Vojenský zeměpisný ústav (Bělehrad)
| Vojenský zeměpisný ústav | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | Palilula, Bělehrad,  Srbsko |
| Souřadnice | 44°48′46,15″ s. š., 20°29′14,78″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vojenský zeměpisný ústav (srbsky Војногеографски институт/Vojnogeografski institut) sídlí v srbské metropoli Bělehradě na adrese Mije Kovačevića 5. Slouží pro potřeby srbské armády.
Budova
[editovat | editovat zdroj]Ústav sídlí v modernistické budově, která vznikla v letech 1950 až 1954 podle projektu architekta Milorada Macury.[1] Stavba je některými srbskými, resp. jugoslávskými architekty považována za první brutalistický objekt v zemi. Objekt v podobě třípatrového bloku spojeného s dalšími oddělenými celky a dvěma atrii vznikla z železobetonu, není obložená žádnými materiály a její fasáda je rozčleněná nápadně umístěnými balkony v pravé části. Architekt Macura se však při projektování objektu inspiroval spíše švýcarským architektem Le Corbusierem. Areál je zcela oddělen od okolní zástavby zelení, zasazena je do svahu a její monumentálnost je zdůrazněna přístupovým mostem orientovaným na jižní fasádu.
Stavba je unikátní použitím stínicích lamel u oken, jako první na území tehdejší Jugoslávie nimi byla vybavená.
Původní dvě části objektu měly sloužit pro vojenskou tiskárnu (severní část s konkávním průčelím) a pro vojensko zeměpisný institut (jižní třípatrová část).
Stavební práce na objektu byly zahájeny v roce 1950, probíhaly čtyři roky a kanceláře byly nastěhovávány až do roku 1956.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ANTONIĆ, Zdravko; TASIĆ, Nikola; DRAGANČIĆ, Nikola. Istorija Beograda. Bělehrad: Balkanološki institut SANU – Draganić, 1995. ISBN 86-7179-021-5. S. 574. (srbochorvatština)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Mare Jakova Grujić: Zgrada vojnogeografskog instituta u Beogradu
- Đorđe Alfirević, Sanja Simonović Alfirević: Brutalism in Serbian architecture: Style or necessity?