Poniky
| Poniky | |
|---|---|
 Kostel svatého Františka z Assisi | |
 vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°42′35″ s. š., 19°17′25″ v. d. |
| Nadmořská výška | 502 m n. m. |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Banskobystrický |
| Okres | Banská Bystrica |
| Tradiční region | Horní Pohroní |
  Poniky | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 59,04 km² |
| Počet obyvatel | 1 554 (2024)[1] |
| Hustota zalidnění | 26,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | obec |
| Starosta | Samuel Bračo[2] |
| Vznik | 1284 (první písemná zmínka) |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +421-48 |
| PSČ | 976 33 |
| Označení vozidel (do r. 2022) | BB |
| NUTS | 508918 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poniky jsou obec na Slovensku v okrese Banská Bystrica. Žije v nich přibližně 1 600[1] obyvatel.
Název
[editovat | editovat zdroj]Od první písemné zmínky až dodnes si Poniky zachovali svůj název. Odlišný byl jen pravopis, psaní měkkého či tvrdého „y“. V různých dokumentech z rozličných dob jsou to tyto varianty názvu obce: Ponik (1282), Ponyk (1284), Panyk (1358), Panyk libera (1424), Pojnik (1786) a nakonec Poniky (od roku 1920). Lid nazýval obec „Ponike“ nebo též „Pojnike“. Ve starých listinách se nejčastěji uvádí název „Ponyk“ (psáno též Ponijk). Na historické katastrální mapě se uvádí „Pöjnijk“ a později asi pomaďarštěný „Pónik“.
Historie
[editovat | editovat zdroj]V období mladší doby bronzové docházelo k osidlování blízkého okolí vesnice. Svědčí o tom archeologické naleziště Chochuľka nedaleko obce Hrochoť, které pochází z let 1200–1000 př. n. l. Dalším dokladem osídlována okolí Ponik je lokalita Baba nedaleko Ponickej Huty. Nacházejí se tam stopy neolitického sídliště s patrnými valy a zlomky keramiky.
Malá osada na území Ponik existovala na začátku 13. století. Byla však vypleněná tatarským vpádem. V roce 1282 se o tuto pustou osadu ucházel mistr Filip de Turchus. Král Ladislav IV. proto nařídil ostřihomské kapitule, aby zjistila skutečný stav území Ponik. Úlohou bylo zjistit, jestli tato zem patří celá králi a jestli jejím darováním neutrpí královské právo lovu a rybolovu. Závěr průzkumu byl známý ještě v roce 1282 a jeho výsledkem bylo zjištění, že zem nebo hora „Ponyk“ není vhodná k lovu ani rybolovu, a že celá ještě patří králi. Panovník potom 27. července 1284 zem zvanou „Ponyk“ věčným právem daroval mistru Filipovi de Turchus za zásluhy v bojích po boku krále proti českému] králi Přemyslovi Otakarovi II., při kterých dovedl významného zajatce a v bojích proti Kumánům, kdy zajal tři významné Kumány. Ještě v roce 1284 část darovaného území přenechal mistr Filip svému bratrovi Saulovi. Později tvořilo katastr Šalkové (dnes část Banské Bystrice). V roce 1302 bratři darovali část katastru Ponik Filipovu zeťovi Andrejovi. Poniky se staly východištěm další kolonizace kraje. K této skutečnosti přispělo ve objevení ložisek železa, mědi a zlata ve 14. století, které se těžilo až do roku 1571.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poniky na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Počet obyvateľov podľa pohlavia - obce (ročne) [om7101rr]. Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky. 31. března 2025. Dostupné online. [cit. 2025-04-24].
- ↑ Seznam zvolených starostů obcí, městských částí a primátorů měst ve volbách do orgánů samosprávy obcí [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, rev. 2010–11–28. Samuel Bračo je v seznamu. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Poniky na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
