Karl Hermann Frank
Karl Hermann Frank | |
---|---|
Karl Hermann Frank, asi 1937 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Národně socialistická německá dělnická strana (od 1938) Sudetoněmecká strana |
Vojenská služba | |
Služba | Ordnungspolizei (do roku 1945) Waffen-SS (do roku 1945) |
Doba služby | 1918–1945 |
Hodnost | SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS und Polizei |
Velel | Vyšší velitel SS a policie v Protektorátu Čechy a Morava |
Vyznamenání | Rytířský kříž válečného záslužného kříže bez mečů Zlatý stranický odznak |
Narození | 24. ledna 1898 Karlovy Vary, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 22. května 1946 (ve věku 48 let) Věznice Pankrác, Praha, Československo |
Příčina úmrtí | oběšení |
Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
Choť | Anna Müllerová (1925–1940) Karola Blascheková (1940–1946) |
Děti | 5 |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | politik |
Ocenění | Zlatý stranický odznak NSDAP Long Service Award SS-Ehrenring Válečný záslužný kříž Čestný prýmek starého bojovníka … více na Wikidatech |
Commons | Karl Hermann Frank |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karl Hermann Frank (24. ledna 1898, Karlovy Vary[1] – 22. května 1946, Praha) byl sudetoněmecký knihkupec, později prvorepublikový politik, člen Sudetendeutsche Partei (SdP) a aktivní nacista s hodností SS-Obergruppenführera; válečný zločinec. Po okupaci českých zemí a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava působil jako státní tajemník Úřadu říšského protektora. V srpnu 1943 byl jmenován německým státním ministrem pro Protektorát Čechy a Morava. V roce 1946 byl na základě rozsudku českého soudu popraven[2] za válečné zločiny – mj. za svoji roli ve vyhlazení obce Lidice.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Karlových Varech v tehdejším činžovním domě Toronto – dříve Školní ulice č. 603, nyní Kolmá č. 30. Odmala byl učen svým otcem, který podporoval politiku Georga von Schönerera nenávidět Čechy a Židy. V dětství při hře utrpěl vážné zranění pravého oka, které mu podle jeho slov (později zesílených nacistickou propagandou) měli údajně způsobit čeští spolužáci. O oko definitivně přišel v roce 1918, kdy muselo být nahrazeno skleněnou náhražkou.[3] Po neúspěšném roce stráveném na Právnické fakultě Německé univerzity v Praze se na konci první světové války rozhodl vstoupit do rakousko-uherské armády, kam však nebyl přijat kvůli svému zranění oka.
Byl horlivým zastáncem Sudet a byl toho názoru, že by měly být začleněny do Německé říše. Proto vstoupil roku 1919 do Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei (Německá národně-socialistická dělnická strana). Vzhledem ke své profesi knihkupce – měl obchod s knihami nejprve v Lokti, poté v Karlových Varech[3] – dodával nacistické propagandistické publikace i do některých obchodů s knihami. V roce 1935 se stal zástupcem Sudetoněmecké strany (SdP) a byl zvolen do Československého parlamentu.
Přicházeje reprezentovat nejradikálnější národní socialisty v SdP, stal se gauleiterem (vedoucím regionální pobočky NSDAP) v Sudetech, které Československo na základě Mnichovské dohody postoupilo Německu a kde byla ustavena území, jež se podle zákona „O opětovném sjednocení sudetoněmeckých území s Německou říší“ oficiálně stala 21. listopadu 1938 součástí nacistického Německa. Svým radikalismem si získal přízeň zejména Heinricha Himmlera, který ho ještě v listopadu téhož roku povýšil na SS-Brigadeführera.
Druhá světová válka
[editovat | editovat zdroj]Roku 1939 byl Frank povýšen na SS-Gruppenführera a zároveň byl jmenován velitelem policie a říšským sekretářem Protektorátu Čechy a Morava pod vedením říšského protektora Konstantina von Neuratha (v této funkci byl nazýván „krvavý pes Frank“). Jako státní sekretář a šéf policie rychle pochopil politiku krutosti, začal prosazovat zadržení ministerského předsedy Aloise Eliáše a tajně pracoval na zdiskreditování von Neuratha ve snaze získat funkci říšského protektora. Doufal v podporu Heinricha Himmlera, ale když byl Konstantin von Neurath v září roku 1941 de facto odvolán z funkce říšského protektora, nebyl jmenován. Místo něho byl zastupujícím říšským protektorem jmenován SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich. Ačkoli vztahy mezi ním a Heydrichem byly zpočátku napjaté, postupem času odložili vzájemné neshody stranou a navázali spolupráci.
Když po úspěšné operaci Anthropoid Reinhard Heydrich zemřel na následky zranění, vyhlásil Frank 27. května 1942 „civilní výjimečný stav“.[5] Poté však byl při povyšování opět přeskočen. Novým zastupujícím říšským protektorem se stal Kurt Daluege. Daluege s Frankem jako odplatu za Heydrichovu smrt vypálili české vesnice Lidice a Ležáky. Během Daluegeho vlády si Frank upevnil postavení do té míry, že přes následné jmenování Wilhelma Fricka říšským protektorem byl fakticky nejmocnějším úředníkem v protektorátu.
