Verneřice
| Verneřice | |
|---|---|
 Verneřice, Mírové náměstí | |
 | |
| znak | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Benešov nad Ploučnicí |
| Obec s rozšířenou působností | Děčín (správní obvod) |
| Okres | Děčín |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°39′40″ s. š., 14°18′4″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 164 (2024)[1] |
| Rozloha | 31,41 km²[2] |
| Nadmořská výška | 493 m n. m. |
| PSČ | 405 02, 407 25 |
| Počet domů | 384 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 6 |
| Počet k. ú. | 7 |
| Počet ZSJ | 7 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Mírové náměstí 138 407 25 Verneřice vernerice@vernerice.cz |
| Starosta | Roman Keznikl |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Verneřice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 562921 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Verneřice (německy Wernstadt) jsou nejjižnější město okresu Děčín v Ústeckém kraji. Žije v něm přibližně 1 200[1] obyvatel. Ve Verneřicích začínal první textilní průmysl v tehdejší Habsburské monarchii.
Město se nachází v severních Čechách v údolí Bobřího potoka na severovýchodě Českého středohoří, asi čtrnáct kilometrů jihovýchodně od Děčína a devatenáct kilometrů východně od Ústí nad Labem.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o obci s původním názvem Wernhersdorf pochází z roku 1352,[4] respektive 1384.[5][6] Veskrze německá obec založená na liběšickém panství se brzy vyvinula a v roce 1497 získala od Zikmunda Děčínského z Vartenberka městská práva. V roce 1522 pak král Ludvík Jagellonský městu udělil městský znak a městskou pečeť. V roce 1537 obdrželi své privilegium verneřičtí lučištníci. V 16. století vznikly také první cechy, nejstarší cechovní list byl vydán v roce 1547.
Během třicetileté války v roce 1639 se do Verneřic uchýlil saský vévoda František Albrecht před svými švédskými pronásledovateli a podle tradice se tři dny skrýval na žlabu mezi domy 139 a 140 na rynku (dnešní Mírové náměstí), který tam stál až do počátku 20. století.[zdroj?]
Verneřice byly opakovaně poškozeny požárem, zejména v roce 1709, dále 19. května 1743, dne 28. května 1774 a v roce 1841.
V dobách sedmileté války táhla v roce 1756 přes Verneřice pruská vojska. V roce 1776 byl zničený kostel sv. Anny přestavěn na popud Marie Terezie.[5][6] V roce 1778, během války o bavorské dědictví, město znovu napadli Prusové a mnoho místních obyvatel unesli jako rukojmí. V témže roce dne 13. října na verneřické faře přenocoval císař Josef II. V roce 1787 byla založena nemocnice pro chudé.
Průmyslový rozvoj
[editovat | editovat zdroj]Zdejší občané se živili především zemědělstvím a také výrobou obuvi, na konci 18. století se však obec začala industrializovat. Barvířský tovaryš Johann Josef Leitenberger zde v roce 1770 založil první kalikovou přádelnu a kartounku v Čechách. Byl to také Leitenberger, kdo v roce 1797 založil první mechanickou přádelnu bavlny, vybavenou anglickými spřádacími stroji, čímž položil základy textilního průmyslu v Habsburské monarchii. Později se podnik stal majetkem textilního továrníka Julia Léona von Wernburg (1842-1927), který v obci založil mateřskou školu. Pro radnici také nechal vyrobit i cenný velký portrét císaře Františka Josefa I. z hedvábí a bavlny.
,_M%C3%ADrov%C3%A9_n%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD,_radnice_(m%C4%9Bstsk%C3%BD_%C3%BA%C5%99ad).jpg)
Dvacáté století
[editovat | editovat zdroj]Po první světové válce byly Verneřice v roce 1919 připojeny k nově vytvořenému Československu. V roce 1922 byl ukončen provoz největší městské tkalcovna a mnoho dělníků odešlo. Po Mnichovské dohodě byly Verneřice v letech 1938 až 1939 součástí okresu Tetschen-Bodenbach, vládního obvodu Ústí n. L. / Aussig, v německé říšské župě Sudety. V té době mělo město pouze 1397 obyvatel.
