Třída Kolberg
| Třída Kolberg | |
|---|---|
 SMS Augsburg | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | .svg){kind=small} Kaiserliche Marine |
| Typ | lehký křižník |
| Lodě | 4 |
| Zahájení stavby | 1907–1908 |
| Spuštění na vodu | 1908–1909 |
| Uvedení do služby | 1910–1911 |
| Osud | 2 potopeny 2 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Dresden |
| Nástupce | třída Magdeburg |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 4362 t (standardní) 4915 t (plný) |
| Délka | 130 m (na vodorysce) 130,5 m (max.) |
| Šířka | 14 m |
| Ponor | 5,58 m |
| Pohon | 15 kotlů, 4 turbíny 4 lodní šrouby |
| Rychlost | 25,5 uzlu |
| Dosah | 3250 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 367 |
| Výzbroj | 12× 105mm kanón (12×1) 4× 52mm kanón (4×1) 2× 450mm torpédomet |
| Pancíř | 20–40mm paluba s 50–80mm konci 50mm štíty děl 100mm velitelská věž |
Třída Kolberg byla třída lehkých křižníků Kaiserliche Marine. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Všechny bojovaly v první světové válce. Dvě byly ve válce potopeny a dvě předány Francii a Japonsku jako součást reparací. Francie svůj křížník provozovala do roku 1927. Japonsko jej rovnou sešrotovalo.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]V letech 1907–1911 byly postaveny čtyři křižníky této třídy. Oproti předcházející třídě Dresden měly větší výtlak umožňující posílení výzbroje a instalaci výkonnějšího pohonného systému. Do stavby se zapojily loděnice Schichau-Werke v Elbingu, AG Vulcan Stettin ve Štětíně, Germaniawerft a Kaiserliche Werft Kiel v Kielu.[1]
Jednotky třídy Kolberg:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| Kolberg | Schichau-Werke | 1908 | 14. listopadu 1908 | 21. června 1910 | Vyřazen 1919. Předán Francii v rámci reparací. Přejmenován na Colmar. Vyřazen 1927, sešrotován 1929. |
| Mainz | AG Vulcan Stettin | 1907 | 23. ledna 1909 | 1. října 1909 | Dne 28. srpna 1914 potopen v první bitvě u Helgolandské zátoky. |
| Cöln | Germaniawerft | 1908 | 5. června 1909 | 16. června 1911 | Dne 28. srpna 1914 potopen v první bitvě u Helgolandské zátoky. |
| Augsburg | Kaiserliche Werft Kiel | 1908 | 10. července 1909 | 1. října 1910 | Od roku 1912 k testování, v letech 1912–1914 ve výcviku. Vyřazen 1919. V rámci reparací připadl Japonsku. Sešrotován 1922. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Výzbroj lodí tvořilo dvanáct 105mm kanónů v jednohlavňové lafetaci (o dva více než u předchozích tříd), dva 52mm kanóny a dva 450mm torpédomety. Dále mohly nést až 100 min. Dvě 105mm děla stála vedle sebe na přídi, dvě na zádi, dvě na bocích uprostřed trupu a zbylá čveřice byla umístěna v kasematách na bocích lodí.[2] Základ pancéřové ochrany představovala pancéřová paluba. Pancíř chránil ještě štíty děl a velitelskou věž. Křižníky pohánělo patnáct kotlů Marine v kombinaci s parními turbínami. Kolberg měl čtyři turbíny Melms & Pfenniger (původně měly být typu Zoelly[3]) a Augsburg čtyři turbíny Parsons. Jejich celkový výkon byl 19 000 hp a roztáčely čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 25,5 uzlu. Křižník Mainz poháněly dvě parní turbíny AEG-Curtiss a Cöln dvě turbíny Germania. Jejich pohonný systém měl výkon 20 200 hp a turbíny roztáčely dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 26 uzlů. Kolberg měl dosah 3250 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]Kolberg a Augsburg byly roku 1917 přezbrojeny (ostatní již byly v bojích potopeny) šesti 150mm kanóny. Roku 1918 byly doplněny dva 88mm protiletadlové kanóny.
Osudy
[editovat | editovat zdroj]Kolberg, Mainz a Cöln bojovaly 28. srpna 1914 v první bitvě u Helgolandské zátoky, ve které byly poslední dvě jednotky potopeny britskou Royal Navy (třetím potopeným křižníkem byl SMS Ariadne). Kolberg byl nasazen také 24. ledna 1915 v bitvě u Dogger Banku. Augsburg operoval převážně na Baltu. Dva z křižníků válku přečkaly a byly předány vítězům. Kolberg převzala Francie a Augsburg získalo Japonsko.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. Dostupné online. 28-029-88. S. 62.
- ↑ MILFORD, Darren. Kolberg Class Light Cruisers [online]. Worldwar1.co.uk, 1998-2006 [cit. 2009-10-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 185–186.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Kolberg na Wikimedia Commons - (anglicky) Článek o třídě Kolberg
