Short Sperrin

Short Sperrin
Sperrin během zkoušek motoru Gyron, Farnborough září 1955
Určení	bombardovací letoun experimentální letoun
Výrobce	Short Brothers
První let	první prototyp 10. srpna 1951 druhý prototyp 12. srpna 1952
Vyřazeno	první prototyp 1958 druhý prototyp 1957
Vyrobeno kusů	2
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Short SA.4 Sperrin (pojmenovaný po pohoří Sperrin v Severním Irsku) byl britský bombardér z počátku 50. let, vyrobený firmou Short Brothers z Belfastu. Poprvé vzlétl v roce 1951. Do sériové výroby nebyl přijat, protože v té době již byly dostupné modernější typy se šípovými křídly, jako např. Vickers Valiant. Dva vyrobené prototypy Sperrinu byly místo toho použity ke shromažďování výzkumných dat a pro zkoušky jiných technologií, například několika typů proudových motorů.

Vývoj

V období po druhé světové válce britští představitelé vnímali potřebu nezávislé strategické bombardovací kapacity, neboť se nemohli spoléhat na americké strategické letectvo. Koncem roku 1948 předložil ministr letectví specifikaci B.35/46 na moderní proudový bombardér, který by se měl vyrovnat čemukoliv, co měl k dispozici Sovětský svaz nebo Američané. Přesné požadavky zahrnovaly hmotnost plně naloženého letounu pod 100 000 liber (45,36 t), dolet 1 500 námořních mil (2 778 km) rychlostí 500 uzlů (926 km/h) ve výšce 50 000 stop (15 240 m). Stroj měl být nenáročný na údržbu na zámořských základnách. Další podmínkou byla schopnost nést jadernou bombu vážící 10 000 liber (4 536 kg) o délce 30 stop (9,1 m) a obvodu 10 stop (3 m). Tato specifikace byla základem pro vývoj bombardérů třídy V (Valiant, Vulcan, Victor).

Nicméně ministr letectví souhlasil, že požadavky by mohly být nad možnosti britských výrobců letadel a navrhl záložní řešení ve formě dřívější specifikace B.14/46, která byla více konzervativní ve svých požadavcích. Za těchto podmínek byla s firmou Short uzavřena smlouva na dva prototypy a trenažér.

Konstrukce letadla měla více společného s typy z druhé světové války než s novějšími proudovými letadly. Stroj měl přímé křídlo, motory byly uloženy po dvou nad sebou v gondolách na křídle. Drak letounu byl vyroben hlavně z hliníkových slitin. Podvozek byl tříkolový, přední podvozková noha se zatahovala dozadu do trupu a hlavní kola do křídla směrem k trupu.

Posádka byla pětičlenná: pilot, druhý pilot, bombometčík, navigátor a radista, avšak pouze pilot měl vystřelovací sedadlo.

Zkoušky

VX158 při přistávání ve Farnborough, září 1955

První prototyp VX158 poháněný čtyřmi motory Rolls-Royce Avon RA.2 s tahem 27 kN a pilotovaný Tomem Brooke-Smithem poprvé vzlétl 10. srpna 1951. Touto dobou padlo rozhodnutí objednat místo Sperrinu letouny Vickers Valiant, projekt byl zrušen a ministerstvo zásobování rozhodlo, že Sperrin bude sloužil jako pokusné letadlo. Práce na dvou prototypech pokračovaly a druhý prototyp VX161 vzlétl 12. srpna 1952 pilotovaný "Wally" Runcimanem, doprovázeným technikem pro zkušební lety Malcolmem Wildem. Stroj byl poháněn výkonnějšími motory Avon RA.3 s tahem 28,1 kN.

Tyto dva prototypy byly používány v různých výzkumných testech v 50. letech, např. VX158 byl použit jako létající zkušebna pro de Havilland Gyron - velký motor o tahu 66,7 kN. Gyron Gy1 nahradil nižší Avon v jedné gondole. Při prvním letu s tímto motorem 7. července 1955 byl VX158 pilotován Jockem Eassiem a Chrisem Beaumontem. Testování s touto asymetrickou motorovou konfigurací pokračovalo do března 1956, kdy byl jeden Gyron Gy1 nahrazen dvěma Gy2, každý z nich s tahem 89 kN. V Každé gondole byl uložen jeden pod původním Avonem RA.2.

První let VX158 s novou motorovou konfigurací se uskutečnil 26. června 1956, opět pilotovaný "Jockem" Eassiem a Chrisem Beaumontem. Během tohoto letu upadl vnější kryt podvozku; VX161 přelétl z Farnborough a jeho stejný kryt byl použit k opravě VX158. VX161 už nikdy nevzlétl a v roce 1957 byl v Sydenhamu sešrotován. VX158 byl v roce 1956 předveden na aerosalonu ve Farnborough se dvěma motory Avon a dvěma Gyrony, ale o šest měsíců později byl program Gyron přerušen a VX158 byl roku 1958 sešrotován v Hatfieldu.

Kromě jiných testů byl VX161 (který měl plně operační pumovnici) použit pro zkoušky betonových maket jaderné bomby Blue Danube a kluzákové pumy Blue Boar.

Specifikace prvního prototypu (VX158)

Všeobecná charakteristika

Short Sperrin

Short SA.4 Sperrin

• Posádka: 5 členů (pilot, druhý pilot, bombometčík, navigátor a radista)
• Délka: 31,14 m
• Rozpětí křídla: 33,2 m
• Výška: 8,69 m
• Plocha křídla: 176,2 m²
• Prázdná hmotnost: 33 000 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 52 200 kg
• Motor: 4x proudový motor Rolls-Royce Avon, každý 27,2 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 912 km/h
• Dolet: 5 150 km
• Dostup: 13 700 m

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Short Sperrin na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Short Sperrin na Wikimedia Commons
• (francouzsky) Popis a fotografie obou prototypů

Portály: Letectví