Wikipedista:MikotaP/Pískoviště
Skauti táborníci
[editovat | editovat zdroj]Skauti táborníci byli hnutím, vycházejícím ze skautingu. Jednalo se o rodinný skauting provozovaný dospělými i dětmi. Zakladatelem byl roku 1921 Eduard Štorch. Hnutí úzce spolupracovalo s oldskauty se kterými se sloučilo roku 1936. Od roku 1938 se pro skauting používal nový název - Junák a jeho součástí se stalo Sdružení přátel Junáka zahrnujícího oldskauty i táborníky. V roce 1940 byl Junák včetně všech podřízených jednotek nařízením K. H. Franka rozpuštěn. Po válce již nebylo hnutí táborníků obnoveno a z jejich táborů se staly soukromé chatové osady, které v různé míře udržují povědomost o původním poslání.
Oddíly táborníků
[editovat | editovat zdroj]V českých zemích vznikly stovky oddílů táborníků (maximum v roce 1935 417 oddílů). Nacházely se v Praze, Plzni, Českém Brodu, Přerově. Žilině, Košicích, Vlašimi, Kolíně, Olomouci, Hodoníně, Brně
Táborníci v Plzni
[editovat | editovat zdroj]V Plzni vzniklo několik oddílů, jejichž osady se nacházely v širším okolí města: 13. oddíl u Dobříva (rozpuštěn 2001, soukromé chaty existují), 10. oddíl u Skořic (tábor zanikl 1940), 7. oddíl na Střele pod Stražištěm (řadová kolonie existuje), 8. oddíl v Kamensku u Blovic (původní osada zanikla počátkem okupace), 14. oddíl na Střele pod Stražištěm lokalita Oblátek (řadová kolonie zbourána roku 1956), 16. oddíl na Střele pod Stražištěm lokalita V Břízkách (řadová kolonie existuje).[1] Dochované osady jsou zajímavou ukázkou lidové architektury kolektivistického charakteru.[2]
Poplatky na komunikacích mívaly různé názvy a vybíraly se na mnoha místech (clo, mýto, mostné, přívozy, dlažebné, poplatky na řekách). Na našem území se tyto poplatky vybíraly již ve středověku. Některé náležely králi, jiné vybírala města. Clo se vybírá ze zboží, mýto z použití dopravní cesty.[3] V minulosti clo a mýto někdy splývalo a vybíralo se na jednom místě. Clo bylo důležitým státním příjmem a bylo upravováno zákony.[4] Dalším poplatkem na komunikaci byl poplatek za ochranu (tzv. provod) na určitém úseku komunikace. Ve vybraných tzv. uzavřených městech (Praha, Brno, Vídeň apod.) se od roku 1829 platila potravní daň, tzv. akcíz. Tento článek se zabývá speciálně mýtem a dlažebným.
Mýto sloužilo primárně k hrazení výdajů na stavbu a opravy silnic. Vybíralo se na na mnoha místech na hlavních silnicích, na přechodech přes řeky (mostné, převozné, u brodů), platilo se i za plavbu po řekách. Dostalo se proto do mnoha pomístních jmen. Mýto se vybíralo i ve městech. Původně v branách a jak město rostlo, stěhovali se výběrčí na okraj nové zástavby, kde pro ně byly stavěny mýtní domky. Na rozdíl od cla, které náleželo panovníkovi, mohlo být mýto jak státní, tak soukromé. Tyto poplatky zdražovaly přepravu zboží, komplikovaly dálkový obchod a již v 19. století byly chápány jako přežitek.
Rušení státního (erárního) mýta však přišlo až koncem 19. století. Roku 1893 bylo zrušeno mýto mostní a vodní. Silniční mýto bylo zrušeno až od 1. ledna 1903. Erární přívozy byly ponechány k provozování a výběru poplatku soukromým subjektům. I nadále mohlo město nebo jiný subjekt požádat stát o právo vybírat mýto pro uhrazení nákladů na výstavbu mostu. [5]Tyto poplatky se udržely i ve 20. století a na významných a drahých stavbách např. v Alpách se platí i dnes. Rovněž byl nově zaveden mýtní poplatek za použití dálnic a významnějších silnic.