V srpnu roku 1943 byl jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu (Deutscher Staatsminister für das Protektorat) a byl povýšen do hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Polizei v Praze; byl také jmenován generálem Waffen-SS.
Od 30. dubna do 5. května 1945, před Pražským povstáním, varoval v rozhlasovém proslovu, že jakékoli protiněmecké povstání utone v krvi.[6] Když se rozšířily zprávy, že se spojenecké jednotky blíží k Praze, a obyvatelstvo vyšlo do ulic vítat vítěze, vydal zákaz vycházení a nařídil vojenským a policejním složkám, aby byl zastřelen každý, kdo poruší zákaz.[zdroj?]
Když 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání, zprvu si myslel, že situace není vážná. Nechal pouze posílit hlídky, ale vojsko nechal v kasárnách.[7] Chtěl ustanovit přechodnou českou vládu, aby se zabránilo krveprolití, a zahájit jednání s Američany o kapitulaci. Z Terezínského vězení nechal přivézt několik významných vězňů (například Vladimíra Krajinu, Kamila Kroftu, Arnošta Heidricha, Jaroslava Kvapila a další). Všichni však účast v této vládě odmítli.[7] Parlamentáře, které Frank poslal k Američanům, vzbouřenci zatkli.[7]
Okolo 11 hodiny navštívil Franka stávající předseda vlády Richard Bienert a požádal jej o předání vlády. Snaha premiéra o vyhlášení Českomoravské republiky však ztroskotala, protože se před projednáváním textu ozvala z města střelba. Frank požádal Bienerta, aby rozhlasem vyzval všechny Pražany ke klidu a pořádku, která je k převzetí moci nezbytná.[8]
Útěk na Západ a odsouzení k trestu smrti
[editovat | editovat zdroj]Časně ráno 9. května 1945 společně s rodinou uprchl z Prahy a vydal se směrem ke spojeneckým liniím. V Rokycanech však byl zadržen americkými vojsky a dopraven do německého Wiesbadenu, kde se podrobil výslechu. Poté byl předán československé justici, resp. Mimořádnému lidovému soudu v Praze. Od března do května 1946 byl souzen; byl shledán vinným z válečných zločinů a z vyhlazení obce Lidice. Jeho obhájcem byl JUDr. Kamill Resler, žalobu pak zastupoval JUDr. Jaroslav Drábek.[9][10]
Rozsudek smrti mu přečetl v úterý 21. května 1946 soudce Vladimír Kozák, předseda Mimořádného lidového soudu.[11][12] Byl odsouzen k trestu smrti oběšením ve středu 22. května 1946, tři hodiny po dokončení čtení zdůvodnění rozsudku a zamítnutí všech žádostí o milost byl na dvoře Pankrácké věznice před zraky 5000 občanů oběšen.[12][13][14]
Jeho tělo je anonymně pohřbeno na Ďáblickém hřbitově v Praze.
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]K. H. Frank byl dvakrát ženatý. Dne 21. ledna 1921 si vzal Annu Müllerovou (* 5. ledna 1899, Karlovy Vary); rozvedl se s ní 17. února 1940. Později téhož roku se Anna Müllerová opět provdala, a to za nástupce K. H. Franka ve funkci gauleitera Sudet SA-Brigadeführera Dr. Fritze Köllnera. Z manželství s Annou Müllerovou měl dva syny. Frank se znovu oženil 14. dubna 1940, vzal si Dr. Karolu Blaschekovou (* 13. srpna 1913, Most). Spolu měli tři děti: dcery Eddu (* 16. srpna 1941) a Holle (* 8. března 1944) a syna Wolfa-Dietricha (* 20. srpna 1942). Po válce byla Karola Blascheková zadržena, odvezena do Sovětského svazu a odsouzena k deseti letům vězení. Roku 1956 byla propuštěna a v NSR se vrátila ke svému povolání. Podařilo se jí také nalézt děti, které vyrůstaly v nových rodinách pod novými jmény.
Shrnutí vojenské kariéry
[editovat | editovat zdroj]Data povýšení
[editovat | editovat zdroj]- SS-Brigadeführer – 1. listopad 1938
- SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Polizei – 9. listopad 1939
- SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS und Polizei – 21. červen 1943
Významná vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Rytířský kříž válečného záslužného kříže bez mečů – 1. květen 1945
- Válečný záslužný kříž I. třídy s meči
- Válečný záslužný kříž II. třídy s meči
- Velkokříž slovenského vítězného kříže – březen 1943
- Zlatý stranický odznak
- Sudetská pamětní medaile se sponou Pražský hrad
- Medaile za Anschluss
- Zlatý odznak Hitlerjugend s dubovými listy
- Služební vyznamenání NSDAP ve stříbře
- Čestný kord Reichsführera SS
- Čestný prýmek starého bojovníka
- Záslužný kříž péče o německý národ II. třídy
- Totenkopfring
- Župní odznak Sudet
- Výkonnostní gymnastický odznak
- Královský řád koruny (Prusko) 1. třídy (osmicípá náprsní hvězda)
Film
[editovat | editovat zdroj]- Semena nenávisti – normalizační dokumentární film o K. H. Frankovi (režie Drahoslav Holub)[15] (1979)
- Jednooký vrah: K. H. Frank – pořad z cyklu Historie.cs. Dostupné online (2016)
- Ex offo – hraný film České televize z roku 1998 s V. Preissem o procesu s K. H. Frankem
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Plnil jsem rozkazy, hájil se K. H. Frank. Jeho popravu viděly tisíce lidí. iDNES.cz [online]. [cit. 5.8.2016]. Dostupné online.
- ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Mocný a nenáviděný Karl Hermann Frank – Na jeho popravu si koupily vstupenku tisíce lidí. Krvavá léta [online]. Televize Seznam, 2021-03-15 [cit. 2021-03-19]. Dostupné online.
- ↑ PAJER, Miloslav. Siebely pro Karla Hermanna Franka. NV Military revue. 26. 4. 2014, roč. 2014, čís. 5, s. 16–19.
- ↑ Dílo Vyhlášení civilního výjmečného stavu ve Wikizdrojích
- ↑ Projev K. H. Franka k českému národu (30. 4. 1945) [online]. Fronta.cz, rev. 14. 5. 2009. Dostupné online.
- ↑ a b c Pacner (2012), s. 206.
- ↑ Pacner (2012), s. 207.
- ↑ VITÁK, Petr. Proces s Karlem Hermannem Frankem: Dopadení krvavého psa. Válka Revue. 2017-05-27. Dostupné online [cit. 2017-08-05].
- ↑ HUBENÝ, Jaroslav. Žalobcem K. H. Franka byl šampion v hraní kuliček z ústeckého rynku. iDNES.cz [online]. 2016-05-24 [cit. 2017-08-05]. Dostupné online.
- ↑ Bohuslav Ečer | Věda a výzkum - Právnická fakulta Masarykovy univerzity. science.law.muni.cz [online]. Právnická fakulta Masarykovy univerzity [cit. 2017-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-05.
- ↑ a b TŘEČEK, Čeněk. Plnil jsem rozkazy, hájil se K. H. Frank. Jeho popravu viděly tisíce lidí. iDNES.cz [online]. 2016-05-22 [cit. 2017-08-05]. Dostupné online.
- ↑ STRAŠÍKOVÁ, Lucie. Konec K. H. Franka – oběšen jen tři hodiny po vynesení rozsudku. ČT24. 2011-05-22. Dostupné online [cit. 2017-08-05].
- ↑ SKALICKÝ, Jaroslav. Před 70 lety začal soudní proces s K. H. Frankem. Sledoval ho i rozhlas. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2016-03-22 [cit. 2017-08-05]. Dostupné online.
- ↑ Semena nenávisti na ČSFD
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FRANK, Karl Hermann. Zpověď : podle vlastních výpovědí v době vazby u Krajského soudu trestního v Praze na Pankráci. [2. vyd.], v nakl. T & M 1. vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2016, s. 384. ISBN 978-80-7264-172-7.
- FRANK, Karl Hermann. Zpověď K. H. Franka : podle vlastních výpovědí v době vazby u krajského soudu trestního na Pankráci s úvodem Karla Vykusy. V Praze: Cíl, 1946. 191 s.
- UHLÍŘ, Jan Boris. Karl H. Frank 1939–1946. Obrazový životopis kata českého národa. Ottovo nakladatelství, Praha 2016
- PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Hermann Frank na Wikimedia Commons
- Osoba Karl Hermann Frank ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karl Hermann Frank
- Jednooký vrah: K. H. Frank. Pořad z cyklu Historie.cs. Dostupné online (2016).
- Reportáž Československého filmového týdeníku 1946 o procesu s K. H. Frankem. Ke zhlédnutí v pořadu Lidové soudy a popravy. Dostupné online, čas 14:18–14:52.
- Frankova přednáška o českých dějinách z 24. června 1941
- Karl Hermann Frank – video z cyklu České televize Historický magazín
- Poprava K. H. Franka
- Archivní zvukový záznam rozhlasové reportáže z předávání K. H. Franka do rukou československé justice (7. 8. 1945)
- Členové Sudetoněmecké strany
- Členové Německé národně socialistické strany dělnické
- Českoslovenští politici německé národnosti
- Poslanci československého Národního shromáždění
- Osobnosti druhé světové války
- Příslušníci Waffen-SS
- Příslušníci SS
- Němečtí generálové
- Nacisté
- Představitelé Protektorátu Čechy a Morava
- Sudetští Němci
- Němečtí váleční zločinci
- Nositelé Sudetské pamětní medaile
- Nositelé Zlatého stranického odznaku NSDAP
- Nositelé Medaile za Anschluss
- Nositelé Válečného záslužného kříže (Německo)
- Němci odsouzení k trestu smrti
- Narození v roce 1898
- Narození 24. ledna
- Narození v Karlových Varech
- Úmrtí v roce 1946
- Úmrtí 22. května
- Úmrtí v pankrácké věznici
- Popravení oběšením
- Pohřbení na Ďáblickém hřbitově