Calyptophilus
 Tangara | |
|---|---|
_(20384595265).jpg) tangara plodožravá (Calyptophilus frugivorus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | Calyptophilidae Ridgway, 1907 |
| Rod | tangara (Calyptophilus) Cory, 1884 |
 Rozšíření na ostrově Hispaniola | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Calyptophilus (česky tangara, toto jméno je však využíváno pro více různých rodů) je rod pěvců řazený do samostatné čeledi Calyptophilidae. Zahrnuje pouze dva druhy endemitní na ostrově Hispaniola.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Za popisnou autoritu rodu Calyptophilus je považován americký přírodovědec Charles Barney Cory (1884). K roku 2024 IOC World Bird List uznává následující dvojici samostatných druhů:[1][2]
- Calyptophilus frugivorus (Cory, 1883) – tangara plodožravá;
- Calyptophilus tertius Wetmore, 1929 – tangara dominikánská (někdy může být považována za konspecifickou s C. frugivorus[3]).
Ve starší literatuře je rod Calyptophilus často klasifikován v rámci početné čeledi tangarovitých (Thraupidae). Molekulárně-fylogenetické studie (Barker & kol., 2013; Oliveros & kol., 2019) jej však nepovažují za blízce příbuzný pravým tangarám, byť se podobně jako ony odvětvuje uvnitř širšího kladu sdružujícího zpěvné s devíti ručními letkami („nine-primaried oscine group“).[4][5] V rámci novějších systémů proto rod Calyptophilus vystupuje jakožto jediný zástupce samostatné čeledi Calyptophilidae, jejíž popisnou autoritu představuje již americký přírodovědec Robert Ridgway (1907).[4][6]
Rodové jméno Calyptophilus pochází z řeckých slov „kaluptēs“ a „philos“ ve významu „milující ukrývání se“[7].
Popis[editovat | editovat zdroj]
Tangary rodu Calyptophilus lze obecně charakterizovat jako středně velké pěvce s vodorovným držením těla; krátkými křídly; dlouhým, zakulaceným ocasem; a středně dlouhými končetinami. Hlava je přiměřeně velká, nese ji však mohutný krk. Zobák je rovný a na konci zašpičatělý.[8] Celková velikost těla činí v případě tangary plodožravé 18–19 cm, tangara dominikánská je o něco málo větší, měří 20–21 cm. V případě obou druhů není vyvinuta znatelná pohlavní dvojtvárnost.[3] Základní barva opeření se pohybuje v tmavě hnědých odstínech, spodní partie jsou spíše bělavé a šedavé. Na těle se objevují žluté znaky, včetně žlutého očního kroužku.[8]
Ekologie a chování[editovat | editovat zdroj]
Oba dva druhy představují endemity ostrova Hispaniola v Karibském moři. Žijí v místních vlhkých lesích a pohybují se zejména ve skrytu podrostu, kde pátrají po hmyzu a jiné vhodné potravě. Ačkoli jedna ze dvou tangar nese druhové jméno „plodožravá“, plody ve skutečnosti tvoří spíše menšinový podíl jejího jídelníčku. Navzdory skrytému způsobu života jde o teritoriální ptáky, kteří si své území vymezují prostřednictvím hlasitého zpěvu, jenž tvoří směska hvízdavých tónů. Po většinu, či během celého roku zřejmě tito ptáci udržují stálé páry, o hnízdění je však známo jenom mizivé množství informací.[8] Tangary dominikánské si asi 1 až 1,5 metru nad podrostem budují relativně objemné, nedbale postavené hnízdo klenutého tvaru. Jedna zaznamenaná snůška činila dvě vejce, jež se vyznačují světle modrým zbarvením s hnědavými skvrnkami. O vylíhnuté potomstvo se starají oba rodiče. V případě tangary plodožravé zůstávají informace o hnízdění ještě více sporé, hnízdní sezóna je však zřejmě u obou tangar shodná (květen až červenec).[3]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Tangara plodožravá patří mezi téměř ohrožené druhy, tangara dominikánská mezi druhy zranitelné.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HUDEC, K. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003. S. 267.
- ↑ Caribbean “tanagers”, Wrenthrush, Yellow-breasted Chat – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-06-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Cardinals to New World Blackbirds. Barcelona: Lynx Editions, 2011. (Handbook of the Birds of the World; sv. 16). ISBN 978-84-96553-78-1. S. 326–327. (anglicky)
- ↑ a b BARKER, F. Keith; BURNS, Kevin J.; KLICKA, John. Going to Extremes: Contrasting Rates of Diversification in a Recent Radiation of New World Passerine Birds. Systematic Biology. 2013-03-01, roč. 62, čís. 2, s. 298–320. Dostupné online [cit. 2024-06-06]. ISSN 1076-836X. DOI 10.1093/sysbio/sys094. (anglicky)
- ↑ OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-06-06]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. PMID 30936315. (anglicky)
- ↑ Ridgway R. The birds of North and Middle America, Part IV. Bull. US Natl. Mus., 1907, vol. 50 pg. xxii + 973
- ↑ JOBLING, James A. The Helm dictionary of scientific bird names: from aalge to zusii. London: Christopher Helm 432 s. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 86.
- ↑ a b c WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 549. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Calyptophilus na Wikimedia Commons 
Taxon Calyptophilus ve Wikidruzích