Druhy silničních poplatků v našich zemích
[editovat | editovat zdroj]mýto státní - bylo vybíráno na státních silnicích. Koncem 18. století bylo zahájeno budování moderní silniční sítě a s tím byl spojen i výběr mýta. Jen v Čechách se vybíralo se na více než 700 místech [5],
mýto soukromé - vybíráno na komunikacích na území měst, na mostech a přívozech.
dlažebné - poplatek vybíraný městy jako příspěvek na dláždění ulic. Příklady jsou již ze středověku, v nové době se vybíralo od konce 19. stol do 2. světové války. Podrobně je zpracován výběr dlažebného v Liberci a v Plzni.
akcíz (potravní daň na čáře) - daň z dovozu zboží, převážně potravin, za tzv. „potravní čáru“ na přístupových cestách okolo velkých uzavřených měst Rakouska-Uherska (Brno, Krakov, Linec, Lvov, Praha nebo Vídeň).
Příklady výběru poplatku
[editovat | editovat zdroj]Dlažebné v Plzni
[editovat | editovat zdroj]Schváleno roku 1896. Výběr zahájen 1. ledna 1898. Vybíralo se na 11 místech po obvodu města. Týkala se povozů s potahem (s výjimkou vozíků tažených psy). Byla udělena řada výjimek z poplatku. Neplatily mj. povozy osobní a nákladní vozící pro obecní účely. Poplatek nevybíralo město přímo, ale prostřednictvím pachtýřů, kteří měli výběrčí domky pronajaté. Kromě malých hrázděných domků byl postaven u hlavního nádraží poměrně honosný výběrčí domek spojený s nákladní váhou. Dlažebné se v Plzni vybíralo do roku 1942. Žádný z výběrčích domků se nedochoval.[5]
Dlažebné v Liberci
[editovat | editovat zdroj]Výběr zahájen roku 1924 a ukončen roku 1938 v souvislosti s připojením Sudet k Třetí říši. Projekty mýtnic zprácovavali významní architekti a stavby měly originální řešení. Vybíralo se až na 16 stanovištích po obvodu města. Několik mýtnic se zachovalo do současnosti.[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KOURA, David; MIKOTA, Petr. Skauti táborníci na Plzeňsku. Plzeň: [s.n.], 2024. 88 s. ISBN 978-80-87170-94-6.
- ↑ MIKOTA, Petr; NEUVIRT, Miroslav. Dějiny staveb. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ KOLEKTIV. Celnictví v Československu. Praha: [s.n.], 1982.
- ↑ Říšská sbírka zákonů 1848 – 1918. is.muni.cz [online]. [cit. 2024-10-31]. Dostupné online.
- ↑ a b c HAJŠMAN, Jan; MIKOTA, Petr. Plzeňské mýtnice. Plzeň: [s.n.], 2015. 72 s. ISBN 978-80-87170-43-4.
- ↑ ZEMAN, Jaroslav. Auta & architektura.. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2023. ISBN 978-80-87810-58-3. S. 102–110.
Mýtné v minulosti mývalo různé názvy a vybíralo se na mnoha místech (clo, mýto, mostné, přívozy, dlažebné, poplatky na řekách). Na našem území se tyto poplatky vybíraly již ve středověku. Některé náležely králi, jiné vybírala města. Clo se vybírá ze zboží, mýto z použití dopravní cesty. [1]V minulosti clo a mýto někdy splývalo a vybíralo se na jednom místě. Clo bylo důležitým státním příjmem a bylo upravováno zákony. [2] Dalším poplatkem na komunikaci byl poplatek za ochranu (tzv. provod) na určitém úseku komunikace. Ve vybraných tzv. uzavřených městech (Praha, Brno, Vídeň apod.) se od roku 1829 platila potravní daň tzv. akcíz. Tento článek se zabývá speciálně mýtem a dlažebným.
