Třída Sans Souci

Třída Sans Souci
Obecné informace
Uživatelé	Francouzské námořnictvo Kriegsmarine
Typ	nosič hydroplánů
Lodě	4
Osud	vyřazeny
Předchůdce	Commandant Teste
Technické údaje nosiče hydroplánů
Výtlak	1372 t (standardní) 1760 t (plný)
Délka	90 m (mezi svislicemi) 95 m (max.)
Šířka	11,76 m
Ponor	3,2 m
Pohon	2 diesely, 2 lodní šrouby 4200 bhp
Rychlost	18 uzlů
Dosah	12 000 nám. mil při 10 uzlech
Výzbroj	1× 75mm kanón
Technické údaje eskortní lodě SG1
Výtlak	1500 t (standardní) 2100 t (plný)
Délka	92 m (mezi svislicemi) 95 m (max.)
Šířka	11,76 m
Ponor	3,64 m (max.)
Pohon	2 diesely, 2 lodní šrouby 4140 bhp
Rychlost	16,7 uzlu
Výzbroj	3× 105mm kanón (3×1) 4× 37mm kanón (2×2×) 12× 20mm kanón (6×2)
Radar	FuMO 28

Třída Sans Souci byla třída nosičů hydroplánů francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem byly rozestavěny čtyři jednotky této třídy, žádná však nebyla dokončena v plánované podobě. Po pádu Francie v červnu 1940 byly všechny dokončeny jako eskortní plavidla německé Kriegsmarine. Ve službě byly od roku 1942. Dvě se po válce vrátily do francouzského námořnictva a dosloužily na konci šedesátých let dvacátého století.

Stavba

Čtyři jednotky této třídy postavila francouzská loděnice Ateliers et Chantiers de Penhoët v Saint-Nazaire. V letech 1938–1940 byly rozestavěny jako malé nosiče hydroplánů, ale po pádu Francie rozestavěná plavidla ukořistili Němci. Původně je plánovali přestavět pro navádění stíhačů (nesoucí jména planet), ale nakonec byly dokončeny jako rychlá eskortní plavidla SG1–SG4 (Schnelle Geleitboote). Do služby byly přijaty v letech 1942–1943.

Jednotky třídy Sans Souci:

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Osud
Sans Souci	1938	28. listopadu 1940	listopad 1942	Dokončen jako německá eskortní loď SG3 (ex Jupiter, ex Uranus). Dne 6. srpna 1943 v ústí Gironde potopena britským letectvem.
Sans Pareil	1939	28. listopadu 1940	září 1943	Dokončen jako německá eskortní loď SG4 (ex Saturn, ex Merkur). V květnu 1945 vrácena Francii, přijata do služby jako výzkumná loď a avízo La Pérouse (A32). Později jako fregata s trupovým číslem (F750). Vyřazena 1969.
Sans Peur	1940	2. října 1940	srpen 1942	Dokončen jako německá eskortní loď SG1 (ex Merkur, ex Jupiter). Roku 1943 poškozena minou a do konce války neopravena. V květnu 1945 vrácena Francii, přijata do služby jako výzkumná loď a avízo Beautemps Beaupré (A33). Později jako fregata s trupovým číslem (F751). Vyřazena 1969.
Sans Reproche	1938	30. října 1940	září 1942	Dokončen jako německá eskortní loď SG2 (ex Uranus, ex Saturn). Dne 8. května 1943 těžce poškozena minami, neopravena a 23. září 1943 v Nantes potopena britským letectvem.

Konstrukce

Plánovanou obrannou výzbroj představoval jeden 75mm kanón. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 4200 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 18 uzlů. Dosah byl 12 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.

Modifikace

Všechny čtyři jednotky byly před dokončením přestavěny na eskortní lodě. Měly mírně prodloužený trup a větší výtlak, takže rychlost poklesla na 16,7 uzlu. Dosah zůstal stejný. Výzbroj každého plavidla se trochu lišila. Eskortní loď SG4 (ex La Pérouse) na konci války nesla dva 105mm kanóny, čtyři 37mm kanóny a dvanáct 20mm kanónů. Sesterská loď SG1 (ex Beautemps Beaupré) pak ještě o jeden 105mm kanón více.

K roku 1954 nesly fregaty La Pérouse (F750) a Beautemps Beaupré (F751) výzbroj ve složení jeden 105mm kanón, dva 40mm kanóny (čtyři na Beautemps Beaupré), čtyři 20mm kanóny a jeden salvový vrhač hlubinných pum Hedgehog.

Odkazy

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Externí odkazy

Portály: Druhá světová válka | Francie | Loďstvo