Přeskočit na obsah

Vladimír Hanzel

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladimír Hanzel
Vladimír Hanzel, leden 2011
Vladimír Hanzel, leden 2011
Narození27. ledna 1951 (73 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímoderátor, spisovatel, matematik a publicista
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vladimír Hanzel s Karlem Schwarzenbergem a Jiřím Rejtharem, 28. října 2010
Mezi smutečními hosty (uprostřed) na posledním rozloučení s prezidentem Václavem Havlem (vlevo hudebník Ivan Král, vpravo Jitka Severová), 23. prosince 2011

Vladimír Hanzel (* 27. ledna 1951 Bratislava) je český hudební publicista a kritik. Od léta 1989 do roku 2003 byl osobním tajemníkem disidenta a poté prezidenta Václava Havla a ředitelem jeho sekretariátu, pak vrchním ředitelem kabinetu ministryně školství, později ředitelem vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze a internetovým redaktorem v České televizi.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Dětství prožil na Slovensku. V roce 1961 se přestěhoval s rodiči do Prahy, kde žije dodnes. Od roku 1969 prošel pestrou řadou zaměstnání: referent na Federálním statistickém úřadu, průvodčí a řidič tramvají, uklízeč na ČVUT, prodavač ve stánku Národního muzea, 1979-86 programátor počítačů, samostatný matematik-analytik. 1986–89 svobodné povolání – hudební publicista.[1] Přispíval do tiskovin oficiálních – Melodie, Gramorevue – i nepovolených či exilových – Svědectví, Obsah (obsáhlý článek „Folkové rozjímání“[2] podepsaný zn. -gfm-) a samizdatových Lidových novin[3] (pod pseudonymem Jan Samson[4] nebo značkou -mus-, od zářijového čísla 1989 už pod vlastním jménem[5][6]); je rovněž spoluautorem několika knih o hudbě: Rhythm & Blues, Excentrici v přízemí, Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Podílel se na vzniku několika gramofonových desek,[7] zvláště debutů, např. na první desce Jiřího Dědečka Zabili trafikantku (živá nahrávka z divadla Semafor z března 1989, vydaná ovšem až v roce 1990), nebo rockových skupin Betula Pendula (EP Rock debut č. 3, vydavatelství Panton) a Mňága a Žďorp (EP Rock debut č. 8, vydavatelství Panton). V roce 1990 produkoval živé LP Jima Čerta Světlu vstříc a „volební“ singl Jiřího Dědečka Už jde rudoch od válu.

V létě roku 1989 se stal osobním tajemníkem disidenta Václava Havla. Aktivně se zúčastnil jak zakládání Občanského fóra, tak hlavních jednání OF (a VPN) s tehdejšími představiteli komunistické moci.

V letech 1990–2003 byl tajemníkem prezidenta republiky a ředitelem jeho sekretariátu, 2003–2006 pracoval jako vrchní ředitel Kabinetu ministryně školství mládeže a tělovýchovy Petry Buzkové. V letech 2006–2008 byl ředitelem vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze.

V letech 2009 až 2015 pracoval v Centru dětských a vzdělávacích pořadů[8] České televize.

Je autorem knihy Zrychlený tep dějin s upravenými autentickými přepisy jednání Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí s představiteli moci v listopadu a prosinci 1989 a spoluautorem (s Alenou Müllerovou) knihy Albertov 16:00. Podílel se rovněž na vzniku, natáčení a dokončení filmu Občan Havel jako odborný poradce.

18. 12. 2011 jako první oznámil světu Havlovo úmrtí na sociální síti Facebook: „Dnes ráno v 10:15 zemřel Václav Havel.“[9]

Vladimír Hanzel – členství:

Spisy

[editovat | editovat zdroj]
  • HANZEL, Vladimír, a kol. Excentrici v přízemí : nová vlna v Čechách – příběh dušičkový. Praha: Panton, 1989. 270 s. 
  • MATZNER, Antonín; POLEDŇÁK, Ivan; WASSERBERGER, Igor, a kol. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby III, Část jmenná, Československá scéna - osobnosti a soubory. Praha: Editio Supraphon, 1990. 652 s. ISBN 80-7058-210-3. 
  • HANZEL, Vladimír. Zrychlený tep dějin : reálné drama o 10 jednáních; autentické záznamy představitelů státní moci s delegacemi hnutí Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu v listopadu a prosinci 1989. 1. vyd. Praha: OK Centrum, 1991. ISBN 80-900270-2-4. 
  • HANZEL, Vladimír. Zrychlený tep dějin : reálné drama o 10 jednáních; autentické záznamy představitelů státní moci s delegacemi hnutí Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu v listopadu a prosinci 1989. 2. vyd. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-7262-426-1. 
  • MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. 
  • DRAŽAN, Jan; PERGLER, Jan. Náš Václav Havel : 27 rozhovorů o kamarádovi, prezidentovi, disidentovi a šéfovi. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Zeď, 2016. 384 s. ISBN 978-80-906593-1-5. S. 154 – 169. 
  • HANZEL, Vladimír. Revoluce (očima) Vladimíra Hanzela. Knihovna Václava Havla, 2014, webová stránka.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ TŘEŠTÍK, Michael. Kdo je kdo = Who Is Who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů. 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 177. 
  2. ↑ Svědectví: Čtvrtletník pro politiku a kulturu, roč. 19, č. 76, 1985
  3. ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 270. 
  4. ↑ Lidové noviny, červen 1989, str. 4 a 5
  5. ↑ Lidové noviny, září 1989, str. 20
  6. ↑ Lidové noviny, září 1989, str. 22
  7. ↑ Vladimír Hanzel. Discogs [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Vladimír Hanzel, profil na webu České televize
  9. ↑ Deník E15, 18.12.2012
  10. ↑ Slovenské dotyky

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimír_Hanzel&oldid=23970920“