Mýto sloužilo primárně k hrazení výdajů na stavbu a opravy silnic. Vybíralo se na na mnoha místech na hlavních silnicích, na přechodech přes řeky (mostné, převozné, u brodů), platilo se i za plavbu po řekách. Dostalo se proto do mnoha pomístních jmen. Mýto se vybíralo i ve městech. Původně v branách a jak město rostlo, stěhovali se výběrčí na okraj nové zástavby, kde pro ně byly stavěny mýtní domky. Na rozdíl od cla, které náleželo panovníkovi, mohlo být mýto jak státní, tak soukromé. Tyto poplatky zdražovaly přepravu zboží, komplikovaly dálkový obchod a již v 19. století byly chápány jako přežitek.
Rušení státního (erárního) mýta však přišlo až koncem 19. století. Roku 1893 bylo zrušeno mýto mostní a vodní. Silniční mýto bylo zrušeno až od 1. ledna 1903. Erární přívozy byly ponechány k provozování a výběru poplatku soukromým subjektům. I nadále mohlo město nebo jiný subjekt požádat stát o právo vybírat mýto pro uhrazení nákladů na výstavbu mostu. Tyto poplatky se udržely i ve 20. století a na významných a drahých stavbách např. v Alpách se platí i dnes. Rovněž byl nově zaveden mýtní poplatek za použití dálnic a významnějších silnic.
Druhy silničních poplatků v našich zemích
[editovat | editovat zdroj]mýto státní - bylo vybíráno na státních silnicích. Koncem 18. století bylo zahájeno budování moderní silniční sítě a s tím byl spojen i výběr mýta. Jen v Čechách se vybíralo se na více než 700 místech [3],
mýto soukromé - vybíráno na komunikacích na území měst, na mostech a přívozech.
dlažebné - poplatek vybíraný městy jako příspěvek na dláždění ulic. Příklady jsou již ze středověku, v nové době se vybíralo od konce 19. stol do 2. světové války. Podrobně je zpracován výběr dlažebného v Liberci[4] a v Plzni.
akcíz (potravní daň na čáře) - daň z dovozu zboží, převážně potravin, za tzv. „potravní čáru“ na přístupových cestách okolo velkých uzavřených měst Rakouska-Uherska (Brno, Krakov, Linec, Lvov, Praha nebo Vídeň).
Příklady výběru poplatku
[editovat | editovat zdroj]Dlažebné v Plzni
[editovat | editovat zdroj]Schváleno roku 1896. Výběr zahájen 1. ledna 1898. Vybíralo se na 11 místech po obvodu města. Týkala se povozů s potahem (s výjimkou vozíků tažených psy). Byla udělena řada výjimek z poplatku. Neplatily mj. povozy osobní a nákladní vozící pro obecní účely. Poplatek nevybíralo město přímo, ale prostřednictvím pachtýřů, kteří měli výběrčí domky pronajaté. Kromě malých hrázděných domků byl postaven u hlavního nádraží poměrně honosný výběrčí domek spojený s nákladní váhou. Dlažebné se v Plzni vybíralo do roku 1942. Žádný z výběrčích domků se nedochoval.
Reference
[editovat | editovat zdroj]Mostní mýto v Plzni
Vybíralo se na Saském, Pražském a Wilsonově mostě. Vybíralo se do roku 1932. Pro výběrčí byly postaveny mýtní domky. Zachovaly se pouze na Wilsonově mostě.
- ↑ KOLEKTIV. Celnictví v Československu. Praha: [s.n.], 1982.
- ↑ Říšská sbírka zákonů 1848 – 1918. is.muni.cz [online]. [cit. 2024-10-31]. Dostupné online.
- ↑ Plzeňské mýtnice, s. 11
- ↑ ZEMAN, Jaroslav. Auta & architektura.. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2023. ISBN 978-80-87810-58-3. S. 102–110.