Přeskočit na obsah

Václav Bolemír Nebeský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Bolemír Nebeský
Václav Bolemír Nebeský
Václav Bolemír Nebeský
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní str. (staročeši)
Narození18. srpna 1818
statek Nový Dvůr u Kokořína
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. srpna 1882 (ve věku 63 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
DětiPavel Nebeský
Alma materKarlo-Ferdin. univ.
Profesepřekladatel, spisovatel, básník, politik a redaktor
CommonsVáclav Bolemír Nebeský
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Václav Bolemír Nebeský (Vyšehradský hřbitov)

Václav Bolemír Nebeský (18. srpna 1818 zaniklý statek Nový Dvůr u Jestřebice[1] – 17. srpna 1882 Praha[2]) byl český obrozenecký básník, literární historik, publicista a překladatel. Byl přítelem a snad i milencem spisovatelky Boženy Němcové.[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Nebeský se narodil v roce 1818 v rodině Václava Nebeského na statku čp. 70 v Novém Dvoře, asi 2 kilometry severně od Kokořína. Po dědečkovi z matčiny strany zdědil hospodářskou usedlost čp. 21 v obci Jestřebice, kde měl domovské právo až do 60. let.[4] Studoval a maturoval na německém litoměřickém gymnáziu, kde se mimo jiné naučil latinsky a řecky. Poté od roku 1842 začal studovat filozofii, filologii a medicínu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.

Ve 20 letech se dostal mezi české vlastence a přijal vlastenecké jméno Bolemír. Po nedokončených studiích žil čtyři roky ve Vídni a pak se stal domácím učitelem. V tomto období psal Listy z Vídně, které zasílal do časopisů Květy a Česká včela. Tyto listy jsou označovány za první pokusy o fejetony.

Po návratu do Prahy v roce 1846 se ihned zapojil do českého kulturního života. Stýkal se s tehdejšími významnými představiteli české kultury jako byl Boleslav Jablonský, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, Karel Havlíček Borovský, Karel Sabina. V letech 1846-1852 pracoval jako vychovatel v rodině Jana Norberta z Neuberka, spoluzakladatele Českého muzea. Jeho nejbližším přítelem byl vlastenec a rolník z Katusic u Mladé Boleslavi Jan Krouský, který Nebeského finančně podporoval a podnikal s ním občasné výlety po Čechách i blízkém zahraničí. Od roku 1843 byl intimním přítelem Boženy Němcové.

Během revolučního roku 1848 byl politicky aktivní. Působil jako člen Národního výboru, podílel se na přípravě a jednáních Slovanského sjezdu. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Benátky nad Jizerou v Čechách. Uvádí se jako redaktor, spisovatel.[5] Patřil ke sněmovní pravici.[6]

Jako poslanec Říšského sněmu se zúčastnil vídeňského a kroměřížského zasedání. Názorově stál blízko F. Palackému a K. Havlíčkovi Borovskému. Krátce působil i v redakci v Národních novinách. O událostech roku 1848 napsal v článku Od 11. března do 11. června (ČČM 1848).

V roce 1849 se na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze habilitoval z dějin řecké a české literatury, ale nevěnoval se univerzitnímu přednášení. Po roce 1850 se stal redaktorem Časopisu Českého musea, kde působil až do roku 1861. V roce 1851 se stal sekretářem Českého muzea a správcem muzejní pokladny, tuto funkci opustil ze zdravotních důvodů až roku 1874.

Václav Bolemír Nebeský zemřel v Praze roku 1882 a byl se všemi poctami pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze (hrob 5D-47).

Vztah s Boženou Němcovou

[editovat | editovat zdroj]

S Boženou Němcovou se Nebeský seznámil v době jejího prvního pobytu v Praze, v roce 1842 a navázali intimní vztah.[7]

Václav Tille v životopise Boženy Němcové uvedl, že se s Nebeským seznámila 8. února 1842 na českém bále na Žofíně. Zmínil se též o výletu do Šárky v druhé polovině března téhož roku, kde spolu dlouze hovořili (a kde básník požádal budoucí spisovatelku, aby napsala báseň – vydáno 5. dubna 1842 v Květech pod názvem Ženy české), a o dalších společných vycházkách. Po prázdninách roku 1842, kdy se Nebeský rozhodl pokračovat ve studiu ve Vídni, strávil několik dnů u Němcových a po hostině na rozloučenou 3. října 1842 Prahu opustil. Němcová po rozchodu onemocněla, též došlo k jejímu výstupu s manželem, se kterým se později usmířila.[8]

Ještě v roce 1847 nechala Němcová v dopise Karlu Havlíčku Borovskému Nebeského pozdravovat.[7]

Podle Jaroslavy Janáčkové je nutno tento vztah si spíše domýšlet, protože korespondence se nezachovala.[9]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Václav Nebeský byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil u sv. Jiljí v Praze roku 1852 s Elisabetou Jungmannovou (1823–1855) z Litoměřic, s níž měl syna Václava (* 1853). Roku 1859 se oženil podruhé,[10] vzal si Terezii Fastrovou (1834–1896) z Třebáně.[11] Vnuk Václav Nebeský patřil k prvním českým historikům moderního umění.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Patřil k významným osobnostem druhé generace českého národního obrození. O jeho zásluhách o rozvoj české literatury se s uznáním vyslovoval např. František Palacký, Pavel Josef Šafařík, v pozdější době pak Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický či Jakub Arbes.

