 tun. Minulého roku postaveno nové nádraží na půdě zábřežské. Závodním dráhy jest inspektor Alfred Schreyer,

„Vlajkovou" lodí vítkovické dopravy byly pojízdné mísiče zvané „Veronika". Jak tento název vznikl se neví, byl však všeobecně používán. Přezdívka pojízdného mísiče se přenesla i na halu, kde probíhaly opravy vyzdívek mísičů. Hale se tak říkalo „Veronikárna". Konstrukce Petra Burdy z roku 1984 uvezla na dvanácti železničních nápravách 300 tun surového železa. Závod Těžká mechanika zkonstruoval v roce xxxxxxx vylepšenou veroniku o nosnosti 350 tun.

Od roku 1979 se po vítkovických tratích vyvážely komponenty jaderných elektráren VVER 400 MW. Jednalo se o parní generátory o váze 165 tun a kompenzátory o váze 127 tun.

Po roce 1990

V roce 1992 zaměstnávalo středisko Doprava 1092 pracovníků. V roce 1997 to bylo 756 pracovníků. Většina železniční dopravy Vítkovických železáren probíhala v hutních provozech. V roce 1998 došlo k zastavení provozu vysokých pecí a tím i útlumu provozu Dolního nádraží. Snížil se počet pracovníků v této oblasti, klesl i počet lokomotiv z 9 na 3. Dalším důsledkem bylo, že PJ 107 (podnikatelská jednotka 107) byla vyjmuta z hutní divize a vloženo e VŽKG.do divize 900 jako jedno z obslužných středisek. Doprava v Horní oblasti měla zajišťovat dopravu surového železa z Vysokých pecí Ostrava a.s. po spojovací koleji mezi Novou hutí a vítkovickými železárnami.

František Friedl byl majitel firmy zabývající se instalací vodovodů, plynovodů a kanalizací. V roce 1909 svůj podnik prezentoval jako „Koncesovaný ústav pro vodovody a plynovody."

Kariéra

• budova městské pojišťovny v Praze.
• průkopnický rozvod vody umožňující řádnou péči o čepovací zařízení v restauračním zařízení
• dodavatel instalací v domě č.p. 238 v Husově ulici, který byl opravován Ústřední maticí školskou za nákladové ceny
• člen vedení Lázeňského družstva v království Českém

Soukromý život

František Friedl žil v manželství s chotí Emilií Friedlovou.Od roku 1903 byl členem Klubu českých turistů. Naopak v případě Československa se mnohým zdálo, že teprve po únorovém uchopení moci komunisty přichází pravý rozvoj spolupráce obou nyní i ve vnitropolitickém uspořádání spřízněných zemí. Chybí zatím dokument, který by doložil záměr jugoslávské vlády omezit nebo úplně zastavit příliv studentů i do Československa. V Praze sloužila Jugoslávcům hlavně bývalá kolej krále Aleksandra, která byla nyní přejmenována na Titovu. Titovy závodyJAN KALOUS-Nerozlučné přátelství; Návštěva maršála Tita v Československu a spolupráce bezpečnostních aparátů: Dopoledne 23. března 1946 navštívil J. B. Tito v doprovodu Antonína Zápotockého závod Ringhoffer-Tatra na Smíchově a v doprovodu ministra průmyslu Bohumila Laušmana vysočanskou ČKD.(S odvoláním na jugoslávské zdroje viz VOJTĚCHOVSKÝ, Ondřej: Laušman v Bělehradě. Několik dokumentů z bělehradských archivů k působení Bohumila Laušmana v exilu v Jugoslávii. In: Securitas Imperii, 2006, č. 14, s. 310.) Tato pohoda skončila až po příchodu nového ředitele závodu Fliegera v r. 1980. To byl protěžovaný „kádr“ pražského městského tajemníka KSČ Kapka, který jím byl do závodu dosazen „zvenčí“ ze závodu ČKD Polovodiče, proti vůli celozávodního výboru KSČ ČKD Elektrotechnika (ten navrhoval vlastní kádry: mne nebo ing. Iltise, vedoucího provozu Elektrické stroje). ČKD Dukla, národní podnik: 150 let strojírenské výroby. Technické zprávy. Praha: ČKD DUKLA, 1982, 108 s.

vyhláška 821 OSS Elbertzhagen Glassner vyhláška 968-973 Moravské železárny....Drátovny a šroubárny

Mého přítele z CZ nepustila komunistická strana a konstruktéra z Jawy od sportaků neuvolnil pan Křivka. Na naléhání pana Iraniho jsem vzal oba úkoly na sebe a jel sám - trouba. Tentokrát v Mysore už nebyl žádný Cech, jen my dva s manželkou.