Po skončení druhé světové války a odsunu Němců z Československa město ztratilo městská práva. I přes začlenění pěti okolních vesnic po roce 1945 se počet obyvatel na polovinu oproti dřívějšku.
Dne 25. května 1978 byl zastaven provoz na železniční trati z Velkého Března do Verneřic.
V dobách komunistické vlády byla vážně zanedbávána infrastruktura. Historické budovy, jako domy s podloubím na hlavním náměstí, byly zbořeny. V centru města bylo vybudováno kulturní centrum a obchodní centrum ve standardním stylu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Severozápadní stranu okruhu tvoří prázdné pozemky a bytový dům.
Od 10. října 2006 byl obci nedopatřením vrácen status městyse.[7] S účinností od 10. října 2006 bylo 17. října 2006 původní rozhodnutí revidováno a obci byl navrácen status města.[8]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 1 839 | 2 006 | 2 074 | 1 989 | 2 078 | 1 688 | 1 587 | 750 | 708 | 776 | 812 | 848 | 880 | 858 |
| Domy | 264 | 243 | 244 | 249 | 265 | 263 | 268 | 268 | 248 | 143 | 132 | 163 | 164 | 181 |
| Data z roku 1961 zahrnují domy z místních částí Čáslav, Loučky a Příbram. | ||||||||||||||
| Rok | počet
obyvatel |
Poznámky |
|---|---|---|
| 1830 | 1 453 | ve 251 domech [10] [11] |
| 1844 | 1 500 | ve 270 domech [12] |
| 1850 | asi 1 700 | [13] |
| 1900 | 1 989 | německých obyvatel [14] |
| 1921 | 1 688 | z toho 1623 Němců [15] |
| 1939 | 1 397 | [16] |
Části města
[editovat | editovat zdroj]- Verneřice (k. ú. Verneřice)
- Čáslav (k. ú. Čáslav u Verneřic)
- Loučky (k. ú. Loučky u Verneřic)
- Příbram (k. ú. Příbram pod Bukovou horou a Velké Stínky)
- Rychnov (k. ú. Rychnov u Verneřic)
- Rytířov (k. ú. Rytířov)
Vysídlením Němců v roce 1945 zanikly na dnešním území města dřívější vesnice Boží Vrch, Malé Loučky, Malé Stínky a Velké Stínky.[17]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]_-_kamenn%C3%BD_mostek_p%C5%99es_Bob%C5%99%C3%AD_potok_u_domu_%C4%8Dp._257_(4).jpg)
V letech 1890 až 1978 vedla do Verneřic železniční trať Velké Březno – Verneřice s odbočkou na Úštěk.
V roce 1930 byly zřízeny v této oblasti autobusové linky. První linka vedla z Verneřic přes Příbram, Rychnov, Fojtovice a Benešov nad Ploučnicí do Děčína. Druhá linka vedla z Verneřic přes Valkeřice (Algersdorf). V zimě se často pro vysoký sníh nedalo projet.
V roce 2007 vedla přes Verneřice autobusová linka č. 510041 z Děčína přes Benešov nad Ploučnicí, Františkov, Valkeřice, Verneřice a Příbram do Rychnova, a linka 510125 přes Žandov a Merboltice. Linka 592458 byla zavedena z Ústí nad Labem přes Verneřice do Úštěku, přibližně v trase zrušené železnice.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Mírové náměstí ve středu obce se mírně svažuje směrem k jihu. Na severní straně je řada domů s radnicí a budovou spořitelny, které byly po pádu komunismu obnoveny roce 1990. Souběžně je náměstí rozděleno velkou trachytovou terasou, z níž vede schodiště ke kašně se sochou svatého Floriána.
