Přeskočit na obsah

Světová rada míru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Světová rada míru
Vznik1950
SídloAthény, Řecko
Souřadnice
LídrSocorro Gomes (od 2008)
Oficiální webwww.wpc-in.org
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Světová rada míru (anglicky World Peace Council, WPC) je mezinárodní organizace, založená z popudu Sovětského svazu a za jeho financování[1] na druhém světovém mírovém kongresu ve Varšavě v listopadu 1950 a nahradila od roku 1949 existující Stálý výbor pro světový mír. Dnes jde o malé antiimperialistické mezinárodní hnutí. Je součástí světového mírového hnutí a působí ve spolupráci s jinými mezinárodními a národními hnutími. Jako nevládní organizace a člen Spojených národů, spolupracuje s UNESCO, UNCTAD, UNIDO, ILO a jinými specializovanými agenturami Spojených národů, speciálními komitéty a odděleními. Spolupracuje s Hnutím nezúčastněných zemí, Africkou unií, Ligou arabských států a jinými mezivládními orgány.

Cílem organizace má být koordinace činnosti mírových hnutí různých zemí, boj proti nebezpečí světové války, boj proti imperialistické agresi a úsilí o všeobecné odzbrojení a národní nezávislost. Za vynikající výsledky v boji za mír SRM oceňuje jednotlivce a organizace na světě Zlatou medailí Joliota-Curie.

SRM vytrvale kritizovala agresivní chování USA včetně války ve Vietnamu a početné americké intervence v Latinské Americe, ale nikdy nevystoupila proti intervencím SSSR a jeho satelitů (Československo, Afghánistán). Po sovětsko-čínské roztržce se dalším stálým cílem kritiky stala Čína, jejíž představitelé v roce 1966 oficiálně opustili SRM.

Rozpad Sovětského svazu a téměř úplná ztráta finančních zdrojů přivodily faktické zhroucení SRM. Sídlo vedení se přesunulo do Řecka a SRM se stala nepočetnou organizací se zanedbatelným politickým vlivem.

Prezidenti SRM

[editovat | editovat zdroj]
  1. VINCENT, Galtung Johan. Peace Studies Professionalism and Peace Movement Idealism. The Journal of Peace Studies. 2016-12-31, roč. 17, čís. 6, s. 7–17. Dostupné online [cit. 2020-05-04]. ISSN 1738-2580. DOI 10.14363/kaps.2016.17.6.7. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]