Celý případ StB využila к boji proti národním socialistům. Rada lidí, se kterými se Křivka scházel, však patřila mezi agenty StB a nelze vyloučit, že skupina vznikla jako provokace státní bezpečnosti.

Odvolání proti uvedenému rozsudku Nejvyšší soud v Praze zamítl 23. 3. 1951 a Petr Křivka (21.10.1897) byl popraven 21.6. 1951 v Brně. 107 AMV ČR Praha, vyšetřovací spis V-2669 Brno (akce „Tábor"), Výpis ze zápisu o výpovědi Petra Křivky sepsané dne 23. 8. 1949. 108 Tamtéž, Zápis o výpovědi Antonína Kostrhúna z 25. 1. 1950. 109 Tamtéž, Návrh na dodání Antonína Kostrhúna do TNP z 16. 3. 1950. 110 Tamtéž, Sdělení velitelství stanice SNB Brno - Divadelní o šetření ve věci plk. v. v.

Sport

Do továrního týmu pro sezónu 1963 ho navrhl šéfkonstruktér Jan Křivka, ale ředitel VVZ Josef Jozíf to nepodepsal. Zachoval se ale к podřízenému, jak bylo jeho zvykem.

Zvítězit může jen ten nejlépe připravený. JAN KŘIVKA, místopředseda technické komise FIM</ref>

Gustav Šebor, prof. Ing. CSc.(*20.července 1947)

• VŠCHT Praha absolvoval v roce 1970 (Technologie ropy a petrochemie)
• dne 19. května 1976 byl proveden záznam č. 15973 ve složkách StB o osobě s krycím jménem SITO
• na VŠCHT Praha postupně ve funkcích asistenta, odborného asistenta, docenta a profesora (1997)
• děkan na Fakultě technologie ochrany prostředí
• vedoucí Ústavu technologie ropy a alternativních paliv
• člen redakčních rad časopisů Chemický průmysl a Petroleum and Coal
• člen dozorčích rad společností Unipetrol, a.s. a Pražská teplárenská holding, a.s.
• laureát medaile Emila Votočka 2. 7. 2015

1946: 14. června národní správce Teeragod 15. října 1946 do 16. května 1947

1947: 12.května 1947 Dechtochema

Literatura: , Asfaltolatexové emulze

Funkcionalistická vila Šebor stojí v ulici Na Hřebenkách č. 41. Pro Gustava Šebora, ředitele litvínovských závodů, ji postavil na konci 30. let 20. století světoznámý český architekt židovského původu Jacques Groag, žák Adolfa Loose.

Polsko jako kořist

Podepsáním Paktu Molotov-Ribbentrop se nacistické Německo a Sovětský svaz rozhodly zahájit válku proti Polsku, která přerostla ve Druhou světovou válku. Německo přepadlo Polsko 1. září 1939, Sovětský svaz vpadl do Polska 17. září 1939.

Dne 1. října 1939 v rozhlasovém projevu Winston Churchill, první lord Admirality, vyjádřil jisté pochopení: Mohli jsme si přát, aby ruské armády stály na současné linii jako přátelé a spojenci Polska, nikoli jako útočníci. Ale to, že by ruské armády měly stát na této linii, bylo zjevně nutné pro bezpečnost Ruska před nacistickou hrozbou.

Při obsazení východní poloviny Polska zajal Sovětský svaz několik set tisíc Poláků.

