Přeskočit na obsah

Sturačovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxSturačovité
alternativní popis obrázku chybí
Sturač Styrax argenteus
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádvřesovcotvaré (Ericales)
Čeleďsturačovité (Styracaceae)
DC. & Spreng., 1821
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sturačovité (Styracaceae) je čeleď dvouděložných rostlin z řádu vřesovcotvaré (Ericales). Jsou to dřeviny s jednoduchými střídavými listy a bílými květy, rozšířené v Asii a Severní i Jižní Americe. V Evropě je čeleď zastoupena jediným druhem, sturačem lékařským. Některé druhy, zejména z rodů halézie, sturač a sturačník, jsou v Česku pěstovány jako okrasné dřeviny.

Sturačovité jsou převážně stálezelené keře a stromy se střídavými jednoduchými listy. Charakteristické je odění z hvězdovitých nebo šupinovitých chlupů. Kůra je často šedá a typicky hladká, a při poranění roní pryskyřici. Listy jsou celokrajné nebo výjimečně laločnaté či se zuby zakončenými žlázkou, se zpeřenou žilnatinou a bez palistů.

Květenství jsou vrcholová nebo úžlabní, hrozny, laty nebo vrcholíky, řidčeji jsou květy jednotlivé nebo ve svazečku. Květy jsou pravidelné, zpravidla oboupohlavné. Kalich je zvonkovitý, zcela nebo částečně srostlý se semeníkem, se 4 nebo 5 lípy či laloky. Koruna je obvykle bílá, výjimečně žlutá nebo růžová, nejčastěji z 5 bazálně srostlých lístků. Tyčinek je stejný nebo častěji dvojnásobný počet než korunních lístků. Tyčinky jsou přirostlé na bázi koruny, nitky tyčinek jsou obvykle zploštělé. Semeník je svrchní, polospodní nebo spodní, srostlý ze 3 až 5 plodolistů. Obvykle obsahuje 3 až 5 komůrek spojujících se někdy v horní části semeníku v jedinou komůrku. V každém plodolistu je jedno nebo několik vajíček. Čnělka je jediná, nesoucí laločnatou nebo hlavatou bliznu. Plodem je převážně jednosemenná peckovice nebo tobolka. Semena jsou u některých zástupců okřídlená.[1][2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje celkem asi 160 druhů v 11 rodech. Největším rodem je sturač (Styrax, 120 druhů). Centrum rodové diverzity je ve východní a jihovýchodní Asii, mimo ni se vyskytují jen 2 rody: halézie (Halesia) a sturač (Styrax).[2] Halézie se vyskytuje ještě v Severní Americe, sturač v Americe od USA po Uruguay a severní Argentinu[3] a jediným druhem sturač lékařský (Styrax officinalis) je zastoupen i v Evropě a Malé Asii.[4]

Zástupci čeledi se vyskytují v různých typech lesů, v tropech většinou spíše ve vyšších polohách.[2]

Sturač Styrax benzoin roní při poranění bílou mléčnou šťávu, která utuhne ve vonný balzám nazývaný benzoe. Používá se v parfumerii, při výrobě laků na textil a k léčebným účelům. Pěstuje se v jihovýchodní Asii. Podobnou pryskyřici dávají i S. benzoides a S. tonkinensis. Také evropský sturač lékařský (S. officinalis) poskytuje vonnou žlutočervenou pryskyřici, používanou odedávna při obřadech k vykuřování.[6]

Některé druhy se v České republice pěstují jako okrasné dřeviny. Z venkovních expozic našich botanických zahrad jsou uváděny druhy sturač japonský (Styrax japonicus), sturač okrouhlolistý (Styrax obassia), halézie karolínská (Halesia carolina), halézie stromovitá (Halesia monticola), sturačník vrcholičnatý (Pterostyrax corymbosa), sturačník chlupatý (Pterostyrax hispida) a Sinojackia xylocarpa.[7]

Přehled rodů

[editovat | editovat zdroj]

Alniphyllum, Bruinsmia, Changiostyrax, Halesia, Huodendron, Melliodendron, Parastyrax, Perkinsiodendron, Pterostyrax, Rehderodendron, Sinojackia, Styrax (včetně Pamphilia)[8]

  1. Flora of China: Styracaceae [online]. Dostupné online. 
  2. a b c SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. 
  3. STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  5. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  6. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  7. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  8. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]