Třída Kirov (1935)
Třída Kirov | |
---|---|
Kirov krátce po zařazení do služby | |
Obecné informace | |
Uživatel | Sovětské námořnictvo |
Typ | těžký křižník |
Lodě | 6 |
Zahájení stavby | 1935–1938 |
Spuštění na vodu | 1936-1944 |
Uvedení do služby | 1938-1944 |
Osud | vyřazeny |
Předchůdce | Krasnyj Kavkaz |
Nástupce | třída Čapajev |
Technické údaje Kirov: | |
Výtlak | 7880 t (standardní) 9436 t (plný)[1] |
Délka | 178 m (mezi svislicemi) 191 m |
Šířka | 17,66 m |
Ponor | 7,23 m |
Pohon | 6 kotlů, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby 113 000 shp |
Rychlost | 34 uzlů |
Dosah | 3750 nám. mil při 18 uzlech |
Posádka | 734 (během míru) |
Výzbroj | 9× 180mm/57 kanón MK-3-180 (3×III) 6× 100mm/56 kanón B-34 (6×I) 6× 45mm/46 kanón 21-K (6×I) 4× 12,7mm kulomet DK 6× 533mm torpédomet (2×III) 96 min KB nebo 164 min modelu 1926 |
Pancíř | 50mm boky, přepážky, paluba, věže, barbety 100–150mm velitelská věž |
Letadla | 1× katapult 2× hydroplán Be-2 (KOR-1) |
Technické údaje Maxim Gorkij | |
Výtlak | 8177 t (standardní) 9792 t (plný)[2] |
Délka | 191 m |
Šířka | 17,7 m |
Ponor | 6,33 m |
Pohon | 6 kotlů, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby 129 500 shp |
Rychlost | 35 uzlů |
Dosah | 5100 nám. mil při 17 uzlech |
Posádka | 963 |
Výzbroj | 9× 180mm/57 kanón MK-3-180 (3×III) 6× 100mm/56 kanón B-34 (6×I) 10× 45mm/46 kanón 21-K (10×I) 4× 12,7mm kulomet DK 6× 533mm torpédomet (2×III) 96 min KB nebo 164 min modelu 1926 |
Pancíř | 70mm boky, přepážky, barbety 50mm paluba 50–70mm věže 50–150mm velitelská věž |
Letadla | 1× katapult 2× hydroplán Be-2 (KOR-1) |
Třída Kirov byla třída těžkých křižníků sovětského námořnictva z období druhé světové války. Jejích vývoj probíhal s technickou pomocí Itálie. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Stavěny byly v letech 1935–1944. Ve službě byly od roku 1938. Žádný křižník nebyl ve válce ztracen. Byly to první nové velké válečné lodě, které Sovětský svaz postavil od bolševické revoluce.[3]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Stavba čtyř křižníků této třídy byla objednána v rámci druhého pětiletého programu na obnovu floty a poslední dva spadaly do třetího pětiletého programu. Vývoj křižníků probíhal s technickou pomocí italské loděnice Ansaldo v Janově. Inspiorací měl být lehký křižník Eugenio di Savoia. Italským křižníkům je tato třída podobná i svým vzhledem. Loděnice Ansaldo rovněž dodala turbíny Beluzzo pro prototypový křižník Kirov a poskytla licenci pro výboru sovětských turbín TV-7 pro sesterské křižníky. Finální návrh projekt 26 byl odsouhlasen roku 1934.[1] Kýly dvou jednotek této verze (Kirov a Vorošilov) byly založeny roku 1935.[3] Druhou skupinu vylepšeného projektu 26bis představovaly křižníky Maxim Gorkij a Molotov a konečně třetí skupinu projektu 26bis2 křižníky Kalinin a Kaganovič.[4] Do stavby se zapojily tři sovětské loděnice. Těžké křižníky Kirov a Maxim Gorkij postavil Baltický závod Sergo Ordžonikidze v Leningradu, křižníky Vorošilov a Molotov loděnice André Martyho v Nikolajevu a konečně křižníky Kalinin a Kaganovič loděnice č. 199 v Komsomolsku na Amuru.[3][4]
