Wikipedista:Gaj777/Pískoviště/BB

Bílsko-Bělá ; Bielsko-Biała
	Letecký pohled na centrum města
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	49°49′21″ s. š., 19°2′40″ v. d.
Nadmořská výška	262 až 1117 m n. m.
Časové pásmo	+1
Stát	Polsko
vojvodství	Slezské vojvodství
okres	městský okres
Administrativní dělení	30 sídlišť
	Bílsko-Bělá
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	124,51 km²
Počet obyvatel	173 103 (2014)
Hustota zalidnění	1390,27 obyv./km²
Etnické složení	Poláci, Slezané, Romové
Náboženské složení	římští katolíci, evangelíci a další
Správa
Starosta	Jacek Krywult
Vznik	Bílsko: před 1312; Bělá: kolem 1560; spojení: 1951
Oficiální web	um.bielsko.pl
Adresa obecního úřadu	Plac Ratuszowy 1
Telefonní předvolba	33
PSČ	43-300
Označení vozidel	SB

Bílsko-Bělá (polsky Bielsko-Biała, německy Bielitz-Biała) je město (městský okres) v jižním Polsku ve Slezském vojvodství. Nachází se na úpatí Slezských a Malých Beskyd, na řece Bělé. Je sídlem Okresu Bílsko-Bělá a Euroregionu Beskydy, a také centrem bílské průmyslové oblasti.

Město formálně vzniklo 1. ledna 1951 spojením slezskotěšínského Bílska, o němž pochází první zmínka z roku 1312, a malopolské (haličské) Krakovské Bělé, která byla založena c druhé polovině 16. století. Mezi lety 1975 až 1998 bylo sídlem Bílského vojvodství. Jeho území, pro něž zůstává Bílsko-Bělá hospodářským, kulturním a vzdělávacím centrem, je obecně nazýváno Podbeskydím. Používání tohoto označení budí ovšem kontroverze, je totiž často vnímáno jako snaha nahradit tradiční zeměpisné a národopisné názvy, např. Těšínské Slezsko.

Bílsko-Bělá je důležitým průmyslovým střediskem a dopravním uzlem jižního Polska, a také oblíbeným turistickým východiskem do Beskyd. Nejvíce proslulo textilním průmyslem a automobilovými závody FSM, kde se vyráběl Polski Fiat 126p, a také Studiem kreslených filmů, z něhož pocházejí postavy Rexíka a Bolka a Lolka. Pro svou historizující a secesní architekturu z dob Rakouska-Uherska bývá popisováno jako Malá Vídeň.

Podlé údajů z roku 2014 čítá město 173 tisíc obyvatel. Jeho rozloha činí 124,51 km².

Název města

Se spojovníkem zapisován název Bílsko-Bělá vznikl složením názvů Bílska a (Krakovské) Bělé, které byly roku 1951 spojeny do jednoho správního celku. Jedná se o nezáměrný jazykový kalk německého označení Bielitz-Biala, jež bylo místním německým a židovským obyvatelstvem používáno už v 19. století coby hovorové pojmenování dvojměstí, a také se uplatnilo v německé odborné literatuře pro označení německého jazykového ostrova zahrnujícího obě města a několik okolních vesnic, z nichž většina je dnes připojena k městu.

Oba názvy jsou původu slovanského, odvozují se od řeky Bělé – bílé, tedy jasné a čisté. Někteří historici poukazují i na souvislost s bílením plátna, což je ovšem v případě Bílska nepravděpodobné, jelikož ve 13. století nebylo tady ještě soukenictví a tkalcovství vyvinuto.

Latinský název Bielici, jenž bývá ztotožňován s Bílskem, se poprvé objevil v listině biskupa vratislavského v roce 1284. V prvním textu pojednávajícím bezesporu o Bílsku, z roku 1312, se vyskytuje záznam Bilitz. V listině z roku 1420 je uveden název německý Bielicz a slovanský Bilsko. Švýcarský kartograf Matthäus Merian uvádí ve sve Topographii (1650) tři tvary: Bielitz, Bylitz a Bila. V 19. století se v němčině používal už vyhradně tvar Bielitz, v češtině pak Bílsko, zatímco polské znění ještě kolísalo mezi Bielsko, Bielsk, Bilsk a Bilsko. Název Bělá / Biała / Biala je převzat přímo z názvu řeky a od 16. století se vyskytuje pouze v takovém znění.

Bílsko-Bělá je tradiční české pojmenování města, jehož levobřežní část byla od svého vzniku nepřetržitě až do roku 1918 součástí českých zemí. Nicméně, pro mnohé Čechy zůstává v současnosti neznámé, a tak se lze setkat s použitím polského názvu Bielsko-Biała i v českojazyčných textech.

Ve slezské němčině, dialektu používaným před odsunem místními Němci, zněl název města Beltz-Beil. Vilamovština, německé nářečí nedalekých Wilamowic, používá označení Byłc-Bejł.

Symboly města

Symboly Bílska-Bělé – znak, vlajka, logo a městská hymna – a jejich podoba byly schváleny zastupitelstvem města dne 7. prosince 2004.

