Třída La Melpomène
| Třída La Melpomène | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Francouzské námořnictvoSvobodná Francie Kriegsmarine Nizozemské královské námořnictvo Regia Marina |
| Typ | torpédovka |
| Lodě | 12 |
| Osud | 7 ztraceno 5 vyřazeno |
| Předchůdce | třída Mistral |
| Nástupce | třída Le Fier |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 680 t (standardní) 895 t (plný)[1] |
| Délka | 76 m (mezi svislicemi) 80,7 m (max.) |
| Šířka | 7,96 m |
| Ponor | 3,07 m |
| Pohon | 2 kotle, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby 22 000 shp |
| Rychlost | 34,5 uzlu |
| Dosah | 1000 nám. mil při 20 uzlech |
| Posádka | 108 |
| Výzbroj | 2× 100mm kanón (2×1) 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×2) 2× 550mm torpédomet (1×2) 1× vlečné torpédo Ginocchio 1 spouštěč hlubinných pum |
Třída La Melpomène byla třída torpédovek francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno dvanáct jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1936.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Objednávka torpédovek byla reakcí na to, že odzbrojovací Londýnská námořní konference z roku 1930 neomezovala stavbu pobřežních válečných lodí s výtlakem do 600 tun. Třída byla primárně určena pro službu ve Středomoří. Původně to měla být eskortní plavidla vyzbrojená třemi 76mm kanóny a čtyřmi 400mm torpédomety, ale jejich finální výzbroj byla odlišná. Ve službě plavidla trpěla přetížením a s tím související špatnou stabilitou. Celkem bylo postaveno dvanáct jednotek této třídy.[1] Do stavby se zapojilo šest francouzských loděnic. Tři torpédovky postavila loděnice Ateliers et Chantiers de la Loire v Nantes, po dvou jednotkách postavily loděnice Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes, Ateliers et Chantiers de la Seine-Maritime v Le Trait, Ateliers et Chantiers de France v Dunkerque a Ateliers et Chantiers Augustin-Normand v Le Havre. Poslední plavidlo postavila loděnice Chantiers Maritimes du Sud Ouest v Bordeaux. Do služby byla plavidla přijata v letech 1936–1938.[2]
Jednotky třídy La Melpomène:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| La Melpomène | Ateliers et Chantiers de Bretagne | 1933 | 24. ledna 1935 | listopad 1936 | V červenci 1940 zajata Brity. Postupně předána Nizozemsku, Svobodným Francouzům, Velké Británii a zpět Francouzům. Od září 1943 v rezervě. Prodána do šrotu 1950. |
| La Pomone | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1933 | 25. ledna 1935 | prosinec 1936 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Němci, předána Italům a zařazena jako FR42. Od května 1943 německý TA10. Dne 23. září 1943 poblíž Rhodu vážně poškozen britským torpédoborcem HMS Eclipse a 27. září 1943 potopen vlastní posádkou. |
| La Flore | Ateliers et Chantiers de Bretagne | 1934 | 5. března 1935 | listopad 1936 | V červenci 1940 zajata Brity a předána Svobodným Francouzům. Prodána do šrotu 1950. |
| L`Iphigénie | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1933 | 18. dubna 1935 | listopad 1936 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Němci, předána Italům a zařazena jako FR43. Od května 1943 německý TA11. Dne 10. září 1943 v Piombinu potopen italskými tanky. |
| La Bayonnaise | Chantiers Maritimes du Sud Ouest | 1934 | 28. ledna 1936 | duben 1938 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou. Vyzvednuta Italy a opravena jako FR44, později zajata Němci a přejmenována na TA13. Dne 25. srpna 1944 potopena vlastní posádkou. |
| Bombarde | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1935 | 23. března 1936 | srpen 1937 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Němci, předána Italům a zařazena jako FR41. Od května 1943 německý TA09. Dne 23. srpna 1944 v Toulonu potopen americkým letectvem. |
| L`Incomprise | Ateliers et Chantiers de la Seine-Maritime | 1934 | 14. dubna 1936 | březen 1938 | V červenci 1940 zajata Brity a předána Svobodným Francouzům. Prodána do šrotu 1950. |
| La Poursuivante | Ateliers et Chantiers de France | 1934 | 4. srpna 1936 | listopad 1937 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou. |
| La Cordelière | Ateliers et Chantiers Augustin-Normand | 1934 | 9. září 1936 | prosinec 1937 | V červenci 1940 zajata Brity a předána Svobodným Francouzům. Prodána do šrotu 1950. |
| Baliste | Ateliers et Chantiers de France | 1934 | 17. března 1937 | květen 1938 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou. |
| Branlebas | Ateliers et Chantiers Augustin-Normand | 1934 | 12. dubna 1937 | březen 1938 | V červenci 1940 zajata Brity a předána Svobodným Francouzům. Dne 14. prosince 1940 ztroskotala. |
| Bouclier | Ateliers et Chantiers de la Seine-Maritime | 1934 | 9. srpna 1937 | srpen 1938 | V červenci 1940 zajata Brity, předána Nizozemcům, zařazena 31. srpna 1940. V lednu 1941 vyřazena a předána Svobodným Francouzům. Od roku 1944 v rezervě. Prodána do šrotu 1950.[3] |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Hlavní výzbroj představovaly dva 100mm kanóny ve dvou dělových věžích (jedna na přídi a dvě na zádi). Doplňovaly je čtyři 13,2mm kulomety a jeden dvojitý 550mm torpédomet. Dále nesly jeden spouštěč hlubinných pum a jedno vlečné protiponorkové torpédo Ginocchio. Pohonný systém tvořily dva kotle Indret a dvě turbínová soustrojí Rateau-Bretagne (nebo Parsons) o výkonu 22 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34,5 uzlu. Dosah byl 1000 námořních mil při 20 uzlech a 650 námořních mil při 25 uzlech.[1]
Služba
[editovat | editovat zdroj]Po porážce Francie zůstalo šest torpédovek v britských přístavech, kde byly v červnu 1940 zajaty Brity. V dalším průběhu války byly využívány v pomocných úlohách, zejména ve výcviku. Ke konci války už byly v rezervě. Na počátku 50. let byly sešrotovány.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.