Role NKVD v zajateckých táborech

Dva dny po vpádu SSSR do Polska vydal šéf NKVD Lavrentij Berija příkaz č. 0308, kterým rozšířil běžnou zpravodajskou činnost o selekci zajatců. Řadoví vojáci byli posíláni do pracovních táborů, selektovaní zajatci byli soustředěni v táborech v Kozielsku, Starobielsku a Ostaszkowa. Jména zajatců byla napsána do některé z kategorií:

• Generálové, plukovníci a podplukovníci
• Majoři a kapitáni
• Poručíci, poddůstojníci a praporčíci
• Důstojníci a nižší velitelé policie, pohraniční stráže a četnictva
• Řadoví policisté, četníci, agenti vězeňské služby a rozvědky
• Úředníci, statkáři, kněží
• Bývalí důstojníci
• Bývalí policisté, zpravodajští agenti a četníci
• Špióni a podvratníci
• Továrníci a statkáři
• Členové různých kontrarevolučních a povstaleckých organizací

Spolupráce mezi hitlerovským Německem a SSSR pokračovala. Dne 29. prosince 1939 vydala Rada lidových komisařů SSSR usnesení číslo 2122-617 o vzájemné výměně zajatých Poláků mezi Němci a Sověty.

Konečné rozhodnutí

Dne 5. března zaslal lidový komisař pro vnitřní záležitosti SSSR Lavrentij Berija tajnou nótu č. 794/B (794/Б) Josifu Stalinovi: Na základě skutečnosti, že jsou všichni zarytí, nenapravitelní nepřátelé sovětského režimu, NKVD SSSR považuje za nutné zvážit uložení nejvyššího trestu-popravu, formou zvláštního příkazu.

Tyto čtyři archy papíru rozhodly o smrti tisíců Poláků

• 
• 
• 
• 

.Příkaz k vraždě navržený Berijou a podepsaný Stalinem, vrchním sovětským vůdcem, Klimentem Vorošilovem, významným maršálem Rudé armády, Molotovem, Sovětským diplomatem, a také Anastázem Mikojanem, vrchní autoritou Státního výboru obrany a souhlas k vraždě podepsaný Michailem Kalininem a Lazarem Kaganovičem

Popravy výstřelem do týlu

Hlavní vraždění bylo koncentrováno na třech místech (Katyň, Kalinin a Charkov), kde bylo dohromady pozabíjeno asi 15 000 lidí (důstojníci), na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno dalších 10 000 (většinou příslušníci inteligence). Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce 1941. Z důvodu neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí masakru, a to v rozmezí 15–28 tisíc lidí. Mezi zavražděnými byl například i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski, Xawery Czernicki či Jakub Wajda, otec režiséra Andrzeje Wajdy.

Konec smlouvy o přátelství

Dne 22. června 1941 byla zahájena operace Barbarossa. Německá vojska obsadila území Polska okupované Sovětským svazem. Překročila nejen hranici, kterou si nacistické Německo a Sovětský svaz dohodly tajným dodatkem paktu Molotov-Ribbentrop, ale překročila i hranici Sovětského svazu a postupovala dále na východ.

Zrod anti-hitlerovské koalice

Hned dne 22. června 1941 v rozhlasovém projevu prohlásil Winston Churchill: Každý člověk nebo stát, který bude pokračovat v boji proti nacismu, od nás dostane pomoc.

Dne 12. července 1941 byla uzavřena Anglo - sovětská dohoda, která byly vojenskou aliancí Spojeného království a Sovětského svazu proti Německu.

Dne 30. července byla podepsána dohoda mezi Polskem a SSSR, známá jako dohoda Sikorski-Majskij, protože ji podepsal předseda polské exilové vlády generál Władysław Sikorski a velvyslanec SSSR v Londýně Ivan Majskij. Byly obnoveny diplomatické vztahy a vláda SSSR uznala, že sovětsko-německé smlouvy z roku 1939 jsou neplatné.

Dne 24. září 1941 prohlásil Ivan Michailovič Majskij, sovětský velvyslanec v Londýně: Sovětský svaz hájí právo každého národa na nezávislost a územní celistvost své země a jeho právo vytvořit takový společenský řád a zvolit takovou formu vlády, kterou považuje za vhodnou a nezbytnou pro lepší podporu své hospodářské a kulturní prosperity.

