Přeskočit na obsah

Wikipedista:Mojmir Churavy/TestovaciStrankaDJ

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Rait
Narození1. června 1891
Třebichovice; Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. května 1942
koncentrační tábor Mauthausen; Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven
BydlištěKroměříž, Divišova 38
Národnostčeská
ObčanstvíRakousko-Uhersko, ČSR
Vzděláníměšťanská obchodní škola
Povolání
  • typograf (před I. sv. válkou);
  • kancelářský správce zemského úřadu v Užhorodě (v letech 1918–1938);
  • pracovník v obchodě, obchodník (v r. 1941)
ChoťLudmila Raitová (* 1902)

Antonín Rait (1. června 1891 Třebichovice – 7. května 1942 koncentrační tábor Mauthausen)[1] byl bývalý příslušník československých legií na Rusi. Za Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do protiněmeckého odboje. V roce 1941 byl v těsném kontaktu se členy paradesantního výsadku S1/R, pro které zajišťoval potravinové lístky a falešné osobní průkazy.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Antonín Rait se narodil 1. června 1891 v Třebichovicích. Absolvoval měšťanskou obchodní školu a před vypuknutím první světové války pracoval jako typograf. Byl členem místní sokolské organizace.[3][4]

První světová válka

[editovat | editovat zdroj]

V hodnosti svobodníka 8. zemského pěšího pluku rakousko-uherské armády na východní frontě padl v Lucku 30. srpna 1915 do nepřátelského zajetí. Do řad příslušníků československých legií na Rusi se přihlásil (neznámo kdy) ve stanici Žilevo – chemický závod – v Moskevské gubernii. Do 6. střeleckého pluku československých legií v Rusku byl zařazen od 15. září 1917 v hodnosti vojína.[5] Svoji vojenskou karieru v legiích zakončil nezraněn v téže hodnosti a u téhož legionářského útvaru a navrátil se do nově ustaveného Československa.[6][3][4]

Meziválečné Československo

[editovat | editovat zdroj]
Jindřich Klusák (1892–1967)

Po návratu do Československa pracoval od roku 1918 až do roku 1938 ve funkci kancelářského správce zemského úřadu v Užhorodě na Podkarpatské Rusi.[4][3][7] Tam se také seznámil s Ludvíkem Svobodou a jeho rodinou a stal se blízkým přítelem rodiny Svobodových.[8] V roce 1931 se rodina Svobodova vrátila zpět na Moravu (do Hranic na Moravě).[9]

Antonín Rait pobýval se svojí manželkou Ludmilou Raitovou (* 2. března 1902 Studénka, okres Nový Jičín)[10] – ženou v domácnosti – v Užhorodě až do jejich vynuceného odchodu z Podkarpatské Rusi v roce 1938. Po návratu na Moravu neměli Raitovi kde bydlet a nějaký čas žili (společně s rodinou dalšího legionáře Jindřicha Klusáka) v rodinném domě v Kroměříži, kde zůstala bydlet Irena Svobodová[9] po ilegálním odchodu (5. června 1939) svého chotě Ludvíka Svobody do Polska. Později bydleli manželé Raitovi v Kroměříži v Divišově ulici 38 a Antonín pracoval jako obchodník.[4]

Protektorát

[editovat | editovat zdroj]

Po nastolení protektorátu (15. března 1939) a obsazení Čech, Moravy a Slezska německými vojsky se vlastenecky smýšlející Antonín záhy zapojil v rámci protiněmeckého odboje do pomoci rodin pronásledovaných gestapem (zásoboval je potravinami a pomáhal jim opatřovat falešné osobní průkazy).[8] Obdobnou pomoc těmto lidem poskytovala i Irena Svobodová, která se navíc ještě podílela na organizování útěků bývalých důstojníků rozpuštěné československé armády do Polska.[9]

