Přeskočit na obsah

Věněk Šilhán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. Ing. Věněk Šilhán, CSc.
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Ve funkci:
6. června 1992 – 31. prosince 1992
6. rektor VŠE v Praze
Ve funkci:
1. února 1990 – 31. ledna 1991
PředchůdceAntonín Brůžek
NástupceŠtěpán Müller
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
bezpartijní (OF)
ČSSD
Narození12. února 1927
Kněževes
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí9. května 2009 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníHřbitov Šárka
ChoťLibuše Šilhánová
Profesepolitik, ekonom, pedagog, vysokoškolský učitel a učitel
PodpisVěněk Šilhán, podpis
CommonsVěněk Šilhán
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Hrob na Šáreckém hřbitově v Praze

Věněk Šilhán (12. února 1927 Kněževes – 9. května 2009 Praha[1]) byl český a československý ekonom, před rokem 1969 člen KSČ, stoupenec reformního proudu a jedna z hlavních postav vysočanského sjezdu KSČ v srpnu 1968, za normalizace disident a signatář Charty 77, po revoluci aktivista Občanského fóra, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za OF, později za ČSSD. Zastupoval prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka během jeho internace v Moskvě v srpnu 1968.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1957 a 1970 působil na Vysoké škole ekonomické v Praze (mj. jako prorektor pro vědecko-badatelskou činnost). Významu nabyl při pražském jaře v roce 1968, kdy se stal vůdcem mimořádného tzv. vysočanského sjezdu KSČ a prozatímním tajemníkem ÚV KSČ na místo Sověty uneseného Alexandra Dubčeka.[2] Vysočanský sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Stal se rovněž členem Předsednictva ÚV KSČ a tajemníkem ÚV KSČ.[3]

Poté, co do funkce prvního tajemníka nastoupil Gustáv Husák, začala probíhat normalizace a Věněk Šilhán nějakou dobu pracoval manuálně. Stal se signatářem Charty 77, jeho manželka Libuše byla v letech 1987–1988 spolumluvčí Charty 77. Po revoluci byl jedním ze sedmnácti zakladatelů Občanského fóra za Klub Obroda.[2]

K roku 1989 je uváděn jako důchodce, bytem Praha.[4]

V prosinci 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 11 – Praha 8, hlavní město Praha) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Mandát za OF obhájil ve volbách roku 1990. V rámci Občanského fóra patřil do klubu bývalých reformních komunistů Obroda a po rozkladu OF se přiklonil k Československé sociální demokracii. Za ni obhájil mandát ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[5][6][7][8] Od června 1990 zastával funkci místopředsedy Sněmovny lidu.[9]

Vrátil se také do akademické obce, na Vysokou školu ekonomickou (1990–1992), kde vykonával i rektorskou funkci (únor 1990 – 31. ledna 1991). Poté působil jako předseda správní rady podniku Preciosa a následně (od r. 1995) jako předseda představenstva Nadace Preciosa. V této funkci spolupracoval také se stipendijní komisí ČVUT v Praze a podílel se na zbudování pomníku T. G. Masaryka na Univerzitě v Petrohradu.

V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu za ČSSD na Praze 2.[10][11]

Zemřel 9. května 2009 a k rozloučení došlo v krematoriu ve Strašnicích 18. května. Rozloučit se s ním přišlo na tři sta lidí: někteří signatáři Charty 77, mezi nimi i Václav Havel, dále například politici Karel Schwarzenberg, Petr Pithart, Jan Ruml, Pavel Rychetský nebo filosof Erazim Kohák.[12] Je pochován na Šáreckém hřbitově v Praze 6.

Mezi jeho citáty patří „Obchod by neměl být jen směnou hmoty, ale i oplozením ducha.“

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zemřel Šilhán, jedna z osobností Pražského jara 1968 [online]. České noviny, 2009-5-9 [cit. 2009-05-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 282. 
  3. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. 
  4. ↑ NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. 
  7. ↑ Věněk Šilhán [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  9. ↑ Poslanec prof.Ing. Věněk Šilhán, CSc.
  10. ↑ Senátní volby 1996[nedostupný zdroj]
  11. ↑ Výsledek voleb do Senátu Parlamentu ČR konaných dne 15.–16. 11. 1996
  12. ↑ Rodina a přátelé se rozloučili s Věňkem Šilhánem [online]. České noviny, 2009-5-18 [cit. 2009-05-18]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FROLÍK, František. Osobnosti Rakovnicka a Novostrašecka s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka – Gelton, 2016. 315 s. ISBN 978-80-88125-04-4. Kapitola Věnek Šilhán, s. 58. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
rektor VŠE v Praze
Předchůdce:
Antonín Brůžek 		1990 – 1991
Věněk Šilhán 		Nástupce:
Štěpán Müller
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Věněk_Šilhán&oldid=24241845“