Nebeského básně jsou spíše filozofickými reflexemi nad životem a jeho smyslem, dějinami a jejich směřováním a přírodním děním. Z těchto básní je patrná orientace na filosofii, ve které spatřoval jednu „z nejpotřebnějších věd“, neodmyslitelnou součást národní vzdělanosti: „Zásluhy filozofie jen ten uzná, kdo oceniti chce a umí velké dary národu a lidstvu: vědomí sebe sama, pravdu, právo, mužnou samostatnost a světlo ducha. A to pravá filozofie vždy hájila.“ Moderní filozofii mu představovali na prvním místě např. Hegel.

V literární tvorbě ho ovlivnila především starořecká literatura, ze které také překládal, dále pak díla Goetha, Heina, Byrona a Puškina, z českých autorů především Karel Hynek Mácha. Protipólem básní byla jeho faktografická pozitivistická práce publicisty, dokumentátora a historika prvního půlstoletí Národního muzea. V letech 1850-1861 byl redaktorem „Časopisu Musea království Českého“, od roku 1851 sekretářem Muzea a od roku 1853 také tajemníkem „Matice české“. V 60. letech se podílel na programu a činnosti „Umělecké besedy“. Přispíval do Riegrova Slovníku naučného, v roce 1872 byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk.

Básně

[editovat | editovat zdroj]
  • Píseň hrobní, první publikovaná báseň
  • Protichůdci (1844), vzniklo v návaznosti na Máchův Máj, Nebeský dává v básnické konfrontaci zvítězit tomu, který v souladu s duchem dějin pomáhá orientovat svět na cestu pokroku.
  • Drei neugriechische Gedichte für eine Singstimme mit Begleitung des Pianoforte = Tři novořecké básně pro jeden hlas s doporovdem piana, které zhudebnil Antonín Dvořák, opus 50 (1884)

Odborné studie

[editovat | editovat zdroj]

Dále napsal několik odborných studií o starořecké kultuře, ve které viděl základ veškeré evropské vzdělanosti. Známé jsou také jeho studie o význačných dílech světové literatury publikované v Časopisu Musea království Českého (ČČM).

  • Několik slov o filosofii, ČČM 1846
  • Příspěvky k historii literatury české, Literatura lidu, Alexandreis česká, Mastičkář, ČČM 1847
  • Od 11. března do 11. června, ČČM 1848
  • Stará literatura česká, ČČM 1850
  • W. Shakespeare, ČČM 1851
  • Tragické básnictví Řeků, ČČM 1853
  • O literatuře, ed. M. Heřman, 1953
  • O španělských romancích, ČČM 1856
  • Calderon de la Barca, ČČM 1858
  • Aristarchus redivivus (1858)
  • O novořeckém národním básnictví, ČČM 1863
  • Kalevala, čudské národní epos, ČČM 1866/4
  • Dějiny Musea Království českého, 1868

Překlady

[editovat | editovat zdroj]

Mimo vlastní tvorby se věnoval překladům řeckých a španělských dramat a básní. Významné jsou především jeho překlady Aischyla, Aristofana, z římské literatury přeložil např. Plauta.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském
  3. ↑ Jan Lehár, Alexandr Stich, Jaroslava Janáčková, Jiří Holý. Česká literatura od počátků k dnešku. NLN, Praha 2006, s. 243.
  4. ↑ Národní archiv, List domovský
  5. ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  6. ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 
  7. ↑ a b NĚMCOVÁ, Božena. Korespondence I.,. [s.l.]: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-162-x. Kapitola Dopis 33 a Kalendárium života a díla, s. 55 a 372. 
  8. ↑ TILLE, Václav. Božena Němcová. Praha: Odeon, 1969. S. 44–47. 
  9. ↑ Neskromná Božena Němcová (rozhovor s J. Janáčkovou) [online]. Muzeum B. N. Česká Skalice, 2011-02-27 [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ Matriční záznam o sňatku Václava Nebeského farnost při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici v Praze
  11. ↑ Národní archiv, Pobytová přihláška Pražského policejního ředitelství

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Bolemír_Nebeský&oldid=24260185“