Parašutistický výsadek S1/R – organizovaný Československou vojenskou misí v SSSR (ČsVM) – byl do protektorátu vysazen u Dřínova v noci z 9. na 10. září 1941, jeho čtyři členové se rozptýlili ale nakonec se jim podařilo sejít se v Kroměříži u Svobodů. Parašutisté se nějakou dobu ukrývali jak v Kroměříži u Svobodů, tak jim azyl poskytl i Irenin bratr mlynář Eduard Stratil mladší (1906–1942) v Uherském Brodě jakož i Irenin druhý bratr (rovněž mlynář) Jaroslav Stratil (1910–1942) v Nezamyslicích.[9]

  • Irena Svobodová a její bratři
  • Irena Svobodová – manželka Ludvíka Svobody
    Irena Svobodová – manželka Ludvíka Svobody
  • Eduard Stratil mladší (1906–1942) – mlynář v Předbranském mlýně v Uherském Brodě
    Eduard Stratil mladší (1906–1942) – mlynář v Předbranském mlýně v Uherském Brodě
  • Jaroslav Stratil (1910–1942) – mlynář v Nezamyslicích
    Jaroslav Stratil (1910–1942) – mlynář v Nezamyslicích

Antonín Rait se od samého počátku zapojil do účinné podpory členů výsadku S1/R[3][4] především tím, že pro ně zajišťoval potravinové lístky a falešné průkazy totožnosti. Jeho žena Ludmila mu v jeho ilegální činnosti pomáhala a do podpory výsadku se zapojila i její sestra učitelka Marie Štěpánová.[2]

Po dopadu na zem jeden z parašutistů – rotný František Brauner (falešné doklady na jméno František Vrzal) pověřený funkcí radiotelegrafisty – ukryl provizorně operační (výsadkový) radiotelegrafní komplet (vysílačka a radiový přijímač) pod hromadu listí v zámeckém parku v Dřínově.[11] Tento fakt se Irena Svobodová dozvěděla cestou domácího odboje s nímž navázal (po 10. září 1941) František Brauner spojení. Spolu s manželkou Antonína Raita, paní Ludmilou Raitovou, se Irena Svobodová obrátila na místního řídícího učitele školy v Dřínově Stanislava Dedka s prosbou o „nenápadný“ průzkum místního zámeckého parku, protože v dřínovském zámku byla tou dobou ubytována německá ozbrojená jednotka SS. Pod záminkou sběru vzorků rostlin určených pro hodinu přírodopisu nalezl skutečně Stanislav Dedek v zámeckém parku ukrytou vysílačku.[12] A byl to právě Antonín Rait, kdo spolu se Stanislavem Dedkem a s Irenou Svobodovou vysílačku vyzvedli (vlastní převoz stanice uskutečnili MUDr. Alois Dubovský z Kroměříže, četnický praporčík František Pavličík z Ratají, kde velel místní četnické stanici, a paní Irena Svobodová)[12] a ukryli ji na relativně bezpečném místě.[8] (Dne 16. září 1941 byl radiový komplet výsadku S1/R převezen z Dřínova do Kroměříže.)[8] Vysílačka byla nejprve ukryta v altánu zahrady domu Svobodových v Kroměříži vede Květné zahrady. Odsud bylo navázáno první kontrolní radiové spojení s Moskvou. Zpočátku byla ilegální vysílačka převážena na kole (!) dvakrát týdně mezi Kroměříží a Ratajemi. Tuto riskantní činnost zajišťoval četnický praporčík František Pavličík (* 30. července 1898 Kroměříž – 7. května 1942 koncentrační tábor Mauthausen), rotný František Brauner a pro spolupráci s domácím odbojem získaný radiotelegrafista – rotmistr vládního vojska Ladislav Špidla (* 9. února 1910 Holice u Olomouce – 7. května 1942 koncentrační tábor Mauthausen). Později bylo ilegální radiové pojítko ukládáno u Emila Semeráda, který bydlel v Ratajích nedaleko četnické stanice.[12] Dalším místem dočasného úkrytu (i místem pro pokusy o navázání spojení s Moskvou) byla četnická stanice v Ratajích, které velel František Pavličík. Německá zaměřovací radiová služba (Funkabwehr) vysílání z okolí Rataj detekovala a proto byla vysílačka odvezena autem MUDr. Miloslava Krajného[p. 1] zpět do Kroměříže, kde byla naposledy ukryta u Boženy Čočkové v Chobotě. Počátkem listopadu 1941 byla vysílačka dopravena Františkem Pavličíkem na vlakové nádraží a rotmistr Ladislav Špidla, který ji pomáhal zprovoznit, ji převezl do Brna, kde byla koncem roku 1941 (po prozrazení výsadku S1/R a brutálních výsleších jeho zatčených parašutistů a podporovatelů) odhalena německými bezpečnostními orgány.[12]

