Přeskočit na obsah

Viliam Thurzo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. MUDr. Viliam Thurzo, DrSc., dr. h. c.
Narození13. listopadu 1912
Komárno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. března 1984 (ve věku 71 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostslovenská
Alma materLékařská fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Povolánílékař, vysokoškolský pedagog
ZaměstnavatelÚstav experimentální onkologie SAV
OceněníŘád práce (1972)
Státní cena Klementa Gottwalda (1973)
Řád republiky (1982)
Politická stranaKomunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Viliam Thurzo (13. listopadu 1912 Komárno – 2. března 1984 Bratislava) byl slovenský lékař, onkolog a cytopatolog, profesor Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, akademik SAV i ČSAV, laureát Státní ceny Klementa Gottwalda. Zabýval se zejména výzkumem národorotvorných virů (onkovirologií).

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 13. listopadu 1912 v Komárně v levicově orientované rodině; jeho otec bojoval na straně Maďarské republiky rad a po potlačení revoluce mu hrozila smrt zastřelením.[1] V roce 1925 se s rodiči přestěhoval do Banské Bystrice; na tamním gymnáziu v roce 1932 maturoval a začal studovat medicínu na Komenského univerzitě.[1] V tomtéž roce vstoupil do Komunistické strany Československa. O tři roky později (1935) se stal předsedou Spolku socialistických akademiků v Bratislavě.[2]

Po ukončení studia v roce 1940 (MUDr.) nastoupil jako mladý lékař do tatranského sanatoria, kde se zakrátko stal přednostou klinické laboratoře.[2] Zapojil se do protifašistického odboje a do přípravy Slovenského národního povstání; po jeho potlačení přešel do ilegality.[1] Od 7. února 1945 do 18. září 1945 byl členem Sboru pověřenců, výkonného orgánu Slovenské národní rady, a zastával v něm post pověřence pro zdravotnictví.[3]

V roce 1946 založil Ústav pro výzkum a léčení nádorů, který byl později přetvořen na Ústav experimentální onkologie SAV. Ředitelem tohoto ústavu byl od roku 1946 až do roku 1982.[4] Z původní azylové nemocnice pro pacienty s pokročilými formami rakoviny začal budovat moderní experimentálně klinický komplex. Stal ze zakladatelem experimentální onkologie na Slovensku. Z jeho iniciativy byla ustavena samostatná katedra onkologie, radiologie a nukleární medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě[2] a Thurzo byl dlouhá léta jejím vedoucím.[5]

Jako jeden z prvních ve střední Evropě rozpracoval koncepci nádorové virologie a inicioval výzkum onkogenních (rakovinotvorných) virů.[6] Pod jeho vedením se zrodil objev viru B 77 (Bratislava 77), který způsobuje zhoubné bujení sarkomového typu u ptáků.[1] Za tento objev obdržel Thurzo a jeho dvě spolupracovnice v roce 1973 Státní cenu Klementa Gottwalda.[7] Stal se členem Slovenské akademie věd (1953 člen korespondent, 1975 akademik) i Československé akademie věd (1973 člen korespondent, 1977 akademik). V roce 1978 byl zvolen zahraničním členem Akademie věd Německé demokratické republiky.[4] Čestné členství mu udělily Bulharská a Maďarská onkologická společnost.[5] Téměř třicet let byl hlavním redaktorem mezinárodního odborného onkologického časopisu Neoplasma.[2] Působil i jako expert Světové zdravotnické organizace v Ženevě pro zhoubné nádory.[1]

Angažoval se v mírovém hnutí. Byl předsedou Slovenské mírové rady a místopředsedou Československého mírového výboru. V roce 1977 se stal členem předsednictva Světové rady míru.[5] a byl též členem Pugwashského výboru.[1]

Viliam Thurzo zemřel po dlouhé těžké nemoci dne 2. března 1984 v Bratislavě.[8][5]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Publikoval více než devadesát původních vědeckých prací v československých a mezinárodních odborných časopisech.[5] Knižně:

  • Rakovina a boj proti něj (1953)
  • Úvod do onkológie (s kolektivem, 1972)
  • Základy onkológie (s kolektivem, 1978)

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f ZACHAR, Jozef. Za akademikem Viliamem Thurzem. Rudé právo. 10. 3. 1984, roč. 64, čís. 60, s. 2. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e ŠIMKOVIČ, Dušan. Sedemdesiate narodeniny akademika Viliama Thurzu. Vesmír, přírodovědecký časopis Československé akademie věd. 1983, roč. 62, čís. 1, s. 24. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ BUCHVALDEK, Miroslav, et al. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1986. 714 s. S. 623–624. 
  4. ↑ a b c d e f Malá československá encyklopedie. Díl 6., Š–Ž. Praha: Academia, 1987. 928 s. cnb000125650. Heslo „Viliam Thurzo", s. 207. 
  5. ↑ a b c d e f Zemřel akademik V. Thurzo. Rudé právo. 3. 3. 1984, roč. 64, čís. 54, s. 1–2. Dostupné online. 
  6. ↑ ŘÍMAN, J. К šedesátým narozeninám Viliama Thurza. Vesmír, přírodovědecký časopis Československé akademie věd. 1972, roč. 51, čís. 10, s. 314. Dostupné online. 
  7. ↑ Vyznamenání k 1. máji. Státní ceny Klementa Gottwalda. Rudé právo. 30. 4. 1973, roč. 53, čís. 101, s. 2. Dostupné online. 
  8. ↑ ŠIMKOVIČ, Dušan. Zomrel akademik Viliam Thurzo. Vesmír, přírodovědecký časopis Československé akademie věd. 1984, roč. 63, čís. 5, s. 156. Dostupné online. (slovensky) 
  9. ↑ Seznam čestných doktorů Lékařské fakulty Uppsalské univerzity [online]. Uppsalská univerzita (webové stránky) [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. (švédsky) 
  10. ↑ Seznam nositelů plakety Za zásluhy o vědu a lidstvo [online]. Masarykův ústav a Archiv AV ČR (webové stránky) [cit. 2022-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-20. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viliam_Thurzo&oldid=24431150“