Stephen Breyer
| Stephen Breyer | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Stephen Gerald Breyer |
| Narození | 15. srpna 1938 (86 let) San Francisco |
| Alma mater | Stanfordova univerzita Harvardova univerzita Harvard Law School Magdalen College Lowell High School |
| Povolání | právník, soudce, advokát, vysokoškolský učitel a politik |
| Zaměstnavatelé | Harvardova univerzita Ministerstvo spravedlnosti Spojených států amerických |
| Ocenění | Řád čestné legie Marshall Scholarship James Parks Morton Interfaith Award Brandeis Medal Cena zasloužilého orlího skauta |
| Nábož. vyznání | judaismus |
| Choť | Joanna Freda Hare (od 1967)[1] |
| Rodiče | Irving Breyer[2] |
| Příbuzní | Charles R. Breyer (bratr) |
| Funkce | Judge of the United States Court of Appeals for the First Circuit (1980–1994) Soudce nejvyššího soudu USA (1994–2022) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stephen Gerald Breyer (* 15. srpna 1938 San Francisco, Kalifornie) je americký právník, právní teoretik a bývalý soudce Nejvyššího soudu Spojených států amerických. Do této funkce byl nominován prezidentem Billem Clintonem 17. května 1994 a ve funkci byl od 3. srpna 1994. V letech 2020–2022 byl věkově nejstarším členem kolegia Nejvyššího soudu. V lednu 2022 oznámil svůj záměr v průběhu roku rezignovat.[3] Jeho nástupkyní se 30. června 2022 stala Ketanji Brown Jacksonová.[4]
Po studiích na Stanfordově univerzitě získal Marshallovo stipendium na Oxfordskou univerzitu a práva vystudoval na Harvardově univerzitě. V roce 1964 pracoval jako asistent soudce Nejvyššího soudu Arthura Goldberga. Počínaje rokem 1967 přednášel právo na právnické fakultě Harvardovy univerzity. Specializoval se na správní právo a napsal na toto téma řadu oblíbených učebnic. Poté se stal speciálním asistentem pro antimonopolní záležitosti v úřadu federálního státního zástupce (ministra spravedlnosti USA) a asistentem speciálního státního zástupce ve vyšetřování aféry Watergate v roce 1973. V letech 1980 až 1984 byl soudcem v Prvním okruhu Odvolacího soudu.
Ve své knize „Aktivní svoboda“ (angl. Active Liberty) učinil první pokus o komunikaci svých názorů na právní teorii. V knize se zasazuje o to, aby soudnictví rozhodovalo takovým způsobem, který umožní a podpoří zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů státu. Obvykle byl považován za člena liberálního křídla Nejvyššího soudu.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stephen Breyer na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ SHEAR, Michael D. Biden plans to name Breyer’s successor by the end of February.. The New York Times. 2022-01-27. Dostupné online [cit. 2022-03-24]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Ketanji Brown Jackson sworn in as Supreme Court justice, replacing Stephen Breyer. CNBC [online]. 2022-06-30. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KERSCH, Ken. Justice Breyer's Mandarin Liberty. University of Chicago Law Review. 2006, s. 759–822. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 26, 2017.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stephen Breyer na Wikimedia Commons 
Osoba Stephen Breyer ve Wikicitátech (anglicky)