Jméno | Projekt | Loděnice | Loďstvo | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Kirov | Projekt 26 | Leningrad | Baltské | 1935 | 30. listopadu 1936 | 23. září 1938 | Od roku 1958 v rezervě, 1960 reaktivován, 1961 ve výcviku. Vyškrtnut 1974. |
Vorošilov | Projekt 26 | Nikolajev | Černomořské | 1935 | 28. června 1937 | 20. června 1940 | V 50. letech přestavěn na experimentální raketový křižník. Vyškrtnut 1974. |
Maxim Gorkij | Projekt 26bis | Leningrad | Baltské | 1936 | 30. dubna 1938 | 25. října 1940 | Vyškrtnut 1959. |
Molotov | Projekt 26bis | Nikolajev | Černomořské | 1937 | 19. března 1939 | 14. června 1941 | Od roku 1958 Slava. Od roku 1959 v rezervě, 1960 reaktivován, 1961 ve výcviku. Vyškrtnut 1972. |
Kalinin | Projekt 26bis2 | Komsomolsk | Tichooceánské | 1938 | 8. května 1942 | 31. prosince 1942 | Od roku 1956 v rezervě, 1957 reaktivován, 1960 upraven na plovoucí kasárna, vyškrtnut 1963. |
Kaganovič | Projekt 26bis2 | Komsomolsk | Tichooceánské | 1938 | 7. května 1944 | 6. prosince 1944 | Od roku 1958 Petropavlovsk. Vyškrtnut 1960. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Projekt 26
[editovat | editovat zdroj]Hlavní výzbroj tvořilo devět 180mm/57 kanónů MK-3-180 ve třech třídělových věžích a sekundární výzbroj šest 100mm/56 kanónů B-34. Doplňovalo je šest 45mm/46 kanónů 21-K a čtyři 12,7mm kulomety DK. Křižníky rovněž nesly dva trojité 533mm torpédomety pro torpéda 53-38 a námořní miny.[3] Pohonný systém tvořilo šets kotlů Yarrow-normand a dvě převodové turbíny Beluzzo (Vorošilov měl sovětské turbíny TV-7) o výkonu 113 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.[1] Dosah byl 3750 námořních mil při rychlosti osmnáct uzlů (Vorošilov pouze 2140 námořních mil při osmnácti uzlech).[3]
Projekt 26bis a 26bis2
[editovat | editovat zdroj]Plavidla pozdějších sérií měly zesílené pancéřování, upravenou nástavbu, nový systém řízení palby a zvětšenou zásobu paliva. Poslední dvojice dokončená po válce se lišila například složením protiletadlové výzbroje.[4]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]Za války byla u prvních čtyř křižníků posilována protiletadlová výzbroj. Prostor pro ni byl získán i za cenu demontáže katapultu. V roce 1943 Kirov nesl osm 100mm kanónů, deset 37mm kanónů, čtyři 12,7mm kulomety a čtyři vrhače hlubinných pum. Instalovány byly rovněž radary.[2]
Služba
[editovat | editovat zdroj]Prototypový křižník Kirov byl nasazen v Zimní válce při ostřelování finských pozemních cílů. Za druhé světové války byla bojově nasazena pouze první čtveřice. Všechny lodě válku přečkaly a od konce 50. až do 70. let 20. století byly postupně vyřazovány. Nejzajímavější osud čekal Vorošilov, který byl v 50. letech přestavěn na experimentální raketový křižník.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
- YAKUBOV, Vladimir; WORTH, Richard. The Soviet Light Cruisers of the Kirov Class. In: PRESTON, Antony; JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2009. London: Conway, 2009. ISBN 9781844860890. S. 82 až 95. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Kirov na Wikimedia Commons