  • Pomocníci v odboji
  • Řídící učitel ve Dřínově Stanislav Dedek
    Řídící učitel ve Dřínově Stanislav Dedek
  • Četnický praporčík František Pavličík
    Četnický praporčík František Pavličík
  • Český lékař, internista MUDr. Alois Dubovský
    Český lékař, internista MUDr. Alois Dubovský
  • Rotmistr vládního vojska Ladislav Špidla (1910–1942)
    Rotmistr vládního vojska Ladislav Špidla (1910–1942)
  • Bratr Ladislava Špidly, Arnošt Špidla (1911–1942)
    Bratr Ladislava Špidly, Arnošt Špidla (1911–1942)

Členy výsadku S1/R byli: Bohuslav Němec (velitel výsadku), František Ryš, František Brauner a Jan Kasík. Výsadek svoje cíle nesplnil a v důsledku zrady dvou parašutistů z výsadku Aroš – Ferdinanda Čihánka a Rudolfa Mišutky) byli členové S1/R německým protiparašutistickým referátem odhaleni a postupně pozatýkáni (většina z nich již v začátku listopadu 1941).[15][p. 2]

Prozrazeny, zatčeny a potrestány byly desítky osob, kteří se podíleli na pomoci parašutistům z výsadku S1/R. Na všech místech, kde se pohybovali členové výsadku S1/R probíhalo v listopadu 1941 rozsáhlé zatýkání jako výsledek intenzivního pátrání úředníků z Hlavní úřadovny státní policie v Brně spolupracujících s venkovními služebnami gestapa v Ostravě a Olomouci. V regionech Přerovska, Kojetínska, Kroměříšska, Ostravska a Brněnska bylo celkem zatčeno více než 160 osob, z nichž 91 bylo popraveno či umučeno v nacistických lágrech. (Mezi nimi i bratr rotmistra Ladislava Špidly – Arnošt Špidla).[16][p. 3]

V době, kdy se rozjíždělo zatýkání Antonín Rait doufal, že svým dobrovolným přiznáním na vyšetřovně gestapa zachrání svoji rodinu před perzekucí.[8] Po svém zatčení byl vězněn v Brně. Německým stanným soudem v Brně byl 22. prosince 1941 odsouzen v nepřítomnosti (pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti, pro přípravu sabotážního jednání a pro přípravu zločinu zemězrady) k trestu smrti a zabavení veškerého majetku. Z brněnských Kounicových kolejí se mu podařilo odeslat moták, ve kterém varoval Irenu Svobodovou. Té a její dceři Zoe se podařilo uniknout zatčení gestapem. Nejprve se uchýlila do Hroznatína, pak se obě ženy dlouhá léta (od listopadu 1941 do května 1945) skrývaly na Českomoravské vrchovině a na různých místech Moravy (na jižní Moravě) – nejdéle (mezi léty 1943 až 1945) v obci Džbánice (nedaleko Moravského Krumlova). Obě ženy druhou světovou válku přežily.