- zdaleka viditelný římskokatolický kostel svaté Anny verneřické farnosti je dominantou Verneřic na východní straně Mírového náměstí. Kostel svaté Anny byl farním již v roce 1384.[6] Barokní stavba s mohutnou cibulovou kupolí byla postavena v roce 1709 na místě předchozí stavby z předhusitských dob. Vyhořel však při požáru města v roce 1774 a následně byl přestavěn. Ke konci 20. století byl kostel nevyužívaný a chátral. V roce 2005 spadly části střešní římsy ze severní strany lodi. Po roce 2010 proběhla celková rekonstrukce.
- zanikly poutní kostel Nejsvětější Trojice. Kostel na Božím Vrchu západně od obce byl vystavěn ve třicátých letech 18. století a byl zbořen 16. ledna 1975.[18]
- Kašna na náměstí
- mariánský pomníček a kříž zničeny za normalizace
- Městem protéká Bobří potok. Na východním okraji od obce nad částí Loučky se nachází Bobří soutěska, zakončená Bobřím vodopádem.[19] Na svazích nad roklí bývaly domy Malé Loučky a Malé Javorské.
Osobnosti města
[editovat | editovat zdroj]- Z Verneřic pocházel podnikatelský rod Leitenbergerů. V obci si postavil svou první dílnu a později i továrnu Johann Josef Leitenberger. Stal se z něj (a celé jeho rodiny) později velmi úspěšný podnikatel v oboru potisku textilu a kartounů. Zemřel zde 30. května 1802.[20]
- Ve Verneřicích se narodil Josef Strobach (1852–1905), rakousko-uherský politik německé národnosti, na přelomu 19. a 20. století poslanec Říšské rady za Křesťansko-sociální stranu, krátce též starosta Vídně.[21]
- Z města pocházel také textilní průmyslník Friedrich Mattausch (1800–1866).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 372, 373.
- ↑ a b SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen ; statistisch-topographisch dargestellt von Johann Gottfried Sommer. [s.l.]: J. G. Calve 462 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: eShbuF7q5XUC.
- ↑ a b c SCHALLER, Jaroslaus. Topographie des Königreichs Böhmen ...: Th. Leitmeritzer Kreis. [s.l.]: W. Piskaczek 360 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: NOcBAAAAMAAJ.
- ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
- ↑ Rozhodnutí č. 10 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obce Verneřice městem, Miloslav Vlček, 17. října 2006
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 288.
- ↑ Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen. Band 1: Leitmeritzer Kreis, Prag 1833, S. 339–340, Ziffer 23).
- ↑ Jahrbücher des böhmischen Museums für Natur- und Länderkunde, Geschichte, Kunst und Literatur. Band 2, Prag 1831, S. 198, Ziffer 2) oben.
- ↑ Friedrich Carl Watterich von Watterichsburg: Handbuch der Landeskunde des Königreichs Böhmen. Prag 1845, S. 1183
- ↑ Topographisches Lexikon von Böhmen. Prag 1852, S. 441, rechte Spalte.
- ↑ Meyers Großes Konversations-Lexikon 6. Auflage, Band 20, Leipzig und Wien 1909, S. 544.
- ↑ Genealogie Sudetenland
- ↑ Šablona:Verwaltungsgeschichte.de
- ↑ uir.cz
- ↑ VALENČÍK, Michal. Ohrožené památky. Praha: Baset, 2006. 296 s. ISBN 80-7340-082-0. S. 231.
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území v České republice. Praha 3: Informatorium, 1991. ISBN 80-85368-13-7. Kapitola CHKO Kokořínsko, s. 57.
- ↑ SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj – Českolipsko. Praha 6: Regia, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Cesta Johanna Josefa Leitenbergera ke slávě, s. 98.
- ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 13. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Strobach, Josef Karl (1852–1905), Politiker und Geschäftsmann, s. 411. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Verneřice na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Verneřice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
