Smithsonit
| Smithsonit | |
|---|---|
 Smithsonit, Plombières-Vieille Montagne (Plombières-Altenberg), Verviers, Lutych, Belgie | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | ZnCO3 |
| Identifikace | |
| Barva | bílá, šedá, žlutá, zelená,... |
| Vzhled krystalu | krystaly, krápníky, agregáty |
| Soustava | klencová |
| Tvrdost | 5 |
| Lesk | skelný, perleťový |
| Štěpnost | dokonalá |
| Index lomu | nω = 1,842 - 1,850 nε = 1,619 - 1,623 |
| Vryp | bílý |
| Hustota | 4,45 g ⋅ cm−3 |
| Rozpustnost | v kyselinách |
Smithsonit (Beudant, 1832), chemický vzorec ZnCO3 (uhličitan zinečnatý), je klencový minerál.[1] Je pojmenován po Jamesi Smithsonovi (1754 - 1829), britském chemiku a mineralogovi, zakladateli Smithsonova institutu ve Washingtonu, D.C.
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Druhotný minerál vzniklý v oxidační zóně zinkových rud. Nachází se také v sedimentech nebo je výsledkem přímé oxidace sfaleritu.
Morfologie
[editovat | editovat zdroj]Tvoří krystaly, krápníky, krystalické kůry, náteky, zrnité a zemité agregáty. Krystaly mají tvar romboedru.
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]- Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 5, hustota 4,45 g/cm³, dokonalá štěpnost podle {1011}, křehký. Lom nerovný. Netaví se.
- Optické vlastnosti: Barva: bílá, žlutá, červená, zelená, modrozelená, hnědá. Průhledný až průsvitný, lesk skelný až perleťový, vryp bílý.
- Chemické vlastnosti: Složení: 52,15 % Zn, 9,58 % C, 38,28 % O. Rozpustný v kyselinách.
Podobné minerály
[editovat | editovat zdroj]Parageneze
[editovat | editovat zdroj]galenit, hydrozinkit, sfalerit, hemimorfit, willemit, cerusit, malachit, azurit, aurichalcit, anglesit
Využití
[editovat | editovat zdroj]
Smithsonit je důležitou rudou zinku. Výroba barev (běloby), farmaceutický průmysl masti a zásypy. Někdy jako drahý kámen.
Naleziště
[editovat | editovat zdroj]- Česko – Příbram, Nová Ves u Rýmařova
- Slovensko – Poniky, Ochtiná
- Německo – Altenberg, Wiesloch
- Rakousko – Reibl, Bleiburg
- Řecko, Sardinie, Rusko, Namibie, Spojené státy americké, Vietnam, Austrálie aj.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KORBEL, Petr; NOVÁK, Milan. Encyklopedie minerálů. Čestlice: Rebo Productions, 1999. 296 s. ISBN 80-7234-114-6. S. 113.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1951) Dana’s system of mineralogy,(7th edition), volume II, 176–180
- ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.