Dne 13. ledna 1942 byl Antonín deportován do koncentračního tábora Mauthausen,[17] kde byl (spolu s dalšími 72 osobami) 7. května 1942 zastřelen.[8][4] Tím se uzavřelo jeho věznění v nacistických káznicích a lágrech, které trvalo od 22. prosince 1941 do 7. května 1942.[3]

Německé „spravedlnosti“ neunikla ani Raitova manželka Ludmila, která byla po zatčení gestapem vězněna rovněž v Brně. Byla také odsouzena německý stanným soudem v Brně dne 22. prosince 1941 pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti, pro přípravu sabotážního jednání a pro přípravu zločinu zemězrady k předání gestapu a zabavení veškerého majetku.[10]

Připomínky

[editovat | editovat zdroj]
  • Jeho jméno (Rait Antonín) je uvedeno (v sekci 7. května 1942) na pamětní desce věnované Obětem 2. světové války, která je umístěna na zdi v koncentračním táboře Mauthausen.[18]
  • Jeho jméno (ANTONÍN RAIT) je umístěno i na památném místě věnovaném obětem 2. světové války, které se nachází v pietní místnosti u spalovacích pecí (tam jsou umístěny pamětní desky a podobné památky na mauthausenské oběti).[19]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ MUDr. Miloslav Krajný (* 13. prosince 1909 Zábřeh, okres Šumperk – 8. června 1993 Kroměříž) lékař, internista, původním jménem Miloslav Kreuziger. Otec tří synů: prvorozený MUDr. Miloš Krajný (* 1941) alergolog – žije v Kanadě; druhorozený Aleš Krajný (* 1943) žije v Německu; nejmladší syn Boris Krajný (* 28. listopadu 1945, Kroměříž) – hudební pedagog, klavírista a vysokoškolský pedagog.[13][14]
  2. ↑ Bohuslav Němec byl zatčen 1. listopadu 1941 v Ostravě; František Ryš byl zatčen v květnu 1942; František Brauner byl zatčen 4. listopadu 1941 v Ostravě; Jan Kasík byl zatčen 6. listopadu 1941 a stal se konfidentem gestapa.
  3. ↑ Arnošt Špidla (* 4. listopadu 1911 Ostrožské Předměstí – 7. května 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl mladším bratrem rotmistra Ladislava Špidly (1910–1942). Studium na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně nedokončil ze zdravotních důvodů (dlouhodobá tuberkulóza kolene). Zatčen gestapem byl (v souvislosti s podporou paravýsadku S1/R) v roce 1941 v Židenicích na Karáskově náměstí.[16]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Antonín Rait (* 1.6.1891 in Třebichovice – 7.5.1942 in Mauthausen) [online]. Raum Der Namen (Památník Mauthausen) [cit. 2024-12-20]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ a b RICHTER, Karel; KOŽNAR, Vlastimil. Výsadek S-1 [online]. Praha: Naše vojsko (1988), 1988 [cit. 2024-12-20]. Krameriova národní digitální knihovna; strana 325. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e Antonín RAIT (*1.6.1891 Třebichovice okres Slaný – 7.5.1942 KT Mauthausen, popraven) [online]. Československá obec legionářská (ČsOL); projekt: Legie 100, Krev legionáře; data: VÚA-VHA Praha [cit. 2024-12-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f MENŠ. Antonín Rait (* 1.6.1891 Třebichovice, okres Kladno – † 7.5.1942 koncentrační tábor Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie města Brna, rev. 2024-05-09 [cit. 2024-12-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ KUBÍČEK, Adolf. Album bývalých příslušníků a zakladatelů 6. střeleckého hanáckého pluku [online]. Krameriova národní digitální knihovna, 1938 [cit. 2024-12-20]. Olomouc: M. Lužný, 1938, strana 87. Dostupné online. 
  6. ↑ RAIT Antonín (* 1.6.1891 Třebichovice okres Slaný) bydliště: Třebichovice okres Slaný [online]. Vojenský ústřední archiv (VÚA Praha) [cit. 2024-12-20]. Detail legionáře. Dostupné online. 
