Přeskočit na obsah

Taujský záliv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Taujský záliv
Poloha
SvětadílAsie
StátRuskoRusko Rusko
OblastMagadanská oblast
Taujský záliv
Taujský záliv
Zeměpisné souřadnice
Rozměry
Rozloha10 000 km²
Délka75 km
Šířka130 km
Prům. hloubka50-60 m m
Ostatní
Typzáliv
Přítok vodyArmaň, Ola, Jana a Tauj
SídlaMagadan
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taujský záliv (rusky Тауйская губа, Taujskaja guba) je vodní plocha v Ochotském moři u pobřeží Magadanské oblasti na ruském Dálném východě. Záliv se otevírá směrem k jihu.

Taujský záliv je přibližně 130 km široký a 75 km dlouhý a je obklopený poloostrovem Koni, včetně Odjanské zátoky a Zavjalova ostrova na východní straně, a ostrovem Spafarjeva na jihozápadním konci. Led se v zálivu vyskytuje od poloviny října do poloviny června. Příliv a odliv zde nastávají dvakrát za den. Při jarním přílivu hladina stoupá asi o 4,5 m, zatímco při hluchém přílivu o 1,8 až 2,1 m.

Záliv má plochu cca 10 000 km² a průměrnou hloubku 50–60 m. Do zálivu ústí řeky Armaň, Ola, Jana a Tauj. Město Magadan se nachází centrálně na konci zálivu, na šíji poloostrova Starického, který je od pevniny oddělen menší Nagajevovou zátokou na západě a Gertnerovým zálivem na východě.

Pobřeží zálivu o celkové délce více než 500 km je ve východní části vyvýšené, členěné zátokami a zálivy. Z velké části je skalnaté a nepřístupné. Výška pobřežních útesů se pohybuje od několika desítek metrů do 500 až 600 metrů, někdy až po 900 metrů. Skalnaté břehy jsou plné kolmých stěn s výklenky. Při ústí řek jsou úzké pruhy pláží, které jsou zpravidla tvořeny oblázky a pískem, často i velkými kamennými bloky.[1]

Taujský záliv byl poprvé prozkoumán ruskými objeviteli v 17. století, kdy se ruské expedice vydávaly na Dálný východ a Sibiř. Konkrétní jméno objevitele není známo, ale oblast začali Rusové systematicky mapovat na přelomu 18. a 19. století, zejména díky výpravám v rámci Ruské říše, která chtěla rozšířit své území a vliv na východní pobřeží. Ruský objevitel a hydrograf Fjodor Petrovič Litke významně přispěl k mapování Ochotského moře a okolních zálivů, včetně Taujského zálivu, během svých výprav v 19. století. Na základě těchto výprav se podařilo zpřesnit geografické informace o oblasti, a Taujský záliv se tak tak dostal na námořní mapy.

V letech 1849 až 1885 byl záliv častým místem výskytu amerických, francouzských a ruských velrybářských lodí, které zde lovily velryby grónské a šedé.[2] Například loď Isabella z New Bedfordu zaznamenala v zálivu přítomnost až třiceti velrybářských lodí. Tyto lodě obvykle vyhledávaly útočiště v zálivu, aby zde doplnily zásoby dřeva a vody, zpracovaly ulovené velryby a přeškvařily velrybí tuk na olej. Lodě často kotvily v přístavu Fabius mezi pevninou a ostrovem Fabius (Ostrov Nedorozumění) nebo v přístavu Jeannette (dnešní Nagajevova zátoka) pod mysem Čirikova. Velrybáři zde obchodovali s domorodci, nejčastěji směňovali kaliko za čerstvé lososy.

Dne 12. srpna 1852 došlo v zálivu během prudké bouře k tragédii, kdy byla francouzská velrybářská loď Liancourt z Havru zničena. Posádku se podařilo zachránit okolním lodím. Přibližně o deset dní později byla západně od zálivu nalezena část trosek a sudy se zásobami, které patrně patřily k této ztroskotané lodi.

V Taujském zálivu se nachází několik velkých kolonií alkouna úzkozobého. Také se zde občas objevují běluhy severní, které byly dříve v této oblasti vídány pravidelně.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Тауйская губа na ruské Wikipedii a Taui Bay na anglické Wikipedii.

  1. Географическое положение. neisri.magadan.ru [online]. 2006-02-07 [cit. 2024-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. Good Return, of New Bedford, July 28-Aug. 3, 1849, Old Dartmouth Historical Society (ODHS); Florida, of New Bedford, June 15-Sep. 27, 1852, ODHS; Daniel Wood, of New Bedford, Aug. 17-Oct. 8, 1853, Aug. 17-Oct. 9, 1854, June 20-Oct. 6, 1855, Nicholson Whaling Collection (NWC); Cincinnati, of Stonington, May 27-June 18, 1858, May 24-June 7, 1859, NWC; Sea Breeze, of New Bedford, Oct. 5-7, 1866, Sep. 20-26, 1868, ODHS; Northern Light, of New Bedford, Aug. 21-23, 1874, ODHS; Mary and Helen II, of San Francisco, June 4-7, Sep. 18-20, 1885, Kendall Whaling Museum.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]