Volf Ilburk z Vřesovic
| Volf Ilburk Vřesovec z Vřesovic | |
|---|---|
| Narození | 1575 Sovinec |
| Úmrtí | 9. prosince 1634 (ve věku 58–59 let) Praha |
| Rodiče | Jan Vojtěch z Vřesovic |
| Příbuzní | Vilém Vřesovec z Vřesovic a Sabina Žofie Kišperská z Vřesovic (sourozenci) |
| Funkce | Nejvyšší lovčí Království českého |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Volf Ilburk Doubravský z Vřesovic (též Wolf, Vlk či Vok, německy Wolf Ilburg von Wřesowitz, též Wolfgang Wrzesowitz[1] nebo Wolff Ilburg Pfessenith, kolem roku 1575, Sovinec – 9. prosince 1634, Praha)[2] byl český šlechtic, katolický člen rodu pánů z Vřesovic činný v první polovině 17. století. Byl členem tzv. pobělohorské konfiskační komise vedené Karlem z Lichtenštejna.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako syn Jana Vřesovce z Vřesovic († 1605), který zastával úřady královského rady, pukrabího Hradeckého kraje a v letech 1594–1603 je uváděn jako nejvyšší lovčí.[3] Volf Ilburk měl sourozence Viléma († 1640) a Sabinu Žofii, později provdanou za Jana Adama Hrzána z Harasova († 1655), která byla matkou Jana Adama Hrzána z Harasova (1625–1681), královského lovčího a krajského hejtmana.
V době povstání Štěpána Bočkaje roku 1604 táhl Volf Ilburk coby plukovník jezdeckého regimentu 150 jezdců do Uher, kterého se jako rytmistr účastnil také Jindřich Michal Hýzrle z Chodů.[4] V roce 1607 byl povýšen do panského stavu a od roku 1610 byl císařským tajným radou.
V době pobělohorské byl v roce 1621 jmenován do funkce komorníka císaře Ferdinanda II.[5]
coby zástupce katolické strany v únoru 1622 stal členem nově ustavené konfiskační komise, v čele s Karlem z Lichtenštejna. Kromě Volfa Ilburka byli dalšími členy komise také Bedřich z Talmberka, Kryštof Vratislav z Mitrovic, Sezima z Vrtby, Vilém mladší z Lobkovic a několik právníků a příslušníků městského stavu.
V roce 1622 od královské komory zakoupil zkonfiskované panství Vršovice na Lounsku, kde nechal vystavět zámek. Nad hlavním portálem zámku se snad dosud nachází alianční erb jeho a manželky Alžběty a letopočet 1628, který zřejmě značí dokončení stavby, čemuž odpovídá i tvarosloví obloučkových stupňovaných štítů v obou nárožích čelní fasády, mající pozdně renesanční charakter.[6]
V roce 1623 Volf Ilburk po Kaplířích ze Sulevic získal Čížkovice na Litoměřicku a tamní tvrz přestavěl na hostinec, z nějž se snad dochovaly zasypané sklepy pod domem čp. 110.[7] Později ves postoupil Marii Magdaleně z Lobkovic, manželce Jana Rudolfa Trčky z Lípy.[7]
V roce 1588 Šebestián Vřesovec přikoupil Nový Hrad na Lounsku. Šebestiánův syn Volf finančně podporoval stavovské povstání a Nový Hrad mu byl zkonfiskován, panství ale coby katolík koupil Volf Ilburk, jeho bratranec. Za třicetileté války Nový Hrad trpěl průchody vojsk, k této etapě patří i pikantní historka z roku 1623, kdy byl zámek přepaden císařskými vojáky. Volf Ilburk z Vřesovic před nimi vyskočil z okna do hradního příkopu a pěšky uprchl do Loun.
Po válce zakoupil ještě ves Chraberce.
V roce 1628 byla v pražské katedrále svatého Víta dokončena šestnáctá kaple svatého Zikmunda, zvaná Černínská, s oltářem s ostatky světce a nástěnnou malbou Nanebevzetí Panny Marie a s výjevy ze života svatého Zikmunda v menších polích po stranách. Autorem manýristické malby z roku 1620 byl Daniel Alexius z Květné. Objednavatelem byl Volf Ilburk z Vřesovic, který je v kapli pohřben. Další náhrobky a epitafy patří Humprechtu Černínovi z Chudenic, donu Antoniovi z Cardony a jeho ženě Marii de Requeséns, Johanně a Janovi z Ditrichštejna, Janu Oldřichu Zasiovi, Vilémovi z Bukova, Oldřichovi z Martinic, Zikmundu Báthorymu, hraběti Josipu Šiškovićovi a Zdeňku Lvovi z Rožmitálu.
V letech 1629–1633 vykonával úřad nejvyššího lovčího v Českém království.
Volf Ilburk Doubravský z Vřesovic zemřel 9. prosince 1634 v Praze.
Manželství a rodina
[editovat | editovat zdroj]Vofl Ilburk z Vřesovic byl ženatý s Alžbětou rozenou Berkovou z Dubé.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ www.myheritage.com [online]. [cit. 2023-06-06]. Dostupné online.
- ↑ Wrzesowitz, Wolfgang (1575–1634), Oberstjägermeister – Kaiserhof. kaiserhof.geschichte.lmu.de [online]. [cit. 2023-06-06]. Dostupné online.
- ↑ Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Příprava vydání Eliška Fučíková. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 128.
- ↑ Rytíři renesančních Čech, s. 74
- ↑ Wrzesowitz, Wolfgang (1575–1634), Oberstjägermeister – Kaiserhof. kaiserhof.geschichte.lmu.de [online]. [cit. 2023-06-06]. Dostupné online.
- ↑ VLČEK, Pavel. Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Praha: Nakladatelství Libri, 1999. 623 s. ISBN 80-85-983-61-3. S. 505.
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 83.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- BLKÖ:Wřesowitz, Wolf Ilburg von – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. (německy)