  7. ↑ KUBÍČEK, Adolf. Album bývalých příslušníků a zakladatelů 6. střeleckého hanáckého pluku [online]. Krameriova národní digitální knihovna, 1938 [cit. 2024-12-20]. Olomouc: M. Lužný, 1938, strana 206. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Jmenný rejstřík obrazové přílohy osob: Rait, Antonín, s. 59, 61, 65. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  9. ↑ a b c d Rodina Stratilova – oběti nacismu [online]. Město Uherský Brod [cit. 2024-12-13]. Významné osobnosti města Uherský Brod. Dostupné online. 
  10. ↑ a b MENŠ. Ludmila Raitová (* 2. března 1902 Studénka, okres Nový Jičín) [online]. Internetová encyklopedie města Brno, rev. 2021-08-05 [cit. 2024-12-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ MENŠ; KOPIN. František Brauner (* 21. ledna 1917 Vídeň – † 7. května 1942 koncentrační tábor Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie dějin města Brna, rev. 209-10-22 [cit. 2024-12-20]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d 2. světová válka [online]. Obec Dřínov [cit. 2024-12-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ Významné osobnosti s příjmením Krajný [online]. Příjmení cz [cit. 2024-12-23]. Příjmení: Krajný. Dostupné online. 
  14. ↑ Boris Krajný (* 28. 11. 1945 Kroměříž) [online]. Osobnosti Moravy eu [cit. 2024-12-23]. Hudební pedagog, klavírista, vysokoškolský pedagog. Dostupné online. 
  15. ↑ KOPEČEK, Pavel. Národní odbojové hnutí na Přerovsku v období let 1939–1942. Olomouc, 2011 [cit. 2024-12-10]. 233 s. Doktorská disertační. Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. s. 79, 84, 85, 91, 92, 98, 218, 219. Dostupné online.
  16. ↑ a b JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Jmenný rejstřík obrazové přílohy osob: Ladislav Špidla, Arnošt Špidla, Alois Dubovský, s. 61. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  17. ↑ Antonín Rait (* 1. června 1891 Třebichovice – 7. května 1942 KT Mauthausen, popraven) [online]. Památník Terezín (databáze: Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945) [cit. 2024-12-20]. Bydliště: Kroměříž; pracovník v obchodu; vězněn v Brně (gestapo); stanný soud v Brně; z Terezína deportován 13. ledna 1942 do KT Mauthausenu. Dostupné online. 
  18. ↑ HOLÝ, Petr, Ing.; JEDLIČKA, František, Ing.; JANÍK, Vlastislav. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz) [cit. 2024-12-20]. Umístění: Mauthausen, zeď v koncentračním táboře; GPS souřadnice: N48°15'25.37 E14°30'1.21. Dostupné online. 
  19. ↑ ŠTRUPL, Vladimír; ŠTRUPLOVÁ, Diana; PADEVĚT, Jiří. Památné místo Obětem 2. světové války [online]. 2010-10-24 [cit. 2024-12-20]. Umístění: Mauthausen, pietní místnost u spalovacích pecí, kde jsou umístěny pamětní desky a podobné památky na oběti KTM; přibližné GPS souřadnice: N48°14'25.48 E14°30'58.57. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • František Vašek a Zdeněk Štěpánek. První a druhé stanné právo na Moravě (1941–1942). Brno, nakladatel: Šimon Ryšavý, edice: Brněnský legionář, 2002; 178 stran; (Antonín Rait: strana 147); ISBN 80-86137-64-3.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Rait na Wikimedia Commons

[[Kategorie:Narození 1. června]] [[Kategorie:Narození v roce 1891]] [[Kategorie:Narození v Třebichovicích]] [[Kategorie:Češi odsouzení k trestu smrti]] [[Kategorie:Úmrtí v koncentračním táboře Mauthausen]] [[Kategorie:Českoslovenští legionáři v Rusku]] [[Kategorie:Spolupracovníci sovětských výsadků do Protektorátu Čechy a Morava]] [[Kategorie:Úmrtí 7. května]] [[Kategorie:Úmrtí v roce 1942]] [[Kategorie:Úmrtí v Mauthausenu]] [[Kategorie:Muži]]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Mojmir_Churavy/TestovaciStrankaDJ&oldid=24504729“