Znak se skládá se dvou gotických štítů. Pravý štít (heraldicky, levý z pohledu diváka) je znak někdejšího Bílska, zatímco levý (pravý z pohledu diváka) je znak někdejší Bělé. Pravý štít je svisle rozpoltěný. V pravém modrém poli půl doprava hledící zlaté orlice (polovina znaku těšínských knížat), v levém červeném poli tři stříbrné lilie (symbol vratislavských biskupů). Štít levý zelený, na něm dvě červené pětilisté růže (interpretováno buď jako symbol mučednictví a krve Kristovy, nebo předpověd úspěchu a štěstí "mladých" měšťanů).
Vlajka má obdélníkový list se třemi vodorovnými pruhy: žlutým, bílým a červeným, poměr stran je 5:8. Existují dvě verze vlajky: městská a čestná. Zatímco městská vlajka se skládá se tří pruhů stejné šírky, čestná má prostřední (bílý) pruh širší a je na něm umístěn městský znak.
Logo bylo vytvořeno roku 1996 podle návrhu Wiesława Grzegorczyka, vítěze soutěže vyhlášené městským zastupitelstvem. Tvoří jej dvě zelená, bříšky k sobě otočená písmena B symbolizující řekou rozdělené Bílsko a Bělou, nad nimiž ční červená tečka. Celek má připomínat horskou krajinu, nad níž svítí slunce.
Hymna byla složena k příležitosti oslav 700 let města Piotrem Stachurou, studentem bílské konzervatoře. Poprvé byla předvedena 1. kvetna 1964. Na oficiálních stránkách čteme: Hymna je těsně spojena se specifikem regionu, vystihuje kouzlo Beskyd. Rytmus textilních strojů a šum lesa tvoří spolu optimistickou, vítěznou píseň. Hymna je reprodukována každé tři hodiny z radniční věže.

Geografie

Poloha a rozloha

Bílsko-Bělá se nachází v jižní části Slezského vojvodství, na hranici historických zemí: Těšínského Slezska (levobřežní čtvrtě, 57,89 % celkové rozlohy) a Malopolska, přesněji Krakovska (pravobřežní čtvrtě, 42,11 % celkové rozlohy).

Většina území města leží ve Slezském podhůří, které je součástí geomorfologické oblasti Západobeskydské podhůří. Uvnitř správních hranic Bílska-Bělé, v jižních čtvrtích, se nacházejí také horská pásma Slezských Beskyd a Malých Beskyd.

Zeměpisné souřadnice centra města: 49°49′21″ s. š., 19°2′40″ v. d.

Rozloha Bílska-Bělé činí 124,51 km², z čehož:

obytná území: 16,4 %
území služeb: 2,6 %
průmyslová a skladová území: 3,6 %
doprava: 11 %
zemědělská půda: 14,6 %
lesní území: 24,2 %
městská zeleň: 2,2 %
zbývající území: 25,4 %

Město zaujímá 1,01 % rozlohy vojvodství a 0,04 % rozlohy republiky.

Ze severu na jih měří 17,5 km, z východu na západ 13 km.

Bílsko-Bělá hraničí:

na severu s městem Čechovice-Dědice a vesnicemi Bestwina, Janowice (Gmina Bestwina) a Pisarzowice (Gmina Wilamowice)
na východě s Kozami a Międzybrodzím Bialským (Gmina Czernichów)
na jihu s Wilkowicemi a Bystrou (Gmina Wilkowice), a také Szczyrkem (horská hranice) a Brennou (horská hranice)
na západě s Javořím (Gmina Javoří), Jasenicí, Horním Meziříčím a Mazančovicemi (Gmina Jasenice)

Město leží vzdušnou čárou 31 km od hranice s Českou republikou a 35 km od hranice se Slovenskem.

Geomorfologie

Reliéf Bílska-Bělé je poměrně diferencován. Uvnitř správních hranic města se nacházejí území jak pahorkatinná (Slezské podhůří), tak pohorská (Slezské a Malé Beskydy).

Střed města leží v nadmořské výšce 313 m n.m. Nejnižším bodem jsou Komorovické rybníky ve výšce 262 m n.m., zatímco nejvyšším 1117 m n.m. vysoký vrchol Klimčoku ve Slezských Beskydech.

Slezské podhůří je budováno málo odolnými denudaci flyšovými sériemi, které střídají vápence a těšínity. Denudační rovina se snížuje od 400 až 450 m n.m. na úpatí Beskyd k 280 až 300 m n.m. na pomezí Osvětimské pánve. Rozlohu podhůří pokrývají jíly

Dějiny

Bílsko

Počátky města jsou spojeny s německou východní kolonizací. Na konci 13. století pozval piastovský kníže Měšek I. Těšínský německojazyčné osadníky, aby založili v beskydském podhůří nová sídla. Kromě Bílska samotného vznikly lesně-rolnické vsi Mikušovice (Nikelsdorf), Kamenice (Kamitz), Staré Bílsko (Alt-Bielitz), Komorovice (Batzdorf und Mückendorf), a také východně od řeky Bělé Lipník (Kunzendorf), Hałcnów (Alzen) a Vilamovice (Wilmesau). Později byly založeny ještě Jasenice