Wikipedista:Andrea Višňovská/Pískoviště

Knižní kultura je oblast kultury která zahrnuje vznik, výrobu, distribuci a působení knihy ve společnosti. Pojem knižní kultura představuje abstraktní koncept bez přesného ohraničení, který zahrnuje materiálně-výrobní (knihtisk, knižní vazba), umělecké (iluminace, ilustrace), ekonomicko-distribuční (knižní obchod) a recepční (čtení a čtenářská kultura) oblasti a souvislosti.

Historie knižní kultury

Antika a starověké civilizace

V antických civilizacích se začaly používat různé materiály pro záznam textů, jako je papyrus, pergamen a hliněné tabulky. Papyrus byl běžně používán v Egyptě, zatímco pergamen (vyrobený z kůže) nahradil papyrus v oblastech s horším přístupem k rákosu. Hliněné tabulky byly charakteristické pro Mezopotámii.

Významnou institucí byla Alexandrijská knihovna, která shromažďovala desítky tisíc svitků a považovala se za centrum vzdělanosti a vědění starověkého světa.

Středověká knižní kultura

Kláštery se staly hlavními centry vzdělanosti. Mniši ručně opisovali knihy v klášterních skriptoriích a vytvářeli iluminované manuskripty zdobené ornamenty a miniaturami.

První univerzitní knihovny vznikaly společně s rozvojem středověkých univerzit, například v Boloni, Paříži nebo Oxfordu, kde byly knihy půjčovány především studentům a profesorům.

Knihtisk

Renesance a nástup knihtisku (15. století)

Vynález knihtisku Johannem Gutenbergem (kolem roku 1440) znamenal revoluci ve výrobě knih. Díky knihtisku bylo možné vytvářet velké množství kopií knih za kratší dobu a za nižší cenu.

První české tisky pocházely z Plzeňské tiskárny, která začala fungovat na přelomu 15. století. Inkunábule, první tištěné knihy, se staly cennými artefakty.

Knižní trh se stal významným nástrojem šíření myšlenek reformace, jako například Lutherovy reformy.

Moderní knižní kultura (18.–20. století)

Rozvoj knižního průmyslu umožnil masovou produkci knih. Vznikaly první velké nakladatelské domy a došlo k technickým inovacím, jako je rotační tisk.

Veřejné knihovny a čtenářské spolky podporovaly rozšíření vzdělanosti a přístup ke knihám široké veřejnosti.

Vývoj typografie a grafického designu, například díky osobnostem jako William Morris, přinesl nové standardy estetiky tištěných knih.

Knižní kultura v Čechách

Počátky sahají do 9. století n.l. příchodem Konstantina a Metoděje, kteří přinesli staroslověnské písmo. Zpočátku byli knihy s církevní tematikou a uchovávány byli v klášterech. Založením první univerzitní knihovny nastal rozmach vědecké a odborné literatury. V 19. století se začaly otevírat první veřejně knihovny a čítárny. V létech 1921 - 1928 dochází díky knihovnickému zákonu (knihovna v každé obci) k rozmachu knižní kultury.

V období normalizace je ovlivněna cenzurou. Roste česká samizdatová produkce. Po roku 1989 nastává liberalizace a rozmach knižního trhu. Vznikají nové nakladatelství, přizpůsobuje se globálnímu trendu (audioknihy, e-knihy), pořádají se literární události např. Svět knihy Praha, Festival spisovatelů Praha, Noc literatury, Měsíc autorského čtení, apod.

V současnosti dochází k digitalizaci knih (systém Kramerius), záchraně dokumentů a zpřístupnění knižního fondu široké veřejnosti.

Komponenty knižní kultury

Vznik a výroba

1. Tvorba textu - spisovatelé nebo odborníci vytvářejí obsah knihy.
2. Editace - redaktoři pracují na korekci gramatických chyb, stylistických úpravách a zajištění konzistence obsahu.
3. Grafická příprava knihy - návrh typografie, rozvržení textu a ilustrací, design obálky, výběr materiálů a typ vazby.
4. Tisk - rukopis je převeden do fyzické podoby. U digitálních knih probíhá převod do formátů, jako jsou ePub nebo PDF, které jsou kompatibilní s různými čtecími zařízeními.

Tvorba knih také zahrnuje právní a administrativní aspekty. To zahrnuje zajištění autorských práv, získání ISBN (Mezinárodního standardního čísla knihy) a případné registrace u národních knihoven.

Distribuce knih

Distribuce knih je proces, prostřednictvím kterého se knihy dostávají od vydavatelů k čtenářům. Historicky dominovaly distribuci knih zejména tradiční vydavatelství, která zajišťují tisk a dodávku knih do kamenných knihkupectví a knihoven. E-knihy jsou distribuovány prostřednictvím elektronických tržišť ve formátech kompatibilních s čtečkami knih, chytrými telefony a počítači.

Mnozí vydavatelé a autoři dnes volí hybridní modely, které kombinují tradiční a digitální distribuční kanály. Tento přístup jim umožňuje oslovit širší publikum a diverzifikovat své příjmy.

Recepce knih

Recepce knih se v rámci knižní kultury zaměřuje na způsoby, jakými jsou knihy vnímány, hodnoceny a začleňovány do společnosti. Tento proces zahrnuje interakce mezi knihou, čtenářem a širším kulturním kontextem. Recepce je ovlivněna mnoha faktory, jako jsou literární kritika, čtenářské preference, společenské trendy, marketingové strategie vydavatelů nebo dobou, ve které jsou čteny.

Literární kritika poskytuje návod k interpretaci díla, zdůrazňuje jeho hodnoty a poukazuje na jeho estetické a obsahové kvality. Individuální vnímání knih se liší podle čtenářských preferencí, zkušeností a kulturního zázemí.

Recepce knih se často rozvíjí v rámci čtenářských komunit, jako jsou knižní kluby, online fóra nebo sociální sítě. Tyto platformy umožňují sdílení názorů, doporučení a vytváření čtenářských trendů, které ovlivňují popularitu knih.

Recepce knih je klíčovým faktorem formování knižní kultury. Přijímání a interpretace literatury ovlivňuje, jak se knihy stávají součástí kolektivní paměti, vzdělávacích institucí a kulturní identity.