Třída E (1912)
| Třída E | |
|---|---|
 HMS E1 | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Britské královské námořnictvo Australské královské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 57 |
| Osud | 26 ztraceno 31 vyřazeno |
| Předchůdce | třída D |
| Nástupce | třída S |
| Technické údaje HMS E1[1] | |
| Výtlak | 655 t (na hladině) 796 t (pod hladinou) |
| Délka | 54,2 m |
| Šířka | 6,92 m |
| Ponor | 3,83 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 1600 + 840 hp |
| Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 3000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 31 |
| Výzbroj | 4× 457mm torpédomet 1× 76mm kanón |
| Ostatní | hloubka ponoru 30 m (operační) |
| Technické údaje HMS E9[2] | |
| Výtlak | 667 t (na hladině) 807 t (pod hladinou) |
| Délka | 55,2 m |
| Šířka | 4,61 m |
| Ponor | 3,81 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 1600 + 840 hp |
| Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 3000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 31 |
| Výzbroj | 5× 457mm torpédomet 1× 76mm kanón |
| Ostatní | hloubka ponoru 30 m (operační) |
Třída E byla třída diesel-elektrických ponorek britského královského námořnictva. Jednalo se o zvětšenou a vylepšenou verzi předcházející třídy D. Celkem bylo postaveno 57 jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1913. Dělily se do tří podskupin, označených E1, E9 a E21. Ve službě byly v letech 1913–1922. Jediným zahraničním uživatelem třídy bylo australské královské námořnictvo se dvěma ponorkami. Třída E tvořila za první světové války jádro britského ponorkového loďstva. Ve válce jich bylo 25 zničeno a jedna zajata.[3]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]
Celkem bylo v letech 1911–1917 postaveno 57 jednotek této třídy. Z toho 55 získala Velká Británie a dvě Austrálie.[1] Během stavby byly ponorky postupně vylepšovány, a proto se třída dělí na tři podskupiny. První skupinu tvořily britské ponorky E1 až E8 a australské AE1 a AE2, druhou ponorky E9 až E20 a třetí ponorky E21 až E27 a E29 až E56. Do jejich stavby se zapojilo celkem 13 loděnic: Vickers v Barrow-in-Furness (20 ks), Chatham Dockyard v Chathamu (6 ks), William Beardmore & Co. v Dalmuiru (6 ks), Armstrong Whitworth (4 ks), Cammell Laird v Birkenhead (3 ks), William Denny and Brothers v Dumbartonu (3 ks), John Brown & Co. v Clydebanku (3 ks), Swan Hunter ve Wallsendu (3 ks), Fairfield Shipbuilding and Engineering Company v Govanu (2 ks), Scotts Shipbuilding and Engineering Company v Greenocku (2 ks), John I. Thornycroft & Co. ve Woolstonu (2 ks), White (1 ks), Yarrow v Glasgow (1 ks).[4]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Podtřída E1
[editovat | editovat zdroj]
Ponorky třídy E měly jako první trup členěný vodotěsnými přepážkami na několik oddílů. Varianta E1 byla vybavena dvěma přepážkami a třemi oddíly. Ponorky byly vyzbrojeny čtyřmi 457mm torpédomety (dva příďové a po jednom na každém boku). Využívána byla torpéda Mk.8 s účinným dosahem 2800 m a maximálním dosahem 5500 m. Jako první britské ponorky byly vyzbrojeny 76mm (nebo 102mm) kanónem, který byl lafetován za velitelskou věží.[5] Pohonný systém tvořily dva diesely Vickers o výkonu 1600 hp a dva elektromotory o výkonu 860 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 15 uzlů a pod hladinou 9 uzlů. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině. Operační hloubka ponoru až 30 metrů.[1]
Podtřídy E9 a E21
[editovat | editovat zdroj]Konstrukce byla upravena na základě zkušeností s provozem třídy D a prvních ponorek třídy E. Ponorky měly mimo jiné tři vnitřní přepážky dělící trup na čtyři úseky. Výzbroj tvořilo pět 457mm torpédometů (dva příďové, po jednom na každém boku a jeden záďový) a jeden kanón.[5] Šest ponorek (E24, E34, E41, E45, E46 a E51) bylo upraveno pro kladení min. Celkem 20 min bylo neseno místo bočních torpédometů.[4]
Služba
[editovat | editovat zdroj]
Ponorky třídy E byly intenzivně nasazeny za první světové války. Ve službě dosáhly značných úspěchů. Jejich hlavními operačními oblastmi bylo Severní moře a Baltské moře, přičemž během Operace Gallipoli několikrát pronikly do Marmarského moře. V boji bylo 25 potopeno a jedna byla zajata. Vyřazeny byly do roku 1922.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c 'E' submarines (E1 group) (1913-1914) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 'E' submarines (E9 group) (1914-1917) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 30.
- ↑ a b c Miller, Jordan, 2008, s. 29.
- ↑ a b Miller, Jordan, 2008, s. 28.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída E na Wikimedia Commons
