Wikipedista:Martin Kotačka/pískoviště

Genealogie (řec. génos, lat. genus = rod) je pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu. Genealogie se zabývá buď studiem jednotlivých osobností, nebo sledováním proměn jednotlivých druhů vztahů. Soukromý zájem v této oblasti bývá označován starším názvem jako rodopis.

Protože z genealogické posloupnosti vyplývají také právní či prestižní důsledky, je genealogie zatížena mnoha falzy a fikcemi - a od dob antických (odvozování původu římských císařů od řeckých hrdinů) až do současnosti.

Dějiny genealogie

Genealogie od nejstarších dob až do středověku

Genealogii lze považovat za jednu z nejstarších historických věd, ačkoliv ve svých počátcích ještě neměla charakter vědeckého bádání. Zaznamenávání rodové posloupnosti a příbuzenských vazeb bylo, ať již ve smyslu politickém nebo teologickém, obsaženo v mnohých starověkých a středověkých textech. Jednou z nejvýznamnějších knih která podává obšírné popisy rodových vazeb je Bible, ve které jsou zaznamenáni potomci od ..... až k .....

Genealogie novověká

Moderní genealogie

Základní pojmy

Vývod

Vývod, někdy také uváděn pod názvem vývod z předků (něm. Ascendententafel^[1])

Rozrod

Rozrod (něm. Descendententafel^[1])

Rodokmen

Rodokmen (něm. Stammtafel^[1])

Příbuzenské a pokrevenské tabulky

Pokrevenství označuje vztah mezi osobami, které pocházejí z jediného předka (důležitý je pak stupeň pokrevenství). Příbuzenství (sešvagření) jsou vztahy vzniklé manželstvím (tj. vztahy k pokrevním příbuzným partnera).

Genealogické bádání vychází od jedince – příslušníka rodu buď jako ploditele (rodiče) nebo jako zplozeného (zrozeného), a podle toho zkoumá jeho vztahy buď k jeho předkům (ascendentům) nebo k jeho potomkům (descendentům).

Souhrn předků jednotlivce, se nazývá vývod. Vývod býval dříve hodnocen zejména po stránce právní, když šlo o nástupnictví na trůn, svěřenectví, dědictví apod. Neúplná část vývodu se nazývá průba. V dnešní době je vývod důležitou pomůckou v rodopisném zkoumání biologickém a sociologickém, ukazuje vlivy dědičnosti a znázorňuje vzájemné prostupování nejrozmanitějších vrstev společenských v jednotlivých rodech.

Potomstvo jednotlivce (páru jedinců) se nazývá rozrod, jde-li o všechny potomky po meči i po přeslici, nebo rodokmen, přihlíží-li se jen k potomkům mužských členů (t.j. k osobám obvykle stejného rodového jména).

Matriky

Matriční knihy jsou primárním a nejdůležitějším pramenem pro genealogické bádání. Jedná se o veřejné úřední knihy, jejichž posláním je evidence osob pro právní účely.

Římskokatolické matriky

Evangelické matriky

Židovské matriky

Státní matriky

Vojenské matriky

Nematriční prameny pro genealogické bádání

Prameny, ze kterých genealogie vychází, jsou v době před zavedením matrik omezeny pouze na listiny, úřední a veřejné knihy. Teprve od 17. století jsou prameny díky povinnému vedení matrik úplnější a systematičtější. V této době dochází k vytváření zcela nových druhů pramenů, zejména dokumentů novověké diplomatické povahy.

Farní kroniky

Farní kroniky jsou další z knih vedených farářem mimo jeho běžnou církevněprávní agendu (matriky, knihy ohlášek, knihy biřmovaných atd.). Sepisovány byly přibližně od poloviny 18. století a zachycovaly události především lokálního významu důležitého pro život farnosti. Uloženy jsou povětšinou ve fondu příslušné farnosti.

Gruntovní knihy

Hřbitovní knihy

Katastry

Berní rula

Lánové rejstříky (1669-1679)

Josefinský katastr

Tereziánský katastr

Stabilní katastr

Urbáře

Komplexní identifikační registr

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c HORNÍČEK, Ignác. Kniha o rodopisu. Praktické uvedení do rodopisu s přílohou o obecních kronikách. Vyškov: F. Obzina, 1939. 228 s. S. 15. Dále jen Kniha o rodopisu.

Literatura

BEK, Augustin. Rodopis v praxi. Praha: [s.n.], 1941.
HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. Jinočany: H + H, 2002, dotisk 2004. 544 s. ISBN 80-7319-004-4. Kapitola Genealogie, s. 141-153.
HORNÍČEK, Ignác. Kniha o rodopisu. Praktické uvedení do rodopisu s přílohou o obecních kronikách. Vyškov: F. Obzina, 1939. 228 s.
LEDNICKÁ, Blanka. Sestavte si rodokmen. Pátráme po svých předcích. Praha: Grada, 2012. 176 s. ISBN 978-80-247-4069-0.
MAREČKOVÁ, Marie. Příručka praktické genealogie. Jak sestavit rodokmen. Praha - Litomyšl: Paseka, 2004. 187 s. ISBN 80-7185-662-2.
MARKUS, Antonín. Příručka rodového kronikáře. Praha: [s.n.], 1938.
PALIVEC, Viktor. Minimum pro rodopisce a heraldiky. Praha: [s.n.], 1970.
PETERKA, Josef. Cesta k rodinným kořenům. Praha: [s.n.] ISBN 80-7277-307-0.
PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. Vídeň: nákladem Josefa Pilnáčka, 1930. 639 s.
PILNÁČEK, Josef. Rody starého Slezska. 3. vyd. (2. úplné). Brno : Ivo Sperát, 2010. 433 s. ISBN 978-80-904312-3-2.
PILNÁČEK, Josef. Občanské znaky. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2009. 197 s. ISBN 978-80-904312-1-8.
PILNÁČEK, Josef. Neznámé rody a znaky staré Moravy. 2. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2010. 125 s. ISBN 978-80-904312-2-5.
SASSMANN, Alois. Kořeny. Putování po starých rodech, aneb, co jste na jihočeské frekvenci 106,4 FM neslyšeli. 1. České Budějovice: Karmášek, 2007. 162 s. ISBN 978-80-239-8558-0.
SASSMANN, Alois. Kořeny. Putování po starých rodech, aneb, co jste na jihočeské frekvenci 106,4 FM neslyšeli. 2. České Budějovice: Karmášek, 2008. 231 s. ISBN 978-80-87101-03-2.
SASSMANN, Alois. Kořeny. Putování po starých rodech, aneb, co jste na jihočeské frekvenci 106,4 FM neslyšeli. 3. České Budějovice: Karmášek, 2010. 224 s. ISBN 978-80-87101-25-4.

Externí odkazy

Související články

GEDCOM – přenositelný standard pro elektronické ukládání dat genealogických programů
Prosopografie – zkoumáním okruhu osob, s ohledem na původ, kariéru, či rodinné vztahy

[Horníček-1] HORNÍČEK, Ignác. Kniha o rodopisu. Praktické uvedení do rodopisu s přílohou o obecních kronikách. Vyškov: F. Obzina, 1939. 228 s. S. 15. Dále jen Kniha o rodopisu.

[1]