Objevení hrobů

Kdy se německé úřady poprvé dozvěděly o existenci masových hrobů v Katyňském lese není známo. Objev hrobů byl pro nacisty příležitostí rozdmychat spor mezi Stalinem a polskou exilovou vládou. Po důkladné přípravě odstartovali kampaň ve vysílání německého rozhlasu 13. dubna 1943 senzační zprávou o objevu hromadných hrobů polských důstojníků. Německo do masívní protiruské kampaně zapojilo všechna média, tisk, rozhlas, film, plakáty.

Polská exilová vláda dne 17. dubna 1943 reagovala na německé oznámení o masakru žádostí Mezinárodnímu Červenému kříži o prošetření. požádala MVČK o neutrální vyšetřování. Dále vláda požadovala oficiální sovětské prohlášení o místě pobytu polských důstojníků.

V posledních dubnových dnech byli do Katyně k exhumaci obětí pozváni význační lékaři, kriminalisté a antropologové, např. prof. Saxen (Finsko), Dr. Orsos (Maďarsko), François Naville (Švýcarsko), dr. Vincenzo Palmieri (Itálie), dr. Marko Markov (Bulharsko), prof. MUDr. František Hájek z protektorátu Čechy a Morava. Po válce prof. Hájek i Markov budou za vlády komunismu ve svých zemích zatčeni a donuceni odvolat svůj podpis na protokolu. Prof. Palmieri i François Naville, kteří nebudou žádnému tlaku vystaveni, svá stanoviska nikdy nezmění. Z donucení přijeli do Katyně i novináři, spisovatelé a politici, aby se přesvědčili o bolševickém teroru. Mezi nimi byl i český spisovatel František Kožík, který o tom, co viděl, napsal reportáž a 30.

Postoj SSSR

V reakci na polské požadavky Stalin obvinil polskou vládu ze spolupráce s nacistickým Německem a přerušil s ním diplomatické styky.

13. dubna 1990, během návštěvy prezidenta Polské republiky Wojciecha Jaruzelského v Moskvě, Michail Gorbačov předal několik beden dokumentů ze sovětských archivů týkající se katyňského masakru a poprvé oficiálně přiznal, že zločin byl spáchán NKVD. Ve stejný den bylo v prohlášení státní agentury TASS oficiální „hluboké politování nad katyňskou tragédií“, „jedním z nejtěžších zločinů stalinismu“.

4. října 1992 předal ruský prezident Jelcin Polsku klíčový dokument: Stalinův souhlas s popravou zajatců. Dále předal ověřené kopie dokumentů týkajících se katyňského masakru a jeho utajování.

.

Katyňská lež, Osvětimská lež

Dne 25. října 2000 byl přijat zákon 405/2000 Sb,; § 261a: Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Nejviditelnější popírači jsou šiřitelé "osvětimské lži", ale český soud potrestal i další delikventy:

• Za popírání katyňského masakru potrestal dne 3. března 2023 Obvodní soud pro Prahu 7 bývalého místopředsedu KSČM Josefa Skálu osmiměsíční podmínkou se zkušební dobou na pět let. Skála se odvolal, odvolací soud potvrdil osmiměsíční podmínku, ale zkrátil zkušební dobu na 18 měsíců. Verdikt není pravomocný.
• Za výrok o někdejším romském táboře v Letech potvrdil 6. prosince 20022 odvolací Městský soud v Praze bývalému poslanci SPD Miloslavu Roznerovi půlroční podmíněný trest s odkladem na rok. Rozsudek je pravomocný.

Na konci dubna roku 2010 byly elektronické kopie základních dokumentů o masakru na příkaz prezidenta Medveděva zveřejněny na stránkách ruské Federální archívní agentury.

V listopadu 2010 ruská Státní duma schválila rezoluci, která prohlásila, že Katyňský masakr byl zločin provedený na přímý příkaz Stalina a dalších sovětských funkcionářů. V roce 2011 označil Katyňský masakr za zločin ruský prezident Dmitrij Medveděv a prohlásil: „Odpovědnost za tento zločin nese tehdejší vedení Sovětského svazu. Snahy o nějaké jiné verze se neopírají ani o historické dokumenty, ani o morální důvody.“