Ola (řeka)
| Ola | |
|---|---|
 Ola nedaleko ústí do moře | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 166 km |
| Plocha povodí | 8570 km² |
| Světadíl | Asie |
| Pramen | |
| Olská náhorní plošina, Rusko 60°40′34″ s. š., 151°14′42″ v. d. 1160 m n. m. | |
| Ústí | |
| Taujský záliv, Ochotské moře 59°33′40″ s. š., 151°15′59″ v. d. 0 m n. m. | |
| Protéká | |
 Rusko (Magadanská oblast) | |
| Úmoří, povodí | |
| Tichý oceán, Ochotské moře | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ola (rusky Ола) je řeka v Magadanské oblasti na ruském Dálném východě. Její délka činí 166 km a plocha povodí dosahuje 8 570 km².[1]
Průběh toku
[editovat | editovat zdroj]Řeka Ola pramení na svazích Olské náhorní plošiny, které leží na východním konci Hornokolymské vysočiny, přibližně 30 km jihozápadně od Atky, v nadmořské výšce 1160 metrů. Od svého pramene teče zpočátku jihovýchodním směrem asi 70 km, poté se stáčí k jihu a protéká Olskou nížinou. V posledním úseku svého toku protéká mokřady mezi městem Magadan a jezerem Čistoje, než ústí do Taujského zálivu Ochotského moře.
Poblíž ústí řeky leží obec Ola, která je okresním centrem olského okresu. Na dolním toku řeku překlenuje silniční most a asi 40 km severně od ústí ji kříží federální dálková silnice R504 Kolyma.[2]
Řeka je na většině své délky rozvětvená, teče v širokém štěrkovém korytu a tvoří několik ramen. V horním toku Ola eroduje horniny obsahující acháty, které je možné nalézt nejen podél celého toku řeky, ale i na přilehlém pobřeží Ochotského moře.
Fauna
[editovat | editovat zdroj]
Ola je důležitým habitatem pro různé druhy tichomořských lososů. Nejpočetnější je populace gorbuše, následovaná ketou a kisučem. Kromě těchto druhů se v řece vyskytují také siven malma (salvelinus malma), siven světloskvrnný (Salvelinus leucomaenis) a lipan.
Řeka Ola a její příbuzné vodní systémy tvoří až 80 % zásob gorbuše, 20 % zásob kety a 25 % zásob kisuče v Magadanské oblasti. Tento ekologický systém je nicméně ohrožen plánovanou těžbou hnědého uhlí v nížinách podél Oly.[3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První zmínky o řece Ole se objevují již v dokumentech z 18. století. Ve sbírkách Petrohradského archivu Ruské akademie věd jsou uloženy jednoduché mapy šesti řek: Tauje, Jany, Armaně, Oly, Siglanu a Jamy, které pocházejí z počátku 40. let 18. století. Na jedné z map je poznámka: „Řeka Ola, pramení mezi severem a východem, ústí na jihu, u ústí je šířka 20 sažen a hloubka za odlivu je polovina sažne.“[4]
V letech 1716/17 podnikl kozák Kuzma Sokolov se svou lodí Vostok první plavbu z Ochotska na Kamčatku a zpět podél pobřeží Ochotského moře. U ústí řeky Ola zakotvil a zmínil se o řece, že zde čekal na vhodný vítr a se svou skupinou kozáků odpočíval.
Dříve byla Ola známá pod evenským jménem Kola, což v evenštině znamená naběračka a odkazuje tak na ohyb řeky u stejnojmenné osady.
Přítoky
[editovat | editovat zdroj]Mezi hlavní přítoky Oly patří:
- Lankovaja (zleva, 22. kilometr od ústí)
- Tanon (zprava)
- Majačan (zleva)
- Donyško (zleva)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ола (река) na ruské Wikipedii a Ola (Fluss) na německé Wikipedii.
- ↑ Государственный водный реестр: река Ола. textual.ru [online]. [cit. 2024-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Floating Tours Down The Rivers of Magadan Region. ТУРИСТИЧЕСКАЯ КОМПАНИЯ "КАЮР ТРЭВЕЛ" [online]. [cit. 2024-12-14]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ MICHAJLOV, V.I. Воздействие на нерестовые реки Ольского района проекта по добыче угля. Miningwatch.ru [online]. 2014-04-08 [cit. 2024-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (rusky)
- ↑ ЖЕМЧУЖИНА ОХОТСКОГО ПОБЕРЕЖЬЯ [online]. 2011-02-12 [cit. 2024-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (rusky)